A42: Moc děkuji. To je asi vždycky otázka, jak text písně vybalancovat tak, aby nebyl ani moc primitivní, ani moc složitý. V diskuzi zazněla obě hodnocení, tak snad se mi to aspoň trochu povedlo :). Osobně mám radši texty, kde mi na první poslech třeba zůstane něco skryto. Ale fakt s tím zkušenost nemám, proto se ptám na názory...

Nikytu: Díky, to jsem ráda :).

Amelie M.: ááá, až tak? :D
Tak jsem ráda, že je to aspoň trochu drsný, i když uznávám, že jsem s tím přizpůsobováním písňovým zvyklostem možná trochu přestřelila, ještě nemám zkušenosti, musím najít správnou míru... A dík, snažila jsem se :).

Lenča: Tak to určitě nejsi, se stane hned :). Přát si asi nestačí, ale jen tak se nevzdám. Každopádně díky za podporu.

Zamila: Díky za milé zastavení :).

Lenča: Moc děkuji :). Tu slabiku navíc nevidím, kterou myslíš? Jinak bych klidně fušovala, akorát najít ještě muzikanta a interpreta, to neumím :).

To je strašně silné. Moc se mi líbí to vyjádření, jednoduché a přitom hluboké. Báseň na vícero přečtení.

Aj, to muselo bolet... Představuji si docela živě, tyhle pocity znám. Pěkně popsáno, od srdce :).

No jo, copak duše... :). Hezká.

Hm, krásné.

Tak tohle naštěstí vždycky neplatí :). Ale myšlenka pěkná, chválím.

lakomec: Ono je to vážně pro děti, jak praví zařazení do kategorie. A ten manifest byl vtip, co se asi moc nepovedl. Prostě je to taková blbinka, která se zněle rýmuje, což děti rády, a vnímavějším dospělým tam třeba zarezonuje něco, co je pobaví... nebo taky ne :). O nic víc nejde, ale každopádně děkuji za komentář delší než dílo... je vidět, že nejsi žádný lakomec :).

Yana: Díky, jsi milá :).

Zaujalo mě to. Úplně jsi vynechal osobnostní sklony, introvert se samotářem stane daleko snadněji. A rozdíl je i v národních povahách, přes všechny ty popsané vlivy, které jsou globální, se v jihoevropských městech žije v v daleko užší pospolitosti, lidé nejsou tak anonymní a nezavírají se pouze v bytech jako na severu.
No ale co mě zarazilo, je tvé podání vnitřní samoty jako něčeho nežádoucího. Píšeš o postižení vnitřní samotou, v závěru ji chceš i léčit... proč? Pokud je to svobodná volba, člověk k ní není donucen okolnostmi a cítí se tak dobře, proč ho předělávat podle nějakého obecného mustru?

Krásně jsi vypsala stýskání. Jenom mě zarazilo brachu v poslední sloce, protože to chápu jako báseň pro zemřelou ženu... tak jsi ji oslovovala?

Krásný závěr, ale vlastně celá pěkná. Zajímavé spojení velikonočního motivu s koncem, tady koncem lásky, i když velikonoce a jaro jsou symbolem počátku.

Moc se mi líbí. Krásně jsi vyjádřila rozdíl ve vnímání vztahu zpravidla daný pohlavím. I když je to bolestné, báseň se povedla. Na závěru jsem si přímo pochutnala :).

Líbí se mi, hezky vyjadřuje konečnost nekonečna :).

Nikytu: Díky! A jednoduchost je jenom zdánlivá, pod rouškou nevinné dětské říkanky se skrývá manifest odpůrců přírodních kožešin... ;-)

Mamka: Chápu, že to může působit jako nedokončené. Mně ta nedořečenost připadala přirozená, ale jestli mě napadne dokončení, tak doplním.