Máš docela fajn děsivé sny :)). Jinak to je ještě celkem veselý příběh, znám horší, kdy se tahají peníze z umírajících, no brr...

Hezké. Jenom mi připadá, že si obsah básně a zařazení do kategorie protiřečí. Nebo aspoň poloprotiřečí :).

Tohoto hříchu se myslím dopouští víc lidí. Snad jenom dítě, někdo mentálně postižený nebo takový ten čistý člověk plující životem bez potřeb a závazků (velmi vzácné) je vždycky upřímně jen sám sebou. Všichni ostatní si nasazujeme masky, máme jich spoustu pro různé příležitosti, a teprve za celým tím zástupem druhých já schováváme sami sebe.
Jsem se nějak rozepsala, inspirovala jsi mě :).
Takže k básni. Pěkně jsi vyjádřila myšlenku, ty obrazy sedí. I když je to volný verš, cítím v něm určitý řád, pomáhají mu ty občasné nenásilné rýmy. Kdyby to v závěru završila nějaká pěkně zrýmovaná pointa, nemělo by to z mého pohledu chybu :). Ale chápu, že jsi chtěla vyjádřit naléhavost, ta tam je.

Bolavé, hezky jsi svoje pocity přenesla na čtenáře, takže se báseň povedla. Forma by šla ještě učesat, ale mně se docela líbí právě ta syrovost a opravdovost.

Krásné. Moc se mi líbí obrazy nesmyslnosti v první části, jsou originální a přesné. Ohlušující ukřičené mlčení - ano, i takové je, moc pěkně jsi to vyjádřila. Ono mlčení může být vlastně spousta, Severák psal o tom spokojeném, to je takové poklidné mlčení, ve kterém nejsou žádná slova, nebo jen kdesi na okraji si poletují jako poklidná kulisa. O jiném druhu mlčení, taky plném naléhavých slov, ale zase jiných než to tvoje, jsem kdysi napsala básničku, kterou jsi mi připomněla: http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=25119-mlcky

Zamila: Děkuji, to mě moc těší :). Já zas mám pocit, že se nikdo z nás nezapřel a ženeme přikázaná slova každý svým typickým směrem - já ke snění a hvězdám, Jiří k symbolům moře a úvahám o životě, Amélie k odlehčené ironii... a Yana je taky svoje, i když to sem nedala :).

Zamila: A kam ty jsi dala znalosti češtiny? :) Poetický sluch může být subjektivní, ale gramatika je jen jedna ;-).

Moc se mi líbí, krásně plyne, je sevřená do pevného tvaru a má jasnou myšlenku. Slabiky mi sedí, mojí je spisovný tvar a dvakrát duše podle mě nevadí, tady má opakování smysl. Možná by mi trochu lépe zněla se slovosledem "a nikdo jiný mi už slzy neosuší", ale to je otázka způsobu čtení a názoru.

Yana: Drsný nadpis i určitá drsnost podání je záměr. Nechtěla jsem se vciťovat do situace té dívky (pro mě neskonale pitomé, pro tebe nemocné, to je věc názoru), chtěla jsem jejímu chování nastavit zrcadlo.
Ale vlastně si ani nemyslím, že by byla nešťastná a neměla se ráda. Spíš se jí strašně zalíbila ta verze, že byla pro hezkého kluka ta nejhezčí na světě a chtěl ji tak moc, že se neudržel, a bla bla, snad by si ochotně i lásku namluvila a klidně se s ním sešla znova... Cokoliv, jen aby se téhle verze, o tolik přijatelnější než skutečnost, nemusela vzdát. A taky nemyslím, že je tenhle masochistický přístup daný pubertálním věkem, možná jen do jisté míry, ale speciálně z téhle pitomosti některé ženy nevyrostou nikdy :).
Samozřejmě souhlasím, že je to napsáno subjektivně (jako ostatně asi všechno), záměrně z toho úhlu pohledu, který pointa vyžadovala. Díky za zajímavý komentář.

