Věřím, že nejsou oči ty
sopky, co navždy vyhasly,
jak celý svět již dobře zná,
zas mnohá soptit začíná...
:-)

Vybavily se mi úryvky básně Cizinec, tuším od Martina Balty ze sbírky Zbytečná láska. Někde ji tu mám, zpaměti bych to už nedal...:-)))

Ano, znám ten pocit až moc dobře! Člověk si to prožije se vším všudy, je mu na umření a třeba se i o svůj žal podělí s písmenky, ale pak zase vstane očištěn a s novou nadějí v srdci kráčí svou stezkou bojovníka a má zase dost lásky a síly nejen pro sebe, ale i pro druhé...:-)))
P.S. Možná jsem to vyjádřil trochu teatrálně, ale tak nějak to vnímám...:-)

Nasávám magii tvých řádek,
vzpomínky ve mně klíčí zas,
ač praxe té jsem jaksi dalek,
v srdci mém touha žije zas...

Díky za krásný prožitek, korálku! Na chvilku jsem se zasnil a fantazie mi jistě nechybí. Venku je sychravo a wawky se zatím nepříliš úspěšně snaží vyhnat zimu z mé poustevnické jeskyňky, tak popíjím horké čaje různých chutí a čtu postupně nepřečtená dílka svých VIP a snad dojde i na ty, co tam sice nemám, ale jejich písmenka mi mají co říci. :-)))

Bohužel, je to tak, MIlane! :-(
Taky tu mám na tohle téma dílko, i když se spíše snažím přesvědčovat jiné, že Láska je Život a Život je Láska a tak nějak jít příkladem...:-)))

Nádhera, Milane! Člověk pořád zjišťuje, že ty druhé vlastně vůbec nezná...:-P

korálek: Díky, já jsem si to taky i zpíval! :-P

Tom Cortés: To jistě ne, ale předpokládá to vlastnictví kytary. Ovšem s mínusem na účtu a řadou potřebnějších pohledávek se asi hned tak virtuozem nestanu...:-(

Kouzelný! Koukám na to a zároveň i poslouchám.Jo, já tak umět hrát na kytaru a převádět do not, co slyším...:-)))

Tom Cortés: Jako stoupenec vázaného verše souhlasím s tvými argumenty pro ně. A je poznat, když někdo váže verše jenom tak nebo slyší melodii...Ty hudebníka nezapřeš!
Možná bys měl zkusit to převést na vázaný verš, ten mi k tobě víc sedí!
Třeba:

Možná už bylo příliš slov
a málo jsme je prosily,
den dvakrát zlíbal již náš krov,
my dál se ve tmě topily.

Po bouři příval slov když ztich,
oči nám vyschly za chvíli,
srdce držela smutek vdov,
co Lásku svoji ztratily.

Možná už bylo příliš slov
a málo jsme je prosily,
byla jak rozžhavený kov,
my o milost je prosily...

Promiň, pár tvých dnes přečtených dílek mne dnes něčím oslovilo. Myšlenky v nich skryté navodili jistou atmosféru a spolu s podzimní nostalgií probudily i dlouho již spící músu....
Máš velký dar! :-)

Tom Cortés: Tak si poslouchám tu tvoji nahrávku a pročítám komentáře. Je to hezké a má to styl. Usmívám se některým námitkám Orionky, i když pokud jde o ten 4. verš, tak onoho tebou avízovaného významu bys lehce docílil drobnou změnou na: "V ní už jen trocha rybích jiker."
Stejně tak dvoje kalhotky v kabelce ještě neznamenají, že slečna je promiskuitní a chce ten večer stihnout ještě další schůzku. (Nepočítám s tím, že by pro ni každý projev lásky byl jen bernou mincí, jinak bys nepsal o misce kaviáru! Nevím proč, ale vybavila se mi teď "Dáma s kaméliemi"...Jenže i ona byla zamilovaná a zanedbala zákazníky!)
Mám pro to jiné vysvětlení: Slečna plánuje, že s tebou stráví víkend. Takže: Strávili jste spolu už v páteční večer, jedny kalhotky na sobotu, druhé na neděli, a ty třetí co má na sobě, si může přeprat v ruce a za dva dny jí mezitím snad uschnou...:-P

Iterum
item rum?

Koukám, že říjnová tvorba tě zastihl ve filozofické náladě! Že by již předvánoční úklid ve vztahu?
Každopádně jsi to napsal moc hezky a hlubokomyslně, takže ti přeji, aby:
Po hádce přišla pohádka
a po činnosti tvůrčí i ta potvůrčí...
:-P

A bez Ní i to hoření
mění se v pouhé Hoře,
totam je krásné mámení,
zbylo slz celé moře!

Bylo to vinou oněch pih,
co hyzdí slunce tváře
konjukcí těles nebeských,
že zhasla její záře?

Teď volným veršem píšeš tu,
bys dostal ven ten smutek
snad viděls letět kometu
a nejraděj bys utek...

Koukám, že tě říjen dostal do pěkně nostalgické nálady...:-)))

Ten smutek přirozeným zdá se,
zpívá o tom, co čas již vzal,
z oka slzička skulila se
a vzpomínky tě nesou v dál.

Písničkou trampskou téhož jména,
jaké i ty v záhlaví máš,
duše tvá je rozesmutněna,
snad dívku stejné krásy znáš.

Jak to semínko na padáčku
odlétla její duše v dál,
teď hledí na tě zpoza mráčku
a jde dnes na nebeský bál...

S jinými prohání se Rájem,
který jen z vyprávění znáš,
Hospodin platí za ni nájem,
a s Petrem hrají mariáš...


Jj, hezky jsi to tu poskládal a pár čtenářům se možná i potily oči...:-)

Psavec: Taky se mi četlo dobře! :-)

mannaz: Zvlášť kdyby se změnila ve vílu rumovou, že? :-P

casa.de.locos: Díky! Myslel jsem si to, když jsi z Ostravy...:-P

Návrat dešťové víly...:-P

Pivní moudrost skrytá v pěně
dostane vás zaručeně.
Ten, kdo dobré pivo pívá
po pár kouscích pookřívá.
:-P

Srdce je velké jako dlaň,
polož tu svoji, prosím, naň.
A i když je tak malé vcelku,
dost skryje v sobě při pondělku...
Lásku i všechny krásy světa,
motýlka, co nad loukou létá,
ptáky, co tak líbezněji pějí,
Tebe však ze všech nejraději...
:-)
Hele, co jsou to ty labirynty MOS - 15? Pochybuji, že by to byly ty tranzistory, takže asi ty ostravské bunkry nebo snad ta mozaiková dlažba z Hornbachu? :-P

Říjen končí v plné kráse
a tvá báseň povedla se!
:-P