Yana: :))
Moc děkuji za krásný a povzbudivý komentář.

Líbí se obsahem, pozitivním laděním, i když forma je taková roztříštěná.
A víš co? Stárnutí se dá odnaučit. Až tě nebude bavit, prostě si řekneš, že už stačilo, a přestaneš s tím. Bez smajlíka, to není vtip.

Super!

Severak: Nějak tvé asociaci nerozumím. Co tím chceš říct? (A jestli budeš odpovídat, nechtěl bys zrovna napsat i něco k dílu, když už je to komentář k dílu? ;-) ).

kmotrov: Amelie M.: No jo, chybující, ale ona mu to navíc pěkně zavařila :). Já s ním prostě soucítím, doplatil na svou důvěřivost... to je sice taky blbost, ale taková milá :).

kmotrov: Připadá mi, že ho zneužila. Vylila si na něm vlastní nespokojenost a vztek na cosi, s čím neměl nic společného. On měl hlavně smůlu, že takovou husu potkal. Navíc to setkání tvrdě zaplatil a odnesl i do budoucna, ona se vybrečela a šmytec.

taron: Možná to je tím, že kluci jsou malí chlapi, zápasí radši uvnitř :). Dík za komentář.

j.f.julián: Pokud vím, tak ve fotbalové terminologii se vazba "vsítit gól" běžně používá. A jinak tvému komentáři nerozumím - jestli máš co říct, tak říkej, jestli nemáš nebo nechceš, tak snad je zbytečné to sem psát. Mě potěší každý komentář, i kritický a puntičkářský :)

Máta: Já děkuji!

Yana: Děkuji za milý komentář.

vanovaso: Máš pravdu, tyhle otázky jsou taky věčné.

Amelie M.: Díky! Máš pravdu, fejeton je spíš k zamyšlení než k rozebírání. Jsem ráda, že se ti líbil.

Mně se tvoje povídka moc líbí. Čtenář by rád happyend, ale tak to v životě většinou nechodí, tohle je ze života. Je mi líto jeho, jí ani ne.

Moc hezká pointa :). V textu mě zarazilo jenom pár čárek navíc a pak "oboustranné napětí" - přišlo mi, že v napětí byla jen jedna strana, zatímco smrtka byla v klidu rutinní činnosti :). Příjemně napsáno, četlo se plynule, chválím.

Hezké, s atmosférou. Tvůj sad odpočívá a nabírá sílu k novému zázraku stvoření?

Líbí se mi metafora s vichřicí. Je to optimistické, ale taky z toho cítím obavy. V předposlední sloce mi trochu drhne to rýmování se zvratným se, v prvních dvou verších ještě nevadí, ale ten třetí mi připadá už násilný.

Amelie M.: :))
Pomníček u cesty by mě teda nenapadl, to tě asi na vteřinku zmátlo, že seděl do kříže... zajímavá asociace :). Ale hlavně jsem ráda, že si konečně někdo všiml postavy řidiče, který je skrytým hrdinou. Ten závěr, že se z cestování ve vedru cvokne, vlastně říká sám o sobě :).
Moc děkuji za přečtení i komentář.

Máta: Co říct... no užívám si tvůj komentář, mám z něj velkou radost!
Já mám sklon k úspornému vyjadřování, tohle je na mě nezvykle popisné a rozvláčné, tak jsem moc ráda, že to tak čtenářům nepřipadá... nebo to aspoň zatím tak vypadá :).
Abych se přiznala, vymýšlela jsem nějaký zajímavý závěr a původně ji dala dohromady s řidičem (v téhle verzi samozřejmě sympaťákem :)), ale vyšla z toho děsná červená knihovna, tak jsem radši zas hodila zpátečku.
Já děkuju ;-)

PrimaDen: Děkuji :).

Máta: Jestli je ti ho líto, tak to je přesně ten pocit, který měla má povídka vyvolat. A pak taky vztek na nespravedlivé odsouzení, ke kterému při povrchním hodnocení dochází velmi snadno... stačí občas nakouknout do diskusí pod články na netu, člověk by nevěřil, co je tam rychlokvašených odborníků na všechno :). Takže máš pravdu, bylo to ode mě dloubnutí právě do tohohle.
A máš pravdu i s tou jízdou, měla jsem se jí věnovat víc. Třeba to někdy ještě rozvedu. Moc děkuji za komentář!