A pak, že poezie povznáší :). To musel být den po takové noci, brr...
Formálně na tebe nezvykle jednoduché, vlastně i obsah zůstává v jedné rovině, jindy tam nacházím plno vrstev. Tím neříkám, že se mi nelíbí, jen jsem u tebe asi trochu rozmazlená, nastavil jsi vysokou laťku :). Rytmicky mi trošku překáží slabika navíc ve třetích verších - u druhé sloky částečně a u třetí mám chuť první "a" rovnou škrtnout. A ještě drobnůstka - závěr mi připadá málo pádný, možná by mi s důraznějším koncem báseň zněla úplně jinak.

Přiznám se, že mě tahle báseň obsahem trochu mate. Taky z ní cítím velký smutek, taky se mi moc líbí ta místa co Yaně. Hádám, že nebude aktuální, ale už starší a velmi intimní.
Forma je úžasně propracovaná - až tak, že jsem si všechny rýmy uvědomila teprve asi po šestém přečtení. Bravo!

Máta: Děkuji za přečtení i za zhodnocení. Jsem moc ráda, že se ti líbila :)

To je až morbidní, asociuje mi Svatební košili. Taky myslím, že Vánoce by neměly být svátky smutku. Určitě bude zas líp, těším se na veselejší básničky :).

Hezké, oceňuji zajímavé rýmy. Jenom si říkám, jestli by mě těšilo být jako adresátka součástí hromadného vyznání :). I když chápu, že asi není myšleno doslovně.

To je krásné a zvláštní. Jenom poznámka: ve druhé sloce mě trochu mate řazení do veršů, "ztrácím se"bych nechala na jednom řádku. A na konci mě to svádělo číst jako "můžeš mě svést..." :)

Hezká myšlenka, v zásadě souhlasím. Nevím, o jakém loučení mluvíš, jestli o tom posledním nebo o rozchodu. Ale myslím, že by se minulost neměla úplně idealizovat, aby se z ní člověk dokázal poučit.

taron: Děkuji, však už jsme si to vyříkaly soukromě a teď už doopravdy končíme :). Myslím, že to nakonec byla docela užitečná debata, pro mě tedy určitě.

No hezký :). Početla jsem si, i když to bylo tak nějak předvídatelné... líbil by se mi nějaký nečekaný zvrat v závěru, který by ji proti přáním všech přihrál Olivierovi, protože sázka je sázka... prostě z toho ten holomek vyšel moc lacino, o tohle se sázet! :)).
Je to psáno klasickým vypravěčským stylem, který bravurně ovládáš. Ono to k romantickému tématu i k době příběhu hezky ladí. Na druhé straně takhle se psalo už někdy před 200 lety a možná mi tam chybělo něco nového, aby byl větší důvod, proč to číst i dnes. To neber jako kritiku stylu, je skvělý a prostě umíš... jenom mám pocit, že rutinu jsi už zvládla dokonale a máš na to, abys ses posunula výš a prorazila s něčím novým.

Yasmin: Moc děkuji :).

Já to chápu jako báseň o určitém rozdvojení, které aspoň občas zažívá každý. Něco jiného se děje uvnitř, něco jiného dáváme najevo okolí, protože musíme hrát všechny své role a být oporou svým blízkým, Ale co pak vlastně jsme - to uvnitř nebo to navenek? Myslím, že by tento stav "rozdvojení" neměl trvat příliš dlouho nebo neměl nutit do velkého předstírání, pak to může být nebezpečné. Ale o tom báseň asi není, to jsem se nechala moc unést :).
Abych nezapomněla na formu - moc se mi líbí. Rýmy jsou nenucené, přirozené a příjemně báseň rámují.

Hezké. Muži jsou andělé, jenom když se na ně podíváme z hodně velké výšky, do které nás občas vynesou :). Ale nejvíc se mi líbí konec první sloky.

No to je hotové melodrama :).

taron: Zase píšeš o mně místo o tématu :). Já přitom naši debatu už ukončila s tím, ať způsob argumentace posoudí jiní.
Ale budiž. K té odpovědnosti za volbu prezidenta (ne za jeho nevolbu ani za bláznivou ženskou, to nevím, kde bereš). Nerozumím vašemu postoji: tehdy jsem tak volil, protože jsem tak musel volit, a prostě vím, že to bylo nejlepší. To, jak teď prezident vystupuje, se mi taky nelíbí, ale nemám s tím nic společného... Já bych si v takové chvíli řekla (jako jsem si řekla už po jiných volbách), že ta moje volba možná nejlepší nebyla, i když jsem si to tenkrát myslela, a trochu bych se chytla za nos. Tohle myslím voličskou odpovědností.
A k tomu hádání. Víš, když tady někdo svým dílem vysloví názor, se kterým jako čtenář nesouhlasím, můžu buď zavřít a ignorovat nebo svůj nesouhlas vyslovit v komentáři. Ale pak je pošetilé divit se, že na to autor reaguje.
Co si o věci myslím, jsem řekla dost jasně už dílem. Vy ho komentovat nemusíte, ale já na vaše komentáře odpovídat musím, chápeš? A na rozdíl třeba od tebe politiku sleduji a vím moc dobře, proč jsem volila, jak jsem volila, takže o tom klidně můžu debatovat dlouho. Ale věcně a kultivovaně, ne stylem „vlez mi na záda“, „jsi úplně mimo“, „dělej se sebou něco“ atd.
Zbytek soukromou zprávou :).

j.f.julián: Díky. Druhá sloka je evidentně problém, ale už se mi ji předělávat nechce. Možná bych ji měla smazat, ale to se mi taky nechce :).

To je milý. Úplně vnímám ten dětský svět. Věřili na berušku pihovatou je super :).

Aha, tak já jsem anotaci přehlédla. A na wikipedii se píše, že je to základní tón hudební stupnice. To mi přišlo vzhledem k závěru básně ještě zajímavější.

To je moc hezké. Musela jsem si najít, co je tónika, tak děkuji za rozšíření obzorů :).

vanovaso: Když já jsem spíš pro debatu k věci. To stejné, že nepřipustíš jiný názor a pohled než svůj, se dá napsat i o tobě a skoro o komkoli, to přece není argument v debatě...
Píšeš, že každý odpovídá za své činy. Tvůj čin byl ona volba a spolu se stejnými činy mnoha dalších lidí vedl k tomu, jakého teď máme prezidenta. Jenže tuhle zřejmou souvislost někteří účastníci této diskuse odmítají uznat. Tedy s výjimkou Amelie, která mi na níže citovaný argument odpověděla, že v tom mám pravdu.
Snad vás neobviňuji z ničeho až tak děsivého :).

vanovaso: Prosím nepodsouvej mi, co jsem nikdy nenapsala. Samozřejmě netvrdím, že voliči odpovídají za činy prezidenta, ale odpovídají za svou volbu. A protože to byla volba přímá, svými hlasy přímo - bez jakéhokoli prostřednictví povolebního rozpočítávání, koaličního dohadování a kompromisů - rozhodli o osobě prezidenta. Možná jsi to nečetla, tak přesně ocituji, co jsem níže napsala Amelii:
Odpovědnost za to, jak se prezident chová, samozřejmě nese on sám. Ale odpovědnost za to, že člověk s takovýmto chováním (které není ničím novým) sedí na hradě, mají jeho voliči a nikdo jiný.
Už rozumíš, co chci říci?