Hlásí se Velikonoce :). Trochu rouhavé mi to připadá. Ale síla v tom je, ať už je to myšleno osobně a upřímně nebo si jenom hraješ s tématem. Nejhezčí je pro mě závěr.

Severak: Chápu. Vyvolávám asociaci křižovatky. :/ :D

Se stromem bych se zrovna spojovat nechtěla, ale tak proti gustu... :D
Ale ne, nechci to zlehčovat, takže radši k formě. Přestože je to nepochybně experimentální báseň, rýmy ji drží v pevném tvaru, má plynulost a jistý řád. Líbí se mi.

shane: Dík! :)

Dobré! Pěkně si hraješ se slovíčky, i když asi už za hranou soutěžních pravidel, ale oceňuji invenci.

Dobré nápady, "na nebesích šťasten plavu znak" se mi moc líbí. Jenom místy trochu kostrbaté, třeba "rty poprosily o schůzku ty tvoje" je divný slovosled a levandulového se do verše nechce vejít.

Ignácius J. Reilly: Hezká představa, díky :).

Lenča: Moc děkuji. Jo, v psaní se snažím být jak kaleidoskop :).

koiška: Přistání do peřin je jistota :))

Silná báseň. Působí velmi autenticky, musela jsem si ji přečíst několikrát. Moc se mi líbí už úvodní čtyřverší, ale celá báseň drží vysokou laťku, pokračuje zajímavými obrazy a hlubokými myšlenkami. Navzdory tomu, že je v souladu s názvem po formální stránce trochu roztříštěná. Ta rytmická kolísavost mi ladí s obsahem, podtrhuje sílu výpovědi. Moc se ti povedla.

koiška: Moc děkuji :).

Vtipné! Je to tak.

Severak: Tak pro tebe jsem tramvajová zastávka? :)) Nic moc teda. Ale za vzducholoď díky!

Jiří Turner: Jsem ráda, že sis mě rovnou spojil s Orionem.
Pilotní báseň to být nemohla, když mě napadla až včera :). Ale říkám si, že lepší teď než nikdy.
To starokorejské jméno je strašné, ale v téhle souvislosti se mi čte příjemně, díky!

Amelie M.: Moc děkuji... a zkusím se polepšit :).

Nemoha nemoha... přesně tak :). Děkuji za komentář.
Ale když se to umí (a neotravují žádná povinná slova), může to vypadat třeba i takhle:
http://vladimirt-gottwald.blog.idnes.cz/c/323232/Mas-hlavu-jako-
pozar-Rima.html
Můj trioletový guru ;-)

Tak to jsi Davida pěkně práskla, jestli teda myslíš opravdové graffiti :). Víš, ono je vůbec tohle adresné psaní docela ošemetné. Někoho se můžeš třeba i nechtěně dotknout nebo prozradíš něco, co vypadá nevinně, ale může být zdrojem posměchu, problému atd. Ona není náhoda, že se literatura zpravidla píše anonymně, i když inspirací jsou skuteční lidé.
A jestli můžu poradit, dej si větší pozor na pravopis a překlepy.

Opravdu je to takové optimistické jarní rýmování, jak píšeš, plné života. Jako čtenář ale vnímám rytmickou nesourodost. První dvě sloky jsou krásně pravidelné a říkankově úderné. V té třetí se rytmus zlomově mění, ve čtvrté mi vysloveně schází slabika v posledním verši a pátá je zase úplně jiná. Myslím, že by tomu obsahu víc slušela pravidelná forma, a když už jsi s ní tak krásně začala v prvních dvou slokách, stálo by za to dotáhnout ji do konce, třeba i za cenu zkrácení. Samozřejmě to ber jen jako můj osobní názor :).

Lenča: Děkuji :).

Amelie M.: Děkuji ještě jednou! Jen si tak říkám, že už s těmi triolety musíme ostatním docela lézt krkem... :)