Punku příznivkyně skrytá,
co se bouří proti době?
Růže, ještě nerozvitá,
co chce škodit sama sobě?

Ale to by bylo škoda!
Proč si Ty máš život brát?
Lumpy vezmi oheň, voda,
Ty zůstaň a zkus se smát...
;o)))

Co mi to jenom připomíná? Aha! Upíří deníky! Ty se ztotožňuješ s krásnou Edith?;o)))))))
Bělostná křídla servala Tvá ruka,
z Lásky a světla, křídla anděla!
Duše má buší teď na bránu pekla,
snad sama uvnitř černá docela...

Yana: Díky! Taky jsem nakoukl k Tobě a u jednoho dílka Ti zanechal svou stopu. I když jsem z něj byl jaksi zmaten a nevěděl jsem, zda si ho vykládám správně...Ale jsi zřejmě velmi citlivá bytost a připomělas mi někoho, koho znám, jen je o čtyři roky mladší...;o)

Tak jsem z toho nějak smutnej i zmatenej!;o(
Mám představu odstrkované přecitlivělé dívky, která se v touze po lásce spustí s někým nehodným, pak jaksi v sobě objeví lesbické sklony a prožívá chvilky podivného štěstí, aby ji nakonec dohnal důsledek onoho nerozvážného činu...
;o(
A kdo byl přitom její původní ideál?

Kamarád do deště
i pro sluneční chvilky,
kluk, co ji vážně chce
nejenom do postýlky.

Skryl něhu ve dlani,
nabídl srdce svoje,
v naději svítání
proměnil citů roje...;o)

Malá víla velkou cenu
platí za proměnu v ženu
a ten, kdo ji zasvětil,
zřejmě příliš drsný byl...

Nyní, když už nejsi dítě,
kéž zkušenost neděsí Tě,
až ten, který má Tě rád,
zatouží Tě milovat...

S tím pravým objevíš v mžiku,
že nejen pln násilníků
je ten náš současný svět
a Láska je něžný květ...
.................................................
Půvabné dílko! Líbí se mi, jen bych se asi zamyslel nad pár čárkami za slovy a taky nad délkou některých slabik. /Např. připomněl jí - malá pomůcka, když nevíš: místo osobního zájmena si dej ukazovací, zde té, tedy bude dlouhá slabika/. A ještě : trní, jež ji píchá /nebo: které píchá - zároveň srovnáš počet slabik se 4. veršem druhé sloky/.
;o)))
P.S. Jinak věřím, že ono poněkud nešetrné zasvěcení nezanechalo v Tobě následky v podobě strachu z milování, které, pokud je prováděno s láskyplnou něhou, je kořením života...Znal jsem pár prima dívek, které s tím měly problémy a byly tak dlouho, někdy i navždy, ochuzeny o krásné zážitky...;o)))

alexis: Díky! Bude to nejspíš tím, že i když jsem taky romantik jako Mácha, je mi bližší spíše styl Fráni Šrámka či Jiřího Žáčka a zde mne inspiroval Jiří Suchý.../A nejen zde! /;o)
Jinak vítám další novou dušičku na mých stránkách i když koukám, že ne jedinou! I Yana a Jusuej jsou zde prvně...

taron: Připomínáš mi dívku v modrém, ta mi taky kdysi vytkla, proč sem nedám taky nějakou nepovedenou básničku! Samozřejmě jsem to bral jako nadsázku, ale potěšilo to...Víš, dobrých nápadů je někdy jako šafránu a času dát to sem ještě míň...;o)

jusuej: Díky! Nakoukl jsem letmo k Tobě, abych věděl s kým mám tu čest. Vzhledem k Tvému jaksi spíše duchovnímu zaměření mne trochu překvapuje, že nalézáš zalíbení v téhle lehké odrhovačce, ale jsem tomu rád. I já v těchto veršohrátkách hledám občas cestu z údolí neradostných myšlenek, do kterých každý někdy zabloudí...;o)

Aliwien: Díky! Občas se mi ještě podaří něco spíchnout...;o)

Pod kůží možná víc Tě mám,
než přiznal bych si snad,
tajně pocity přebírám
a zas chtěl bych si hrát...;o)

U mne již jistým zdá se být,
že zřejmě chamtivý jsem byl,
tak o štěstí už smím jen snít
až do posledních žití chvil...

