Timothy A. Postovit: Jsem ráda, že se líbila, díky!

Amelie M.: Děkuji za milou návštěvu.

Zamila: Děkuji, to mě těší :)

Není ta skromnost až přehnaná? :). Hezké!

Hezky vyjádřeno, ale pokud chceš slyšet odpověď, tak nemá :). Mám poznámku k formě: některé čárky tam z gramatického pohledu nepatří, chápu je jako vodítko k rytmu, ale potom by se mi víc líbilo verše rozdělit na dva.

Pěkný nápad, líbí se mi, budu číst dál... jen obyvatelé dočkali, moc prosím :).

Začalo to dobře, ale pak se to nějak zvrtlo... Promiň, ale v druhé části mi škobrtá rytmus i rým, což je škoda, protože ten úvod si zasloužil stejně povedený závěr.

:)
já taky!

Křehké, lehké a kupodivu nestudí, ale hřeje :). Hezky vystižená atmosféra. Člověk opravdu potřebuje cítit zimu, aby si vážil tepla a pořádně po něm zatoužil.

Krásně se čte, je z cítit atmosféra místa i podvečerního času. Formě tleskám.

Psavec: Čísla jsou jen čísla, neměla by se přeceňovat :).

Psavec: To jsem moc ráda, děkuji.

Příjemná podzimní náladovka :).

Líbí se mi, má silnou myšlenku. Jenom mi maličko drhne ve druhém verši - je tam moc krátkých slůvek, líp by mi znělo "jež mě už pramálo láká". A rýmování poznat - přiznat je zbytečně laciné.

Zamila: Tak o podzimu života už vůbec ne! Ale máš pravdu, je to zvláštní paradox - píšu o podzimu a jeřabinách a vlastně je to o jaru :).

Sucháč: Ono to zamyšlení není až tak o podzimu, ale jsem moc ráda, že se líbilo.

Sucháč: Moc děkuji za zasvěcený komentář, mám z něj radost.

Pěkně zakuklené a zároveň přímočaré.

casa.de.locos: Děkuji za milou návštěvu :).

Líbí se mi, má spád a myšlenku :).