Já v tom vidím příjemnou metaforu s vtipným závěrem. Mám z tvého psaní pocit, že míváš potřebu svoji něžnost a citlivost (kterou nemůžeš úplně zapřít) nějak shodit, deklasovat, obrátit v žert, pošpinit. Někdy mi to vadí, ale tohle se povedlo, svěží dílko.

Máta: To se vůbec neomlouvej, jiní tady občas dělají neuvěřitelné hrubky a mlčím... ale tebe beru jako profíka, tak jsem přísnější, snad se nezlobíš :). Jistá si jsem větou ze začátku: "pane, pokud hledáte východ, je tamhle". Ta mě zarazila a dál už tam možná nic není... to už jsem se začetla a nezkoumala :).

Zajímavý příběh s překvapivým závěrem. Přemýšlím, jestli je to vůbec možné :). Trochu mě rušilo "ty děsný lidi", to by se mi víc líbilo spisovně, a taky pár drobnůstek v čárkách a tak, ale jinak napsáno moc pěkně.

Připomnělo mi to, jak u příbuzných hledali červenou užovku, takovou mršku asi půlmetrovou hubenou, co zdrhla z terárka... a nenašli :). To teprve byla radost chodit potmě do postele :))

taron: Dík za názor :). Zaujalo mě na něm hlavně to, kam nás uvažování nad dílem může zavést. Napsala jsem glosu, hříčku na téma cesty ke štěstí. A teď řešíme, jestli se vědomě uvádět do deprese nebo mstít na kolemjdoucích... Já ten příspěvek níže v diskusi psala v legraci, opravdu pochybuji, že je možné si depresi naordinovat a řízeně dávkovat. A ten původní text nebyl zase tak hluboký, až mě překvapuje, jaké úvahy vyvolává... ale že by vyvolal i hádku, to snad ne :).

No hurá, je po dušičkách, hezky pozitivní.

Hezké.

Sucháč: Děkuji za chápavý komentář :).

Pokud jde o formu, škoda těch posledních tří rýmů, jsou příliš jednoduché a kazí dojem. Ve třetím verši první sloky je asi překlep - mělo by tam být "zdá se". A k obsahu... no takhle to asi má spousta chlapů, ale určitě ne všichni ;-)

Moc pěkně napsáno. Čekala jsem, co se z toho závěru vyklube, ale tohle mě nenapadlo. A tím otevřeným koncem je to ještě zajímavější.
Ten žánr, co sem jinak dáváš, opravdu není můj šálek, ale tohle jo :).

Vnímám to jako experiment. Ty básně samy o sobě mě nijak nezaujaly, ani první, ani druhá, ani třetí - připadají mi nějak násilně šroubované a tak trochu o ničem. Zajímavé je to v tom grafickém celku a jako nápad, i když jako čtenář tuhle formu vnímám spíš rušivě. Ale kdyby se s tím víc vyhrálo... asi jo, jako nápad fajn :).

Sucháč: Díky, tak už jsem si poslechla, pěkné. Ale společná je tam myslím hlavně personifikace, myšlenky jsou jiné. A hlavně Nohavicovy texty jsou z kategorie mouder, já jsem anti :)

Až na fňuk se mi líbí. A znám ;-)

Moc se mi líbí, má atmosféru, pár slovy říká tolik.

Hezké, zaujaly mě řezané divy. Pivní koupel jsem ještě nezkoušela, tak mi až teď došlo, že to je vlastně teplé pivo - divná představa, pivo má přece být studené! A taky si říkám, jestli bych tam neusnula, musí to být těžký oblbovací útok... no nic, asi musím někdy zkusit :)

kmotrov: Díky! Nechci tě zklamat, tak raději vysvětlovat nebudu, ale ono to s mými dílky většinou bývá jinak, než jak to vypadá. I když třeba píšu v první osobě, aby to správně vyznělo. A ve fotbalové alegorii se ty kopačky a poločas samy nabízejí, na to ani není potřeba moc fantazie... ;-)

slnečnica: Jaký prohřešek? Nech toho, nebo přestanu komentovat :))
PS: Jo, teď už chápu :).

Ta hravost mě baví. S češtinou si rozumíš.

Dobře!

Amelie M.: Depresivní hladinka - to je pěkně vyjádřeno :). A možná je to opravdu ideální tvůrčí rozpoložení, do kterého se někteří uvádějí uměle. To je docela roztomilá představa: básník se vyprostí z nástrah spokojeného života, uvede do deprese, nasadí smutnou notu, dopíše, zaklapne... a zas jde spokojeně žít :).
Jsem ráda, že o mojí miniaturce přemýšlíš, ale bojím se, že zas tolik na hloubání tam není :).