Zažil jsem něžný přelud Lásky,
ale to jsem jen na dluh žil,
čas dodá chybějící vrásky
a již teď ubývá mi sil.

Kde Tě mám, Lásko osudová,
s níž z jedné číše chtěl jsem pít
štěstí, co něžný cit nám dodá,
úsměv a touhu jinak žít?
;o(((((((((())))

Chtěl bych být tím medvídkem,
co jen s Tebou smí si snít,
vejít v pohádkovou zem,
kde rozkvétá Lásky cit...;o)

http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=UrigcUuxAR
o

Očí mé s Tvými rozmlouvají,
nad krásou Tvou se tají dech,
rty Tvé zázrak polibků tají,
dotýkám se Tě v živých snech...

Toužím svést i být Tebou sveden
a srdce mého suchopár
změní se rázem v bájný Eden,
až pocítím Tvé Lásky žár...
;-X

Homér: Tohle jsem dal na saspi jako komentík k soutěžnímu dílu. Já se taky zúčastnil, jenže jsem to nakonec pojal jinak, méně žertovně, i když i toto příp. další komentářové hříšky, by splňovalo podmínky workshoppu, jak se tam těm soutěžím říká...;o)

Homér: Píšu, jen už mám horší přístup k nettu a navíc pendluji mezi sedmi místy. Nejnověji třeba litweb...Sice pokáždé si říkám jinak, ale stejně jako prostějanek mne tu poznal i za anonymního dne a to jsem sem nedával nic, co by bylo třeb ana literu, tak i jiní mne brzy odhalili. Nejspš jsem asi fakt trochu svůj...

Nikytu: Že by mé bláznivé veršíky popletli i tak chytrou holku jako jsi Ty? Nebo jsi prostě má nejoddanější fanynka a právě tohle Tě upoutalo nejvíc? Raduji se z Tvého revanšismu, tj. nutkání pachatele vracet se na místo činu, zde svého komentáře, vlastně citátu z mé vlastní ptákoviny! / I když i citát by člověk mohl chápat jinak...;oX/

Sny naše tančí po špičkách
my tančit budem též,
v divokém rytmu, též jak v snách,
ach řekni mi, že chceš!

Co bude, tím se netrap již,
buď tady se mnou teď,
než v dešti slov se rozpustíš,
utonem v moři běd....

Z koťátka šelmička se stala,
když slunce do růží šlo spát,
báseň Tvá něžně polaskala
toho, kdo romantiku rád.

Měsíc ni lampy pouliční
milence tiché nezradí,
nad tichem výkřik slasti vyční
a den již vstává z kapradí.

Kočka si tlapkou protře oči,
když předtím drápky zatáhne,
pak po druhu svém hned je stočí,
náhle zas kotě nevinné...

Líbí!
Probouzí v člověku nádherné představy! Ještě bych sem vložil nějaký ten kočičí obrázek, aby iluze byla dokonalá...;o))))))))

Zahlédl jsem Tvé jméno na liště, kde Tě právě kamarádka nazvala nadpozemsky krásnou. Tak jsem nejprve nahlédl na profil a upoutaly mne krásně tvarované rty, připomínající dva racky chystající se rozletět do okouzlujícího světa vášnivých polibků. A když jsem pátral v očích, co jsi tedy vlastně zač, donutilo mne to nahlédnout i na pár Tvých dílek. Zajímavý zážitek, poznávat Tvou duši! Tvá Múza se jistě nenudí, když si čte v Tvé sbírce! I starý romantik si přišel na své...;o)))))

PrimaDen:
Múzy možná štěstí mají,
mně však žádné nepřidají,
Tebe těší staré hříchy,
já však nezmírám již smíchy.

Chceš-li sama verše psát,
stačí se trochu míň bát,
srdce Tvé snad méně chřadne
než to mé za zimy řádné...