Zaujalo mě proutěné nebe, ale marně se snažím ten obraz s něčím propojit. Jak jsi to myslel?

To je zajímavý nápad. Je zvláštní, jak ty názvy hezky ladí, splývají spolu i s tvými díly, prostě je to jeden a ten samý materiál. (Já bych všechny svoje názvy určitě použít nemohla, to by bylo jako když pejsek s kočičkou vařili dort :)). Jo, dává to smysl.

Amelie M.: Tos trefila, taky chystám jednu adventní, ale to bude drsnýýý :D

Taky přeji hezký prosinec, slaďounku :).

Opravdu hezky napsáno. Tento problém se opakuje celé lidské dějiny, některé jemnější doby a kultury ho prožívají více, jiné nad ním mávnou rukou. Málokdo má odvahu stát se mučedníkem, pud sebezáchovy většinou funguje spolehlivě. Psychické následky jsou ovšem jiná věc... právě ty byly jedním z důvodů, proč Němci za války zprůmyslnili vraždění... Kolik mrtvých bylo v tomhle masakru?

Je zvláštně podmanivá. Taky mě ruší ten nespisovný tvar a asi mám málo fantazie představit si v zadýmeném pokoji vůni fialek. Ale to je možná právě dobře, tyhle zvláštnosti tvoji báseň odliší a zaujmou.

Jiří Turner: Píšeš v hádankách, tohle mi nedělej :). K obsahu a formě by nebylo nic? :)

puero: Až teď čtu pořádně, to tvoje nebýt mužem jsem přehlídla, promiň. No já jednak myslím, že můžeš těžko tvrdit, že víš, co bys cítil jako žena.
Zároveň nemyslím, že by ich forma bránila vcítit se do básně a říct si: to je o mně, jako bych to psala já.
A za třetí - ich forma mi v tomto případě připadá citlivější. Je to ožehavé téma, pro někoho osobně nepříjemné. Ich forma dává možnost nebrat báseň jako útok na sebe, ale jako zpověď někoho jiného.
Prostě chci zasáhnout, přesně téma pojmenovat a uchopit z osobního pohledu, ale nechci nikoho ranit.
Teď jsem se do toho asi trochu zamotala, snad rozumíš :).

puero: Dík za názor. Já to chápu jako výsostně ženskou báseň, vůbec mě nenapadlo, že by ji na sebe mohl vztáhnout i muž. Jak by tvoje břicho mohlo být jalové? A celé je to v ženském rodě.
Kdybych tam dala "v jalovém břichu", vyznělo by to obecněji, ale zároveň odtažitěji, možná i útočněji, mohlo by se někoho dotknout. Ich forma tomu dává ten úhel pohledu a to vyznění, o které mi šlo, aspoň to tak cítím.

DDD: Moc děkuji. Ten konec je schválně napsaný takhle, aby zasáhl. A ich forma je tam ze stejného důvodu :).

DDD: To má jméno má svoje kouzlo, člověk v něm opravdu slyší hvízdání větru.

Krásná metafora. Připomnělo mi to, jak jsem kdysi chodila na přednášky z psychologie a pan profesor vždycky říkal: vaše mysl je jako zahrada, musíte se o ni starat, pěstovat si krásné květy a nenechat zpustnout. Ale já mám pro zpustlé zahrady taky slabost :).

Ta je krásně tajemná, vybájená, včetně toho větru... to jméno jsi vymyslel?

Snad spousta, ne? Přemýšlím, jestli má ta gramatická chyba nějaký básnický smysl, ale nic mě nenapadá.

Krásně romantická, příjemně zastřená, s působivými obrazy. Moc se mi líbí.

Ailin: Tak to jsem špatně pochopila, pardon.

To je krásné. Páska - láska :). A je moc dobře, že je pořád aktuální, gratuluji.

Já to vnímám spíš tak, že v anonymitě se rychleji projeví a odhalí to negativní, v tom souhlasím. Ale pokud jde o normálního slušného člověka, nezatíženého žádným traumatem apod., tak přece nezačně mluvit vulgárně a urážet jenom proto, že může. Ale možná jsem idealista :).

Pěkná úvaha, taky o tom někdy přemýšlím. Podle mě je to o schopnosti najít střední cestu mezi tebou zmíněnou neomaleností a na druhé straně neupřímností, licoměrností. Obojí je myslím špatně, i když to první asi dokáže víc ublížit.
A pokud jde o anonymitu internetu - člověk se všude chová tak, jak je mu to vlastní, prostředí za to nemůže.

Krásná myšlenka. Člověk toho promrhá, až hanba. A co vynalezli prokrastinaci, je to stokrát horší :)). Tvoje báseň přiměje k úvahám, povedla se.