samiVdavu: Tom Cortés: Jen dvě poznámky. Diskuzi znovu otevřel komentář, který přišel až po několika měsících... to se tady občas stává a je to fajn. A téma, o kterém se diskutovalo předtím - přiměřenost a forma kritiky - je přece aktuální pořád.
Zaujala mě na tom jedna věc. Tom píše, že "vcelku o ničem" není žádná kritika. No to má asi pravdu, i když já to nemyslela nijak zle. Šlo čistě jen o vyjádření čtenářského dojmu, ne o kritiku. Ono je ve zdejších komentářích kritiky obecně málo. Jenže komentáři "líbí" nikdo nic vyčítat nebude, i když to je taky jen čtenářský dojem. Akorát že kladný... :).

Tom Cortés: Je to opravdu o interrupci. Díky za zastavení.

Zamila: Díky za návštěvu. Co se týče rýmu, asi je opravdu vnímání individuální, jak už jsem psala níže... :).

Tom Cortés: Děkuji za pochvalu. Máš pravdu, šlo by to chápat i univerzálně, ale já od začátku myslela právě na tuhle konkrétní válku, proto ten uhelný prach a tak. Zajímavé je, že ohledně prozrazení pointy skoro co čtenář, to názor :).

Moc hezky vyjádřeno, stručně a technicky vytříbeně.

Timothy A. Postovit: Moc děkuji, potěšil jsi mě!

Pozdě. Tak se to mohlo jmenovat.

To chce nového zahradníka :).

To přece není o tanci :). Krásně čarovná, roztoužená, plná fantazie.

Jo, má to atmosféru.

Amadeo´´: Moc děkuji. Těší mě, že mě bereš jako autorku, která se vyjadřuje k těžkým tématům a nutí přemýšlet. Není to tak vždycky, ale občas se o to snažím, ráda chodím čtenářů "proti srsti" :).
K tvojí otázce - ano, obojí je hrozné. Muž (nebo aspoň většina mužů) tohle podle mě nenese tak těžce jako žena, ze které nikdo nemůže sejmout konečné rozhodnutí, která je do věci zatažena přímo svým tělem a která si výčitky ponese asi do konce života. To je ten blázen v koutě mysli, který se občas ozve.
Těší mě, že jsem ti ukázala nový úhel pohledu :). A za snílka buď rád.

A42: A já děkuji za komentář.

Jiří Turner: Za Kryla a pochvalu moc děkuji, potěšil jsi mě! Jinak vím, že zpracování není dokonalé, trochu rychlokvaška to byla. A děkuji za zajímavou alternativu, i když u ní mi zase trochu drhne rytmus a taky smysl - co je tou vstupenkou? Mour? U mě je to stát se bratrovrahem. Vím, že ten rým není dokonalý, ale asi tohle vnímám jinak. Já se s ním spokojím, zatímco na tebe zřejmě z textu křičí stejně jako na mě třeba hrubky, tohle bude individuální :). Každopádně díky i za tohle zamyšlení.

puero: Hmmm, zajímavé...

samiVdavu: Je to až zvláštní, že když napíšu ďábel, někdo si za to sám od sebe dosadí Putin :). Ale tak to myšleno nebylo, ďábel je pro mě válka a všechno, co ji provází. A místní lidé - ti, co nechtějí nebo nemohou ani bojovat, ani utíkat - asi vnímají jako agresora kadého, kdo jim střílí po domech atd., ať už to je kterákoliv strana. Takže "ďábel si rozoral" samozřejmě je básnické vyjádření a v tomhle smyslu trochu přehnané, ale jinak myslím ani ne, bohužel.

Yana: Díky, pochopila jsi správně, že to není jen o té válce, ale hlavně o nás. Protože na tu válku nezapomněla jen média, ale třeba i sociální sítě, kde se široce rozebírají uprchlíci a problémy v západní Evropě, ale že se mnohem horší věci dlouhodobě odehrávají prakticky stejně daleko východním směrem, neřeší skoro nikdo.

samiVdavu: Díky za příspěvek, i když z něho jsem trochu zmatená. Kde vidíš nějaké hodnocení nebo vyjádření jednoznačného názoru? Říkám jen to, že válka na Ukrajině je hrozná a zapomněli jsme na ni. Nepřikláním se k žádné straně, jen k lidem, kteří tam musí žít. A v čem myslíš, že báseň přehání?

puero: Díky za komentář. Opravím tě, ono to - bohužel - ještě nedopadlo, takže nad koncem vzdychat nemůžu. Zatím je to jen povzdech nad průběhem, tím, jak válka dopadá na lidi, a taky nad tím, jak se o ni nezajímáme. Možná postrádáš nějaký názor, zhodnocení příčin, odhad dalšího vývoje... ale to by asi chtělo jiný rozsah a jinou formu než básničku... a taky jiného autora :).Takže jsou to jen pocity v kategorii básně/smutné, což je vlastně žánr povzdech :).
Ale zaujalo mě, co píšeš o pointě. Jako čtenář totiž mám ráda básně, kde si se mnou autor trochu hraje a teprve na konci zjistím, jak to vlastně je. Pak si to třeba musím přečíst znovu, vidím věci zase z jiného úhlu, najednou to do sebe zapadne a tak, prostě mě pointy baví. A nemyslím, že by se básně s rozuzlením na konci hodily jen k některému žánru, resp. jsem o tom takhle nikdy neuvažovala, ty jo?
No a vodítka tam byla - zapomenutá válka vytlačená z prvních stránek novin, uhelný prach, bratrovražedný boj... Ale uznávám, že poznat z toho Donbas bylo trochu náročnější :).

Jsem trochu zmatená. Ten fernet s tonikem byl v ledovém stavu, že taje? Slova padají na zem, protože jsou nízká? Asi mě napadají jiné věci, než by měly... možná je to tím, že pro mě je řečeno příliš málo :). Místo náznaků přidej plyn, pak to teprve bude mít grády! :)

Tak ta tedy je. Opravdu umíš.