Nikytu: Hele, Niky, já přece nic nedramatizuji, ani se nechci hádat! Jen jsem vyslovil svůj názor a podpořil pozitivní myšlení. Víš, je dost na pováženou, kolik jobovek se na nás valí z médií a kolik jich člověk najde i v tvorbě autorů nejen tady...Přiznávám, že jsem raději veselý! To zelený mužíček má plnou hlavu vážných myšlenek a blížící se přísahy. :-P
Znáš mne a víš, že jsem si z tebe trochu i střílel s těmi dvěma cestami, když jednu vylučovaly tvé páté verše ve všech slokách! :-P
Takže konec dohadování a měj se sluníčkově! :-)

Lasak: Je to taková zvukomalebná hříčka, popěvek, kde se vždy čtyři verše ve sloce rýmují a pokud jde o ty páté, rýmují se se stejnými v ostatních slokách. Samozřejmě se díky tomu nevyhnu opakování některých slov a naopak třeba ve 2. sloce stejně znějící slovo znamená pokaždé něco jiného! :-)

Lasak: Ale to je omyl! Nemám nic proti krásám podzimu, také je vnímám a někdy i opěvuji...
Jen jsem napsal, že vážnější a pochmurnější témata nejsou příliš vhodná pro čas pošmourných dnů, protože to v lidech probouzí splíny. A sklon k nim může ovlivnit negativní směřování našeho osudu...:-)
A u Niky mne prostě tenhle výběr překvapil. Vnímal jsem ji dosud spíš jinak...:-)))

Nikytu: Nic se nemá přehánět, Niky! S pochmurnými tématy v těchto ponurých podzimních dnech je tak snadné sklouznout i podobné nálady a přitáhnout si do života splíny! Znáš to: "Jaký sklon, takový směr osudu..."(Aštávakra).
Takže doufám, že se brzy i u tebe objeví něco hravého a optimistického...:-)))

Nikytu: Já vím, že jsi hravá! :-)
To já taky...Ráno jsem si v busu naťukal do mobilu něco o mývalovi. Dám asi do deníčku.:-P

Nikytu:
I když se octneš na hraně,
nesmíš se cítit nahraně
ještě nic není prohrané,
věř mi, to vážně né!

Jenom my sami určíme,
zda něčeho se bojíme,
ač o tom nic moc nevíme,
to jistě zvládneme!
:-)))

Mimochodem, pokud jednu cestu vyloučíš (tu zpět), tak ti zbývá snad jen jedna, ne? :-P

korálek:
Víš, já to četl vlastně už v květnu, dnes jsem si v tabulce aktivit všiml, že tu byla Lenča a co právě četla. Není tam jméno autora, tak jsem nahlédl znovu. No a byl jsem zrovna v nostalgické náladě...:-)

Povadly květy sedmikrásek,
co zbylo z našich dávných lásek?
Vzpomínky něžné jako sen,
naděje, co si hýčkáš jen...
:-)

Zemřelo nám léto,
podzim je tu zas,
smutkům patří veto,
radujme se z krás...

Tak nějak dávám přednost radosti z pestrých barev podzimu, před šířením zvěstí, že je to u nás jak u snědeného krámu...:-)

Padl z toho na mne nevýslovný smutek...Čím to, že dnes narážím na věci, které vyprávějí o velké lásce a vzápětí i o ztraceném lidském štěstí? A zítra je výročí dne, kdy jsem byl tím nejšťastnějším mužem na zemi! :-(
Ale člověk se musí umět vyrovnat s tím, že něco se už nevrátí...
https://www.youtube.com/watch?v=4L_yCwFD6Jo

melody: Marná snaha přemluvit démona Tempuse, aby ti dovolil opustit časovou smyčku, čarodějko! :-)))

Oříškového cizince vystřídal mahagon...:-P

Přemítám, proč mne cosi nutí číst dále, i když já jsem stoupencem vázaného verše. Snad je to tou atmosférou, kterou to navozuje...:-P

Prostějanek má pravdu! A vlastně totéž tvrdí i milancholik. I když člověk sdílí i jisté jeho výhrady, přesto se sem musí vracet, protože to je jako magnet...Má to jisté kouzlo živého a bezprostředního prožitku a probouzí to zajímavé asociace. Člověk zase při čtení sám tak nějak ožije. Takže: rád jsem četl. :-)))

Má to své kouzlo, mám čokoládu rád,
jen žádnou bych v ní asi netopil,
verše tvé četl jsem si dnes tu rád,
snad duši tvou jsem trochu pochopil...
:-P
Je to takové neortodoxní, tak trochu se to vymyká všemu, co jsem zatím četl. Žije to svým nevšedním životem. Myslím, že to je dobře! :-)))

Temperamentní a zas snivé
verše, leč smutek čiší z nich,
přiznávám, je to působivé,
však den ten není z posledních!

Usměj se, celý svět se změní,
rozkvete zas naděje květ,
tak odkaž splínům zapomnění,
život začíná právě teď!
:-)))

Velmi působivé! V prefixu bych vypustil slovo "dřív" kvůli slabice, jinak je skvělý! :-)))
Asi bych, být na tvém místě, zkusil psát vázaně, ale třeba by ti to moc přistřihlo křídla! Všiml jsem si i tvé posedlosti oříškovým cizincem...Připomnělo mi to jednu dávnou (žel jen platonickou!) lásku s podobnou barvou vlasů. :-)

Poezie jako slohovka? To jsme my neměli!
I když já ještě na základce nám naše krásná a mladá češtinářka (byla fakt božská!), zadala vyprávění na téma "Můj sen"...Nutno podotknout, že jsem tenkrát popsal asi pět stránek A4 a pak to i četl před třídou! (Byl jsem tehdy posedlý Tichomořím...).
Hádal bych, že máš hudební vzdělání a děláš s dětmi. Kdo jiný by si zachoval dětskou snivost?:-)))

Tak jsem kouknul, kdo přihlášen je tady,
když já sám jsem tu dnes jen ze zvyku,
já ve dvaceti neměl tyhle spády,
naivní spíš a žijíc jako v snu.

I když obsah triumfuje nad formou, (zde bych sdílel výhrady Yarrodovy!), stačí k tomu, aby probudil zájem, kdo se za tím skrývá. Konec konců, je to prvotina...:-)

ŽblaBuňka: Tak to je parádní faux-pas! Na chvilku jsem byl kdesi jinde, kde se reagovalo s citací výroků druhých. A svůj vlastní výrok jsem připsal Tobě a odpovídal si na něj! Promiň, Mistře, již nemladému popletovi...:-(