Máta: Děkuji za komentář, jsem moc ráda, že se ti Ježíška líbila. A zvyk bych klidně zavedla, jenom nevím, jak na to :).

Moc se mi líbí úvod, krásně a obrazně navozuje atmosféru. Následující popis citů zní velmi opravdově, naléhavě, ale zároveň civilně, bez nějakých póz. Závěr počínaje němčinou mi připadá už trochu rozmělněný, nastavovaný, možná je to i kombinací písem. A některé obraty připomínají klišé, třeba "srdce, v něm nejušlechtilejší cit" nebo "jít trnitým sadem života". Ale celkově silná báseň.

Líbí se mi konec. Vlastně říká, že jsi ochrnul - to múzy někdy dělají.

U některých výrazů může být těžké určit přesnou hranici, přechod nemá ostré kontury a může být vnímán subjektivně... ale to by bylo na delší zamyšlení :). Jinak rozumím, pěkná mikroúvaha.

Ber to pozitivně. Tohle je věc, která tě naopak může nakopnout. Snažila bych se psát a recitovat tak, aby u mojí básně už nikdy nikdo neusnul - prostě jim to už nedovol! :)

Amelie M.: Asi takhle. Kritizuji tady díla a názory, ne autory. Stejně tak jako jiní kritizují moje díla a moje názory. Nic neskrývám, říkám věci na rovinu, jak si je myslím. A klidně připustím, že se svým názorem můžu být úplně mimo - vždyť o nic nejde, jen o debatu.
(Ve které jsem se mmch. už dozvěděla, že si ukájím vlastní ješitnost a vždycky toužím mít poslední slovo, že mám strašně omezený přístup, že rasisticky zatracuji a zesměšňuji, že se navážím do druhých, že mám vysoké ambice, že ostatní skrytě šikanuji... no ještě že to neberu osobně, fakt :). Pro mě je to naštěstí pořád jen debata.)

Amelie M.: Překvapuješ mě. Úvahy (a není jich zas tolik :)) píšu obecně a názorové rozdíly pokládám za přirozené. Vyslovením názoru na určitý jev přece nikoho osobně nenapadám. Jestli si někdo myslí, že všichni musí vidět věci stejně jako on, a každý nesouhlas bere jako útok na sebe, je to jeho problém.
Opakuji, na vyslovení názoru přece není nic špatného. Jestli máš pocit, že už bylo řečeno dost a je to pořád dokola, tak to prostě nečti a nediskutuj... mě teda účast v téhle diskuzi přesvědčuje spíš o opaku.
A fakt myslíš, že mi jde o "lajky" a "poplácávání po zádech"? To mě docela rozesmálo. Kdybych toužila zrovna po tomhle, asi bych tady vystupovala úplně jinak :)).

Amelie M.: Neustále tepu? Jestli myslíš v komentářích, tak tam prostě říkám svůj čtenářský dojem. A myslím, že věcně a slušnou formou, jestli je to jinak, tak mě prosím upozorni. To říkám zcela vážně :).
A jestli myslíš tepáním to, že vyslovím svůj názor v úvaze, tak s tím nesouhlasím. Jednak je to svobodný prostor, nikdo moje názory nemusí číst ani o nich diskutovat. Ale hlavně myslím, že debaty o psaní na literární server patří, že provokují k zamyšlení, jsou užitečné. Takže proč si o tom nepodebatovat? Jenom proto, že se názorově neshodneme, každý to vidí trochu jinak a někdo si nesouhlasný názor druhého bere osobně? Já jsem ráda, že se do diskuse zapojilo tolik lidí. A koho to nezajímá, tak ať čte něco jiného :).

DDD: Díky za komentář, i když tě netěšil :).
Myslím, že za mojí úvahou vidíš zbytečně moc. Nechci nic zjistit ani dokázat, prostě se zamýšlím nahlas (resp. písemně), říkám svůj názor. Čtu to po sobě znovu a nevidím, že bych někoho omezovala, zatracovala nebo zesměšňovala. Jestli tam něco takového vidíš (a fakt by mě zajímalo kde :)), tak špatně.
Jinak v tom, že zásadní je, co si z díla jako čtenář odnesu, se naprosto shodneme. Jak jsem psala už níž v jiném komentáři: "Důležité je, jak věrohodně dílo působí na čtenáře. Jde o jeho pocity a emoce, autor a veškeré okolnosti, které ke vzniku díla vedly, jsou už nepodstatné."
A že autentičnost sama o sobě není přednost, to podepisuju :).

loner: :D
Děkuji, jako by se stalo.

