Líbí se mi, hezky vyjadřuje konečnost nekonečna :).

Nikytu: Díky! A jednoduchost je jenom zdánlivá, pod rouškou nevinné dětské říkanky se skrývá manifest odpůrců přírodních kožešin... ;-)

Mamka: Chápu, že to může působit jako nedokončené. Mně ta nedořečenost připadala přirozená, ale jestli mě napadne dokončení, tak doplním.

Já té myšlence snad taky rozumím, ale zřejmě zůstávám v zajetí těch starých struktur, jak píšeš :). Pro mě je pól pólem právě proto, že stojí proti něčemu a je toho protiváhou. Proto mohou být póly jen dva, jin a jang. Ten třetí mi tam zkrátka nepasuje, ale možná je to jen tím, že jsi ho nazval pólem.

Miro Sparkus: Díky, asi by to jako úryvek mohlo fungovat. Já to pojala jako črtu, jenom jeden obraz, ke kterému se dá domyslet další...

Nikytu: Je to taková satira, ale ze života, bohužel. Díky za návštěvu :).

Nikytu: Moc děkuji, to mě těší :)

Nikytu: Díky :)

Nikytu: Souhlasím, hloubka je naprosto akorát ;-)

Lasak: Díky za vysvětlení. Tohle je spíš grafická úprava než stylistika, ale rozumím. Členění do odstavců je hodně pocitová záležitost a já jich udělala víc asi proto, abych čtení zpomalila.

No tak to už je jiná :). Moc hezké, taková prostě a bez kudrlinek vyjádřená nostalgie.

Lasak: Moc děkuji za komentář. Čím konkrétně si nejsi jistý?

Nerozumím první sloce a hlavně prvnímu verši. Jaké došky?

Nikytu: Děkuji. Jak tady myslím už zaznělo, noc je zároveň oběť i viník, dá se na ni hodit ledacos, ale vlastně o ni vůbec nejde :).

NoWiš: To zas ne, ty prostě umíš psát verše. Ale řekla bych, že ty ze smutku působí opravdověji, aspoň na mě.
Já předtím asi nerozuměla, že jsi mluvil jen o sobě, ne o čtenáři... Ono to pochopení básně podle mě vůbec není o tom "cítit zrovna to samé", "trefit se do noty", ale naopak, když to autor napíše dobře, přenese svoje pocity na čtenáře.

NoWiš: Tím chceš říct, že čtenář musí být ve stejném rozpoložení jako autor, aby ho pochopil a ocenil?

Moc pěkný výlev, líbí se mi, že jdeš až na dřeň, takové to lehké naznačování nemá potřebnou sílu a neosloví.
Vlastně mi to připomnělo jedno moje starší dílko, asi sem hodím, dík za inspiraci :).

Super! Smutek ti sluší.

Hezké je to. Zamyslela jsem se nad obyčejností, není to tak, že ji oceníme až ve chvíli, kdy nás zklame to neobyčejné?

Jiří Turner: Děkuji ;-)