:DD
Už i ty, Jíro? Tak to je konec... :/ :D

Amelie M.: Díky! Jo, jsem s ní spokojená, ze svých soutěžních básniček zatím asi nejvíc, a na tu bídu zadání...
A pokud jde o loket:
http%253A%252F%252Fleccos.com%252Findex.php%252Fclanky%252Fharfa
%3B363%3B470
Jak dokládá obrázek, v odborném názvosloví se té části harfy, co trčí ven, říká koleno. Ale vzhledem k tomu, že nad ní je krk, mi loket připadá minimálně jako rovnocenná alternativa. Už proto, že loket takhle trčí skoro pořád, zatímco koleno jenom někdy :). Prostě já se rozhodla říkat tomu v básnické licenci loket a hotovo :)).

Máta: Děkuji, tomu říkám povzbuzení! :)
Ta asociace mě nenapadla, ale asi máš pravdu, syndrom mengele nejspíš máme někde v podvědomí.
A s ich-formou máš taky pravdu, asi to tak musí být. Šlo by to udělat i tak, jak píšeš... akorát by mě to muselo napadnout :).

Nicol: Už mám pět čtenářů, to zavazuje :). Takže pokračování určitě bude, jenom asi ne tak dlouhé, nechci to uspěchat a odfláknout... Každopádně moc děkuji za přečtení i komentář.

Vtipné a jarně pozitivní, tvoje básnička mě okouzlila :).

Jiří Turner: Moc děkuji.

maxmilian.horak: Připadá ti to nereálné?

Amelie M.: Hm, tak teda jo :).

Amelie M.: Díky, to pohladilo! Snažím se, co můžu... snad další pokračování zvládnu podle plánu.
Akorát zjišťuji, že není moc chytré psát horor ich formou - čtenář od začátku ví, že oběť přežila, a půlka napětí je tak v háji :).
Vtom je podle mě správně, jako příslovce se píše dohromady.

Jiří Turner: Jsem moc ráda, že tam vidíš něco romanopiseckého. Myslím, že pro mě je přirozenější způsob vyjadřování věcný a stručný, ale v tomto žánru to jinak než s popisy atmosféry a emocí nejde. To by bylo jako servírovat hostům místo pečínky obrané kosti :). Takže je to pro mě dobrá škola a peru se se zadáním, jak to jde. Důsledkem tohoto vnitřního tvůrčího boje je, že se informativní popis občas vyboulí "nádorem" tebou zmíněných romanopiseckých prvků. Jestli tam nepůsobí jako rakovinné bujení, ale přirozená součást organismu, tak mě to moc těší :).

Lenča: Moc děkuji, je to krásný pocit, když vím, že píšu pro nějaké čtenáře :).

Yana: Moc děkuji, je to jen hra se slovy, ale těší mě, že se ti líbí.

Prima. Vtipné, optimistické, není to ani zbytečně dlouhé. A zní mi trochu popěvkově.

To je krásná představa. Moc se mi líbí začátek až ke kolotoči i konec, jenom ta vlastenecká část mi tam trochu nesedne.
(Taky mám jednu vznášecí básničku. Takové se píšou, když je venku krásně a člověk je šťastný, to ti moc přeju.)

:D
Velmi originální. Je vidět, že jsi se u psaní bavil, a ten pocit se přenáší i na čtenáře. Vypořádal jsi se se zadáním se ctí.

shane: Díky za přečtení i komentář! Těch prvních pět bodů vidím trochu jinak, ale o tom jsem napsala vlastně už zmíněnou úvahu a spoustu komentářů, tak to dál rozebírat nebudu. A pokud jde o ten šestý - víš, já se snažím úplně ignorovat, kdo dílo napsal. Takže nejenom neřeším svoje sympatie nebo antipatie k autorovi, ale nepřemýšlím ani o tom, kolik toho unese. On jde s kůží na trh, má odvahu vystavit svoje dílo na veřejný pranýř, zatímco mým úkolem je toto dílo co nejupřímněji a nejobjektivněji zhodnotit. Jedinou výjimkou jsou úplní nováčci a děti, kteří potřebují povzbudit. Ke smajlíkům přihlížím do té míry, že pokud někdo vyloženě dá najevo, že o kritiku nestojí, a já bych mu upřímný nekritický komentář napsat nemohla, tak raději nepíšu žádný. Myslím, že se tento přístup se slušností kritiky nijak nevylučuje. Naopak, z mého pohledu by bylo neslušné neupřímně chválit něco, co se mi nelíbí.

shane: Děkuji za uznání. Občas se snažím být jak břitva :).

shane: To je dobře, že ho vnímáš :). Děkuji.

Lenča: Dík! Chystej, píšu jak o život. Přesně tuhle motivaci jsem potřebovala, mám to rozepsané už strašidelně dlouho...

Nicol: Děkuji, jsem moc ráda, že moje povídka zaujala dalšího čtenáře :).