Umouněnka: To jsi napsala hezky. Ano, i ve fantazii je srdce. Myslím, že tady snad všichni píšeme prostě proto, že nás psaní baví, jinak bychom to přece nedělali. A někoho baví psát takhle a jiného jinak, naprosto přirozené a v pořádku. Nic tady není zakázané, nic není nefér. A každému čtenáři voní něco jiného :).

Jiří Turner: Moc děkuji a rozumím.

slnečnica: Přesně tak. Všechno je relativní, všechno je subjektivní. A tohle je jen můj úhel pohledu.

Sameri: Děkuji za komentář, je krásné, kolik myšlenek moje zamyšlení vyvolalo.
Ty jsi moji úvahu posunula ještě o kousek dál, k rozměru, který jsem taky viděla, ale už to s ním nechtěla komplikovat. Naprosto souhlasím, že každé subjektivní vyjádření zkresluje, díváme se na realitu ze svého úhlu pohledu. Takže můžeme být přesvědčeni, že pravdivě, ale třeba to tak vůbec není nebo jen zčásti. Dobrat se pravdy není vůbec jednoduché. Jak píšeš, v každém díle je kus pravdy a kus vylhanosti, i když se maximálně snažíme jen a jen o pravdu, protože to stejně bude jen ta naše subjektivní pravda.
No teď jsem se do toho asi docela zamotala :). Zkrátka psát pravdivě můžeme chápat jako subjektivní pocit, ale jako objektivní fakt těžko. A s tím vědomím, že každé převedení skutečnosti do slov je už samo o sobě zkreslující, já k psaní přistupuji. I k psaní této úvahy, která je taky jen můj subjektivní pohled a nic jiného ani být nemůže :).

Ano, mnou je další varianta, z mého pohledu asi lepší než své, ale záleží na autorovi :).

Tipuji na aktualitku :). Hezky sis vyhrál s formou. Taky mě zarazil (zřejmě) překlep "duší" a na konci první sloky myslím patří "své" místo "mé". Obsahu snad rozumím, jen ten závěr mi připadá odvážný až k neuvěření :).

Zamila: Moc děkuji! A souhlasím, co by byla literatura bez fantazie? Jenom bych trošku otočila tu poslední větu, pravda s velkým P je myslím právě to, co by literatura hledat měla. Ne tu obyčejnou pravdu obsaženou v realitě jednoho života, ale nadčasovou, obecně platnou Pravdu, na kterou může ukázat svými příběhy, klidně úplně smyšlenými, ale napsanými pravdivě (tento hezký paradox jsem si vypůjčila od mannaz :)).

elisza: Taky mi ten výrok připadá podivný. Člověk bývá sám sobě špatným kritikem a s přístupem "jen já vím, co a jak jsem chtěl napsat, a nikdo mi do toho nesmí mluvit" by narazil každý autor, který se rozhodne něco vydat. Mezi amatéry to myslím platí dvojnásob.
Sama to beru tak, že tvořím polotovary, které mají k dokonalosti ještě hodně daleko a potřebují vybrousit, ale sama třeba nevidím jak a kde, proto velmi vítám zpětnou vazbu čtenářů. Když mi někdo poradí lepší řešení a dám mu za pravdu, ráda dílo upravím.

taron: Děkuji za krásné zamyšlení. Přesně tohle mě na poezii fascinuje. Člověk by si řekl, vždyť čeština má jen určitou množinu slov, z nich jen některá se nabízejí k rýmování, přece se ty kombinace musejí časem vyčerpat, zvlášť u krátkých básní na podobné téma. Ale tady vidím, jaký je to nesmysl. Stačí, aby autor do slov vdechnul sám sebe, a výsledkem je naprostá jedinečnost, často i s rozpoznatelným rukopisem. Úžasné!

mannaz: Máš pravdu, každý autor do díla otiskuje sám sebe. Někdo rovnou, položí se tam celý a beze změny, jiný jenom kouskem a další se chce díla dotýkat pouze lehounce a zdálky, maximálně špičkou prstu, ale stejně se nemůže úplně zakamuflovat a popřít sám sebe, někde je tam schovaný a pro pozorného čtenáře prosvítá :).
A ten rozdíl psát pravdu x psát pravdivě jsi popsala moc hezky, podepisuju, takhle jsem to myslela :).