Milan Fortuny je dítko
a prý také pěkné kvítko.
Pro trápení nevyrost,
ženám též rozumí dost,
celičký den s úsměvem
smolí veršík za veršem,
je to pěkná poezie,
s ženou svojí v lásce žije...
:-)

kmotrov: Promiň, poslal jsem špatný odkaz! http://www.psanci.cz/dilo.php?dilo_id=2509-polepseny-alkoholik-a
neb-vzkaz-v-lahvi

kmotrov: Taky jsem na tohle téma něco napsal, viz: http://www.psanci.cz/moje.php?trideni=5.
Ale když se člověk zamyslí nad tím, kolik lidí si neumí říci dost a kam to vede, není to k smíchu. :-(

Hezky popsané rozčarování z prvního splynutí. Mnozí se cítí jaksi podvedeni, že to je jiné než v románech a telenovelách. (Nebo snad jen On čekal, že to bude jiné a utápí se jaksi v rozpacích?)
Ale nejspíš je to jen můj dojem, má představa ovlivněná tím, co jsem kdy četl a viděl! Takže jen drobná pravopisná poznámka. V posledním verši by asi mělo být "jež" namísto "jenž"...:-)

Homér: Jiří Žáček napsal krásnou báseň o ovcích, co jdou vesele na porážku. Jsi také jen ovce? :-(

Tom Cortés: Jj, tahle otázka by mohla zaznít kdekoli a odpovědí by mohlo být jen mlčení a stud nad tím, kam jsme to nechali dojít...:-(

ŽblaBuňka: A v čem s ní vlastně souhlasíš?
☻Ten pro ni "jazykolamný" verš jsem trochu pozměnil.
♣A pokud jde o tu touhu dostat také podobné vyznání, jistě by se tu našla autorka, která by nějaké zveršovala! Já taková ovšem píšu jen pro ženy a teď spíše jen fiktivní! :-P

A42: Neboj se, rozhodně nepovažuji autorku za příbuznou hrošice Marušky z pražské ZOO! (Aspoň si myslím, že se tak tehdy jmenovala hrošice, jejíž krmení jsme sledovali, když byli kluci ještě školáci. Ani netuším, zda tam ještě je, při dalších návštěvách jsme už šli jinou trasou.) Silueta v Tvém profilu napovídá, že ne. Jinak oceňuji snahu šířit spíše optimistickou náladu i lehkonohé veršíky! :-P

A42: Ano, to jsi řekla, ale já se přece ptám, kdože jsou tedy oni "zasněnci" ? Mně se hned připomněli "truchlenci" z Máchova Máje...:-P

A42: Slyšel jsem, že hroši jsou dost nedůtkliví, když jsou vyrušení, ale že by byli kanibalové? To snad ne!
:-P

korálek: Díky! Jsem rád, že se ti líbí...
Víš, už dávno nepíšu vyznání konkrétním osobám, ale dovedu si představit, že by to mohl být někdo jako ty, i co bych v něm psal...:-)
Pokud jde o ten "jazykolam", nemyslím, že by to bylo tak strašné na vyslovení, dokonce si to teď i zpívám. Líbilo se mi, jak starosvětsky to zní...:-P

A42: A kdo jsou pak tedy oni "zasněnci"? Že by párek jen do sebe zahleděných? :-P

Pajalord: Učíme se stále po celý svůj život! ;-)
A pokud jde o verše v komentáři, vždy je snadnější se inspirovat tím, co čteme než vymýšlet všechno sám...I když já dnes po všem, co jsem tu i jinde četl, jsem taky něco malého napsal...:-)
A Láska je ta největší inspirace! :-P

Ten řecký zbytek bych si dal
(ač těžká prý jsou ono vína!),
ty vigile též jsem znal,
a nezkoumal jsem, kde je vina...

Jeden klín a troje ústa
trochu podezřele zní,
lepší snad než rána pustá
a samoty zívání...
:-P

Láska je mocná kouzelnice
a oči tvoje prohlédnou,
tu svět ti zkrásní převelice,
ty vyjádříš to básní svou...

Zbývá než popřáti vám štěstí,
ať tahle Láska vydrží,
najdete v sobě sílu nésti
ji ve dvou nésti nad strží

života, jak artista z cirku,
jak topolů pár v bouři stát,
když i nepříjemností mírku
vám Osud zkusí přimíchat.

Však každá bouře jednou mine,
hořké se v sladké promění,
jak těsto na dobrý chléb vzkyne
Štěstí dvou, co krásný sen sní...

☻Krásné probuzení do slunečného sobotního rána, již druhá zamilovaná báseň, co tu čtu. ☺

Koukám, že nejsem jediný, kdo propadá podobným snivým úvahám a pocitům, i když v reálu je spíše tajím a sděluji jen věci dosti jednoznačné, aby si někdo marně netrápil hlavu otázkou, co vlastně to ten poeta(?) chtěl říci...Zajímavé číst si to takhle po ránu, kdy je člověk více otevřen vnímání. :-)


Přemýšlím, jaké je to as,
když jehličkami brní čas,
(v konečcích prstů píšeš tu!,)
zasněnců pár když v duetu
unyle hleděl na obzor,,
kulatě přispěchalo z hor
promrzlé něžné svítání
a nikdo Zemi nezbrání
by točila se dokola,
když srdce touhu zavolá...

Jsi ta, co lásku v sobě skrývá,
a svěřuje se polštáři,
pluješ světem jak vlnka snivá,
s úsměvem něžným na tváři.

Srdce své, ač je plno lásky,
s lehkostí nosíš ve dlani,
od smíchu ráda míváš vrásky,
krásné je Lásky seznání.

♥Krásné něžné i temperamentní vyznání, jaké jsem už dlouho nečetl . Snad si jej i on vezme k srdci a nepohrdne vzácným klenotem, který se mu nabízí...Přeju Ti hodně štěstí. Číst Tvé verše bylo krásným probuzením po ránu. A venku je nádherný slunečný den...:-)

Asi moc koukáš na současné filmy!

Jsou chvíle, kdy se člověk i zalekne toho, že se splní jeho krásné představy! A někdy mu ani okolnosti neumožňují to přijmout, třeba když už jsme zadaní a vyplývají nám z toho i povinnosti. Zrovna koukám na "Marečku, podejte mi pero!" a tak mne napadla právě tahle možnost, i když všechno může být i jinak...
A střípky v nás mohou připomínat blýskavé drahokamy...:-)

korálek: Díky! Ty se teď zase vracíš k mým starým hříškům? To je milé! Podle systému jsi to četla už 4.12.2014...:-P