Spartakus: V 11. verši má být Na křídlech "Lásky". Nějak mi to vypadlo....

Spartakus:
Kritiku, važ víc slova svá,
když žena srdce otvírá!
Jazykem Lásky tady píše,
tak nehledej v tom žádné klišé!
Toť pravdivá jsou slova pouhá,
že sama je a noc tak dlouhá,
a touha v srdci tajená
k miláčkovi je cílena.
Ach Bože, co bych za to dal,
kdyby mi takhle někdo psal!
Na křídlech bych já hned
přeletěl třeba celý svět,
není nic, co bych nezdolal,
a pak bych celý se jí dal!
To její krásné vyznání
rolničkou něžně vyzvání
a Ty o klišé píšeš tu!
Cožpak jsi zcela bez citu?

P.S. Kdosi moudřejší než Ty a Já kdysi pravil: " Jak věčně jednotvárné a neměnné jsou výrazy Lásky! A jak bohatě a tvořivě se člověk vyjadřuje, když nadává! "
Zamysli se nad těmi slovy i nad sebou samým! Co vlastně žádáš od života a co Ty sám jsi mu ochoten dát? Jaký je podle Tebe smysl toho, že žijem, když čistá Láska je pro Tebe klišé?

Život jak bílý koník pádí,
čas nevrátí, co jednou vzal,
úsměv víc s Tvojí tváří ladí,
tak pošli smutek o dům dál!

Netrap se, že cos pominulo,
jen na to vděčně vzpomínej,
dál těš se s tím, co srdci milo,
vždyť život už je takovej...;o)

I když jen sen to je,
je dobré, že se zdál,
prožilas touhy své,
úsměv Ti na rtech hrál...
A spousta endorfínů
krevní tok zaplaví,
zbaví Tvou duši stínů,
tož sni dál pro zdraví!;o)

Kocour s myškou když si hrají,
diskrétní host kotvy zvedá,
když zří, jak se rádi mají,
s úsměvem hned východ hledá!

Ještě broukne: "Nashledanou!
Hezký večer přeji vám!"
Klapnou dveře, na tvář skanou
slzy toho, kdo je sám...;o(

Po jednom Prima Dni
vždy přijde Prima Noc,
kdy krásně znaven spí
Tvůj milý celou noc...

Pracovní starosti
možná předstírá jen,
a pak si v klidu sní
nádherný Lásky sen...

;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
)))))))))))))))))))))))))))))))))))

puero: To rčitě udělej! Můžeš odtamtud osílat zdarma mejlíkem přání, dokonce i ozvučená! A určit si, kdy se odešlou!;o)

Puero: Díky! Obrázek jsem našel na www. Ecards.cz. Doporučuji navštívit!;o)

Nikytu:
Nitro mé je rokle rozervaná,
kráter sopky lávu chrlící!
Poetičnost má je prostě danná,
bez sloučenin -OH vážící.
;o)

Báseň krásnou jako sen
předkládá nám Prima den.
Láska s něhou dýše z ní,
než ten budík zazvoní...
Taky se mi nechce trhat sen a jít ven do toho nevlídného rána...;o)

Gabkin: Těžko poslechnout Tvoji radu, Milane, když všechny žíly mají stejnou barvu! ;o)

Všem: Tak jsem to trochu upravil, snad to tím moc neutrpělo...;o)

Všem: Žertovné to je, jenže jsem teď zjistil, že mi to v prvních slokách nějak ujíždí z rytmu-příliš moc slabik! Takže budou úpravy...Už si tu písničku moc dobře nepamatuju..;o(

Nikitu:
Najdi si to na nettu! ;o)

Sokolička: Ale vynucená sranda nepobaví...Jinak zpívání spolehlivě uvolňuje!;o)

mariaanna:
Život jen potěšení není,
leč ani funus snad,
a i když vlastně důvod není,
já přec' se směju rád!
Jaký sklon máš, tak osud vede
kroky Tvé stezkou životní,
kdo pousmát se nedovede,
ten jenom maří tu své dny!
;o)

gabkin: Měl jsem takovou náladu a jak víš, jsem i po babičce Kocourek, Milane!;o))

Marriana:
Ať se klidně pověsí
nebo topí v rybníce,
když na nebe se vykulí
vždy bledý jako svíce!
;o)

dahlia.s:
A kdo by taky nežárlil,
když on se na Tě díval,
z poháru rozkoše pil,
když byla jsi jak mýval
ponořena do lázně
v Evině jen šatu,
paprsky hladil tělo Tvé
a smál se mi jak drapu
se k okénku malému,
abych směl očkem zříti
kousek toho, co ze svých snů
znám jen! A on Ti svítí
i když si hovíš v pelíšku
v košilce s něžnou krajkou,
když tajně mluvíš ze svých snů,
co zdají se být bajkou?
;o)

Když zřím Tě, též se mi dech tají,
a náhle zastavil se čas,
oči Tvé něžně promlouvají,
jim naslouchal bych zas a zas...

Srdce mé v oceánu touhy
zmítá se, ale pluje dál,
bez Tebe jsem jen stínek pouhý,
s Tebou všech milovníků král!

Tak jenom bojuj za nás oba,
i já se zdatně budu bít
za Lásku, co naplní oba,
za nekonečně krásný cit...

Chci být pramínkem vody živé,
co ze srdce Ti vytryskne,
spláchne Tvé chmury zádumčivé,
a v očích plamen zažehne!