Pátrání v rodinné historii přináší zajímavá zjištění. Přijde mi až škoda, že je to zpracováno takhle stručně a věcně, příběh by si zasloužil víc rozvinout.

"Stýská se mi za" působí trochu násilně, jako účelové zprznění češtiny jen kvůli rýmu. Ale jinak se mi líbí, je milá a hravá. K obsahu bych řekla, že nikam nezmizela, možná se jen trochu schovala a zas vykoukne – jde jenom o to, kdo ji dokáže probudit.

Hezky plyne, i když člověk tak nějak tuší, kam, a pointa opravdu nepřekvapí, ale to neva. Co mi naopak vadí, je ten špatný rým na konci (nevrátí/bez kvítí). Ten závěrečný rým musí být ze všech nejdokonalejší, aby všechno zaklaplo – můj názor.

hototo: To je dobrá asociace a další úhel pohledu, opět docela děsivý. Sci-fi nečtu a ten příběh neznám, ale něco na té podobnosti bude.

Singularis: Díky, tohle je opravdu domyšleno ještě o kus dál, ale je to logické pokračování. Kdo ví, co nás v tonhle směru ještě čeká, asi nic moc.

Leslie, kreslíš slovy moc krásné obrazy. Tak ať je zlatých spojů co nejvíc.

Je to fajn, taková střízlivá poezie, milá ve své jednoduchosti, podobně jako obrazy naivních malířů. Kouzlo je v pointě.

Moc se mi líbí, lehounce plyne, nikde nedrhne a rýmování se hodně povedlo. Taky se někdy před spaním snažívám uchovat myšlenky, aby z nich aspoň drobek zůstal.

V té spoustě silných slov jsem se nějak ztratila. Možná je to až moc obecné, takže se nemám čeho chytit. Nebo mi nepasuje to bludiště a zároveň prostota citu.

Je z toho cítit, co prožíváš, což je důležité, ale aby byl výsledek působivější a nešlo jen tuctové popisování pocitů, které zná asi každý, chtělo by to podle mě zahustit, vyhnout se opakování slov a myšlenek a místo klišé zkusit najít nějaké originálnější vyjádření. Myslím, že to tam někde je, chce to jen víc si s tím pohrát:)

Nejsem fanoušek haiku, ale minimálně ta prostřední je hezky živý obrázek :)

Náraz na dospělost, i umělci holt musí platit nájem. Líbí se mi, ale v každé sloce jsem si říkala, že na konci chybí slabika – "netuším kam" by mi rytmicky vycházelo líp.

Milé, i když posmutnělé. Občas mě tam ruší jazykové podivnosti (denné, v všednost) a špatné nebo gramatické rýmy (odpovědí/pění, nevšednost/sešlost), ale některé části opravdu zaujaly a celkově si mi líbí po stránce obsahu.

hototo: Děkuji za zajímavý komentář. Tohle by asi bylo logické vyústění, kdybych zůstala jenom u jedné představy, ale já tam smíchala dvě. Navíc v podstatě protichůdné, do skály přece řezat nejde. Naštěstí to poezie unese...

Hledač 01: Myslíš hraniční poruchu osobnosti a sebepoškozování? To fakt ne, ten skalpel a řezání jsou jenom metafora. Ale děkuju, žes tomu přidal další rozměr, tohle by mě vůbec nenapadlo.

Líbí se mi, jak je to zaobaleně, až trochu hravě vyjádřené, i když jde o vážné věci. V životě se člověk často tváří, jako by nic, ale ono něco.

Neu: Děkuji za vzácný komentář, mám radost :-)

Homér: Díky, potěšilo!

kmotrov: Jsem moc ráda, že se ti tak líbila. Děkuji i za ty postřehy, asi je to tak, že každá věc má svůj stín. Akorát o sebepoznání to není, i když výklad je to zajímavý. Ale jak píšeš, každý si tam může dosadit to svoje, to je čtenářská svoboda.

Leslie: Tvoje chvála mě moc potěšila. Asi to je trochu nesrozumitelné, jak píšeš, ale i mě vlastně baví, když je v textu něco tajemného a nutí mě trochu tápat a přemýšlet.