možná trochu smutné, ale jak romantické :)

ŽblaBuňka: Snad se spalo opravdu hezky, zasloužil sis to za ten rýmovaný komentář, díky!

kmotrov: Moc jsi mě svým komentářem potěšil. A děkuji i za písničku, tuhle jsem nikdy neslyšela.

Jiří Turner: Děkuji, jako Indiánka se cítím určitě, však můj pokrevní bratr je Vinnetou... (ale to by bylo na dlouhé vysvětlování :)). Jenom přemýšlím o té Robinsonce. Jako ztroskotanec si nepřipadám, ale asi každý, kdo občas píše básničky, žije tak trochu sám na opuštěném ostrově. Tak na tom možná něco bude :).

oslov radek: DDD: Moc děkuji za milá slova :).

Je to takové neuspořádané, syrové, ale vlastně tím hezké. Líbí se mi "rozlitý pocity"...

Hezky popsáno, příjemně se četlo.

Krásné, se silným poselstvím. Povedla se :).

Krása, prostě umíš. Ale souhlasím i s Jiřím, i když - mně se tvoje psaní takhle prostě líbí :).
Jinak k té upřímnosti - opravdu je to tak, že je v básni cítit, i když mě pokaždé překvapí, jak a kudy může mezi slovy prosvítat. Co jsem kdy psala z reálného pocitu, má zjevně jiný náboj než smyšlenka. Já se k tomu zjištění musela dopracovat, někomu je to asi jasné hned :).

Aha. Díky za vysvětlení, pro mě to tedy bylo mlžnaté až příliš, venkov mě opravdu nenapadl. Možná proto, že si ho nespojuji s bezesnými nocemi, ba naopak - na venkově spávám jak dudek :).

Jiří Turner: Jé, tak to zahřálo. Díky!

Formu komentovat nechci, vím, že umíš i daleko vytříbenější věci, ale hlavně mi tady forma připadá na druhé koleji. Hlavní je obsah a musím se zvědavě ptát, co nebo kdo je tou zářivou mlhovinou. Možná slunce už nikdy nevyjde, možná je ukryté právě v té mlhovině... a možná to chápu úplně špatně... :-)

Čtu komentáře a taky nevím, co bych dodala... snad jen: proč jsi už tak dlouho nepsala?? Je to škoda, protože fakt umíš!

Dobré, moc dobré, a komentáře snad ještě lepší :)).

Třezalkový problém mi taky vrtal hlavou, ale už vyjasněn, to je fajn :). Hezká říkanka!

jé, tak tomu říkám ranní pohlazení :)

ŽblaBuňka: taron: Devils_PIMP: moc děkuji za návštěvu a za milá slova :)

Velmi zajímavá báseň, četla jsem ji několikrát, má hloubku.

Hezké a milé. Jenom na konci druhé sloky nevím, jestli to chápu správně. Pokud je to ve smyslu "my dva jsme si prsteny navlékli", patří tam měkké i, ale možná jenom nechápu.

Obsah je na komentář příliš osobní, forma mě neoslovila, ale připojím aspoň malou poznámku: skloňování zájmena ona má jistá pravidla a není ve všech pádech stejné.