Moje babička byla ze mlýna, to místo má zvláštní kouzlo. I když mlýn už nemele, jako ten tvůj, možná dokonce o to víc. Jadérko asi má spíš symbolický význam, jinak by tam bylo spíš nerozemleté zrnko... ale možná se nemele už dlouho, někdo tam jedl jablko a jadérko spadlo na zem... a možná zbytečně moc dumám :)

Rytmus trochu kodrcá, taky rýmy jako nebolí/motýli nejsou nejšťastnější. Ale líbí se mi obsahem, je pěkně sevřená myšlenkově a drží atmosféru.

Svižná, příjemná, líbí se mi.

Zapírání skutečnosti moc dlouho nevydrží ;-).

První sloka se mi líbí, ale druhá s ní neladí myšlenkou ani formou. Obraty jako "jsoucna tíž" nebo rým "slíbiti/pro děti" na mě působí těžkopádně.

Singularis: Souhlasím, že je to všechno složitější, jednoduché nálepky u psaní nestačí.
Mě hlavně baví psát s chutí a rychle, je to radost, ale ne vždy se podaří... Zápolení taky někdy provádím, ale někdy mě štve tak, že se na to radši vykašlu. Co já už toho rozepsala a nic... :/

Singularis: Pravdou je, že jsem to psala s chutí a velmi rychle, žádné zápolení se slovíčky. Jak mi už kdosi řekl, tahle poloha mi sedí, a když přesně vím, co chci vyjádřit, plyne to takhle lehce. Ale zaujalo mě, jak píšeš "profesionálně a stroze". To si já vůbec nemyslím, že profesionál musí psát jen stroze, a že je v tom osobní zaujetí, to je myslím jasné - vždyť ho to živí :).

Strach: Nechápu, ale díky :).

kmotrov: Nejde ani o mobily, ani o romantiku, ani o filozofii. Paroduju tady něco úplně jiného - kdosi to v komentáři k původnímu dílu definoval slovem sebechvála, ale šlo by to říct i jinak.

Yanishka: Kde?

Singularis: Díky za názor i za fotku, je moc pěkná. Zaujalo mě, že pro tebe je ta parodie velmi jemná, podle jiného zas může pořádně ublížit. Já parodii chápu jako nastavené zrcadlo, možná trochu vypouklé a zveličující, ale schválně takové, aby ukázalo směšnost původního díla. Proto každý text parodovat nejde, on v sobě už mít k parodování určitý potenciál, jinak zrcadlo nic neukáže. Tady někomu ukázalo hodně, někomu skoro nic, to už je asi o osobním pohledu a druhu humoru.
Za tím zapadajícím sluncem nic zvláštního nehledej, prostě jen rádoby hlubokomyslný odkaz k původnímu textu... vstříc zapadajícímu slunci jaksi jít nelze :).

Lasak: Proč jsi čekal napadání? To není můj styl. Chtěla jsem pobavit, což se podle reakcí (i soukromých) aspoň u pár lidí podařilo, takže pro mě účel splněn :).

DDD: Zas tolik práce to nebylo, tohle se psalo samo :). A nevím, jestli znáš celý kontext, když tak ho najdeš na chatu. Mazání děl, u kterých jsou kritické komentáře a dlouhá debata, se mi nelíbí u nikoho. A nelíbí se mi ani urážky a osobní výpady, které na literární server podle mě nepatří, na rozdíl od reakce parodickým dílkem.

Máta: Moc děkuju!

Amelie M.: No, mohl být trochu elegantnější, ale to třeba ještě vybrousíme :)). Pak poprosím...

Amelie M.: Wow!! Teda tos mě dostala, rovnou si tě angažuju na grafické úpravy všech dalších textů! Tohle tomu chybělo. A slova... píšu si :))

Amelie M.: To je dobře, že se bavíš, jinej účel tohle dílko nemá :). Dík!

Předností děl tohoto typu je autenticita, je to srozumitelné a silné v upřímnosti výpovědi. Ale osobně mi schází něco navíc, co by to pozvedlo mezi zapamatovatelné věci. Možná nechat uzrát, vrátit se k tomu s chladnou hlavou, nevím. Zatím jsou to samé emoce a pro mě takový polotovar na půl cesty.

Dost dobrý... a 2003, hm...

Amelie M.: ... a co teprve pohled dolů do Macochy :)) Povedené haiku, chválím.