Toužíš po maximální kritice? Tak budu upřímná. Nejdřív jsem myslela, že tvoje veršovánky jsou nějaká recese, ale tohle je už třetí a je to pořád stejné, takže to asi myslíš vážně. Nic tak strašného jsem tady zatím nečetla. Za prvé neumíš česky, a to nemluvím jen o hrubých chybách jako "rozplívá", ale taky o nesmyslných vazbách, nepochopení významu slov atd. Za druhé asi netušíš, že poezie není jen o rýmování, navíc dost primitivním a účelovém. A za třetí jsou tvoje říkanky o ničem, povrchní a bez myšlenky, pro kterou by stálo za to je číst. Moc nevěřím, že ti je 16. Ale to je v tomhle případě asi celkem jedno.

Emoční panic je krásný výraz. Z básně cítím tvoje znechucení, ale samozřejmě se mohu jen dohadovat, co je příčinou. Představuji si, že takto oslovuješ majitele stáje, kam chodíš jezdit, a který chce koně prodat, protože mu prodělávají. Ale ať je to, jak chce, vyjádřila jsi to dobře.

kmotrov: Moc děkuji za názor. S úvodem máš naprostou pravdu, měla jsem ho vyhodit. Celé to vzniklo jako rychlokvaška, jak Yana správně pochopila, v reakci na zdejší debatu, které mi vnukla tuhle myšlenku i s příběhem a pointou, takže jsem to během dvou hodin sepsala a chtěla "zaživa" použít.
K subjektivnímu hodnocení - souhlasím, že názor je cenný tím, kdo ho vysloví, a hodnocení uznávaného odborníka má jinou váhu než laika. Ale to je jen jedna rovina věci, ono jde taky o to, co se hodnotí. I Viewegh jistě jinak posuzuje povídky studentů literární akademie a slohovky dětí z prvního stupně. A řekla bych, že v prvním případě se mu ta nejlepší vybírá snadněji.
Jsem moc ráda, že se ti líbila pointa (dodatečně jsem měla pocit, že je málo vyhrocená a měla jsem to ještě něčím vyšperkovat) a že jsi zauvažoval taky nad morálním aspektem příběhu. Stejně jako ty si myslím, že nápad učitelky byl sice pochopitelný, ale ne nejšťastnější.

... a vlastně je to o lásce. Moc se mi líbí ta myšlenka, i jak jemně je vyjádřená.

Krása. Nevím, co víc k tomu napsat.

Nikytu: Máš pravdu, to by taky šlo, ale já chtěla zůstat jen u těch adjektiv, když už je mám v názvu. Moc děkuji za názor, potěšil :).

Hezky zpracováno, působivě. Ona vlastně byla první z literárních hrdinů, kteří potřebovali jít až na kraj, až úplně na hranu.

Líbí se mi, jak jsi to vyjádřila přes zvěřinec, dobrý nápad. A velmi působivý závěr. Povedla se. Jenom nevím, jestli by tam nemělo být spíš "smál ses, protože jsi věděl...".

Yanishka: Já děkuji, jsem ráda, že tě oslovila.

kmotrov: No neznámý vojín na tohle nic, on je totiž úplně jiný případ. Já nepíšu o vojácích, které vycvičili a poslali někam bojovat a možná umřít. Je to reakce na to, co se děje dneska třeba v Sýrii, kde na bojiště proudí z obou stran kluci, kteří zatím stříleli hlavně klikem myší na monitoru. A pak se rozhodli a sami sebe poslali někam, kde musí tušit, že asi skončí, ale stojí jim to za to. Jedni jdou umřít ve jménu Alláha, druzí ve jménu lidskosti a demokracie nebo nevím čeho, to pro moje sdělení není podstatné. Prostě ti kluci věří, že tam jdou umřít pro správnou věc, i když stojí na obou stranách. Proto jim očí hoří tužbou, ne jak tomu neznámému vojínovi... Mění to něco na tvém pohledu? Jinak samozřejmě dík za komentář :).

kmotrov: Ošklivý mi tam teda chybí, to mě jaksi nenapadlo :D. Chtěla jsem být jiná hlavně formou, i jeden slovní druh tady myslím k vyjádření úplně stačí, což mi přišlo zajímavé. Ale máš pravdu, asi i námět je netradiční, genderově jsem otočila to, co je z úst mužů básníků běžné, ale naopak se moc nenosí. Celkem škoda, ne? :) Moc děkuji za odvážný komentář k odvážnému dílku!

xaire: Moc děkuji :)

Yana: Mám tady radost ze všech komentářů, ale musím říct, že na ty tvoje se těším obzvlášť. Opravdu se do díla ponoříš, popřemýšlíš o něm, něco zajímavého postřehneš... no prostě, když ty komentuješ, je to pro mě svátek. S tím subjektivním hodnocením souhlasím. I když jsou některé věci objektivně dané, stejně má každý svůj vlastní trochu odlišný pohled, který se podílí na jeho hodnocení čehokoliv. A je to tak jedině dobře - svět, kde by se všem líbilo to stejné, by musel být strašný.

kmotrov: Já bych tipla, že možná i víš :). Zítra ho sem vložím, dneska druhý už nemůžu.

To je dobrý :). Připomnělo mi to jeden můj nápad na experimentální dílko, ve kterém se teda neschovávám za počet... je to o uchopitelnosti kouzla mužskosti :D

ErraticInferno: Moc děkuji za přečtení i milý komentář. On tohle je spíš server pro poezii, která je kratší, a tím pádem se i více čte a komentuje. Tím větší dík za dočtení do konce! (I když by mě zajímal i názor prvního čtenáře na trochu rozporuplný obsah.)

Hm, pošmákla jsem si. I když ten vznešený básnický jazyk není úplně moje gusto, tady se mi moc líbí.

Oj. Na to, že se vlastně nikdy nestalo, působí až podezřele autenticky ;-). Moc pěkné, ze života, i v tom tápání a závěru, ke kterému báseň neodvratně směřuje, protože přesně tam chce být směřována...

Líbí se mi myšlenka, ale připadá mi nedotažená. Jak píše Tom, rytmus drhne a tím se celá stavba drolí. Rýmy hlavě - ve zprávě nebo stojí - zatají nejenom nefungují, ale přímo ruší, to už radši bez rýmů než takhle polovičatě. A toho přechodníku je vážně škoda, "stavě" by se i rýmovalo... pokud by tedy nevadilo hodit to do mužského rodu, ale "stavíce" tam nepatří určitě.

Líbí se mi, ta návaznost je fajn. Nevím proč, ale měla jsem pocit, že autorkou je žena, možná tou jemností básně.