Je kouzelná, pro mě nejlepší, co jsem od tebe zatím četla. Formálně moc povedená, ale přitom lehounká, s krásnou myšlenkou. Jen tak dál!

Jiří Turner: Dík za přečtení i komentář, máš pravdu, asi nebudeš ta správná cílová skupina :). Vlastně mě tak trochu inspirovala právě oblíbenost těch rubrik, které zmiňuješ, a jejich "skutečné" příběhy. Jenže tohle je vymyšlené sakumpakum a reportáž by měla být založená na faktech. Takže myslím, že povídka je správné označení, i když je to povídka psaná formou reportáže nebo spíše záznamu.

Severak: Díky za komentář. Připadá ti to jen s odrážkami nesrozumitelné? Uvozovky tam dát můžu, ale říkala jsem si, že v tomto rozhovorovém textu nejsou nutné, bylo by tam až přeuvozovkováno.
Jinak hezcí padouši jsou samozřejmě nejhorší... ono se jim totiž lépe padouší :).

shane: Myslím, že rozumím. Ale mám pocit, že ženské pohlaví je slabší právě v tom, že se snadněji nechá oblbovat... jednoduše proto, že oblbováno být chce :). Ale znám i případy v opačném gardu, to ano.

shane: Dík za komentář. Ano, takových patnáctek je a bude, bohužel. Já tu naivitu posouvám ještě o kousek dál. Pointou mého příběhu je, že některé dívky, ženy odpustí pro hezká slůvka skoro všechno, i zneužití, a tím nemyslím jen to fyzické. Asi bude ještě pokračování :).

Máta: Máš pravdu, šlo by s tím dělat víc. Možná se mi příčilo zabíhat moc do detailů. A hlavně to byla taková rychlovka - napadlo mě to komplet, název, příběh i pointa, napsala jsem během hodinky nebo dvou. Tak s tím možná časem ještě něco provedu, každopádně dík za postřehy :).

Velmi se mi líbí první sloka, vlastně i druhá a celková myšlenka. Rytmicky mi skřípe poslední verš první sloky, tam je podle mě slabika navíc. A závěr se mi, abych byla upřímná, nelíbí vůbec. Ten poslední verš tam nesedí délkou, melodií, vlastně i obsah je takový nejasný, málo pádný. Podle mě škoda, jinak velmi povedená báseň, které chybí už jen závěrečná tečka.
Ale jsem moc ráda, že jsem tě inspirovala :).

Máta: Moc děkuji, to potěšilo :). Hloupost a naivita tam byly na začátku, ale na konci se - navzdory té ráně - podle mě přehouply už za hranici debility, proto ten nepříliš shovívavý název.
A já vím, že bys chtěla víc :). V tomhle se prostě lišíme, já jako čtenář i autor tíhnu ke strohosti, úspornosti, rozvláčné popisy mě nebaví číst a už vůbec ne psát. Ale možná to není úplně dobře :).

Já svádím ráda, ale jsi první, koho jsem kdy svedla k účasti v básnické soutěži, to mě těší :). Nepřipadá mi, že bys něco obšlehávala, ta forma byla přece daná. Stejně jako Jiří myslím, že to chtělo ještě trochu "vysedět", uhladit kostrbatosti. Taky mám trochu averzi na slovo "klokočí", které se sice výborně rýmuje, ale tady mi to zní kapku účelově - už proto, že klokočí nemůže nikde růst, už dorostlo, jde o suchá semena keře klokoč. Ale líbí se mi zvučný závěr a myšlenka.

Já radši teplo, ale když už zima, tak taková :). Pěkně vystiženo, obrazně, jen mi to připadá spíš jako kraťoučká próza poskládaná do veršů.

Jů, to zní opravdově, až mám chuť gratulovat :). Hezké, milé.