Nikytu: Moc děkuji za názor i dlouhý komentář. Asi máš pravdu, že v tom mohlo být více hravosti a lehkosti. A taky vím, že tady jsem jaksi na hraně (ještě víc než v jiných dílech ispirovaných psanci). Přemýšlela jsem, jestli to sem vůbec dát, ale pak jsem si řekla, že autocenzura na literární server nepatří. Kdybych se bála svobodně vyjádřit i tady, můžu to s psaním rovnou zabalit.

OK, dík za vysvětlení. Jen mě zajímalo, co tě k tomu vede, protože zrovna neláká k přečtení, když sám autor rovnou avizuje, že jeho dílo nestojí za nic.

Všimla jsem si, že většinu svých děl předem shazuješ anotací. To je alibismus nebo si fakt myslíš, že jsou špatný? A pokud jo, proč je sem vlastně dáváš a nezkusíš je třeba vylepšit?

Singularis: Já děkuji za zajímavý komentář se širšími souvislostmi.

Amelie M.: Beru to z té lepší stránky - je vlastně velmi lichotivé, že ode mě čekáš něco lepšího, než vidíš třeba v televizi :). Ale výtce rozumím a beru na vědomí, zvládnout rutinu přece není žádná pořádná ambice, příště zkusím tvá očekávání nezklamat.

Yana: Moc jsi mě potěšila, děkuji.

Singularis: Myslím, že veverky nejsou klišé, je to spíš zvláštní náhoda. Ale bohužel, pohádky o veverkách, které si pro mě někdo vymýšlel, nejsou nikde zaznamenané...

Nikytu: Děkuji :). To jsem projela poznámky a našla pár věcí, které moc nejde rozvést nebo zakomponovat do něčeho většího, ale jsou moc krátké na to, aby stály samy.

Já z toho mám pocit, že se v rýhách stolu usadily řeči, které musel za dlouhá léta vyslechnout. A chtějí ven?

Jo, tak nějak to asi bude. Jako báseň to na mě nepůsobí, ale umíš se dobře vcítit.

korálek: Děkuji, to mě moc těší, juchů :).

DDD: Moc děkuju. Ono je to takové nesourodé, ale tak jsem ráda, že jsem je aspoň poskládala do správného pořadí :).

Zřejmě alegorie, zajímavé. Přemýšlím, kdo tam v mrákotách září... ale ono je tam nejasností víc, asi záměrně. Pěkné :).

Hezké, jen pozor na skloňování zájména jenž. K ženskému rodu patří tvar "jež".

Pro mě je to velmi zvláštní příběh. Na Lesné jsem vyrostla, i ten noční chodník v Čertově rokli snad poznávám. A pohádky o dvou veverkách, co spolu kamarádily, mi docela nedávno vyprávěl někdo, na kom mi moc záleží. Říkám si, že o veverkách asi nevíme zase tolik, aby ty příběhy mohly být moc odlišné. Hm.

Peace and love je přece v tom, že se lidi v takové náladě navzájem nepovraždí :). Pěkné.

Krásné i jen tak číst. S hudbou si dám později...

Moc pěkná hříčka.

To je kouzelné. Závěr mě dostal.

Amelie M.: Moc děkuji za přečtení i za názor. Máš pravdu, asi jsem se víc soustředila na samotné líčení než na zápletku. Tuctové ti připadá, jak to dopadlo, nebo jak jsem to pak všechno vysvětlila?