to je jak vyznání sadisty :)

To se fakt povedlo :). Vtipný, nápaditý, obsahem i zpracováním. Jenom ti myslím vypadlo písmenko - ne nich, ale nicht. A cítím v tom - možná blbě - že to píšeš jako písňový text... což je určitě fajn, má to prima rytmus... akorát pak dáváš čárky citem tam, kde bys udělal pauzičku při zpěvu, ale gramatika to říká jinak :).

oslov radek: Ve skloňování zájmena ona. Ve 4. pádě je JI, nikoli JÍ. Takhle to vypadá, jako bys té zlobě něco zavraždil, něco, co bylo jejího... no prostě jako 3. pád.

Lenča: Děkuji, to jsem ráda.

slnečnica: Určitě nemusím :). Ale na druhé straně myslím, že se můžu zeptat, když nechápu. Dávám tím autorovi zpětnou vazbu.

slnečnica: Hm, ale přesto tam tu bolest pořád cítím...

Proč mám z tvojí poezie pocit, že se v jednom kuse s někým rozcházíš? :)

Zvláštní, nevyslovená... Přemýšlím, proč schoulené. Nesedí to k žádnému příčestí. Jakoby tam byly dvě skupinky, jedna mužů a jedna žen. Takže asi orgie v zahradě antické vily :D

Já nějak nerozumím. Je to naposled... a pak najednou já a ty a otevřený konec vítán. Je to báseň o doufání v zázrak?

A pak JI zavraždím. Vraždíš tady češtinu :).

Zvláštní povídka. Na mě působí trochu nevěrohodně, na tento typ osudovosti moc nevěřím a taky mi připadá divné, že by hrdinka ve svém intimním životě tak rychle otočila, naráz, bez přípravy, bez postupného vývoje. Možná bych podrobněji popsala to svatební setkání, čím bylo tak výjimečné, že se mluví o nahížení do duše - tajemný pohled a veselé ďolíčky mi to neobjasnily. Samotné zpracování se mi líbí, umíš dobře popsat situace a atmosféru. A závěr mi naznačuje, že bude pokračování - je to tak?

Milá, hřejivá.

Devils_PIMP: Děkuji za milý komentář.

Sokolička: Děkuji, to mě moc těší :).

Jiří Turner: Já myslím, že mezi kritikou mrtvého a kopáním do mrtvoly trochu rozdíl je. Záleží na kontextu, tj. kdy se kritizuje, za jakým účelem a jakým způsobem. Diskuze může být zajímavá, ale někdy taky na blití.

Jiří Turner: Díky, jsem ráda, že se ti básnička líbila. Byla to reakce na to, co se dělo bezprostředně po Havlově smrti - někteří se hned přihřívali na vlně zájmu o jeho osobu, aby to stihli dřív, než vychladne, další po něm okamžitě začali plivat, jako by čekali, až už se nebude moci bránit. Za tyhle projevy malého, trapného a ubohého čecháčkovství jsem se tehdy styděla... a dnes se stydím za to, že jejich reprezentant sedí přímo na Hradě. Souvislost s Peroutkou vidím v kopání do mrtvoly. Ale o idealizaci ani jednoho, ani druhého opravdu nestojím :). Nejde ani tak o diskuzi, jako o její úroveň.

Timothy A. Postovit: Díky! Ono už to není úplně aktuální, ale kopání do mrtvol je bohužel stále populární...

Hezky si sníš :).

Líbí se mi, jak jsi to vyjádřil, nenásilně a jemně. Jenom mi tam překáží trochu moc "jak" a "aby", bez některých by se mi tvá báseň četla plynuleji.

:DDD
Díky, pobavilo!