Aliwien: Děkuji! Dneska už komentík bez oblíbené podlahové krytiny?;o)

taron: A další v řadě okouzlených duší? To abych začal pomalu věřit, že se mi to fakt povedlo...;o)

alexis: Že jo! Díky...;o)

Dee: Díky! Jsem tomu rád...;o)

ŽblaBuňka: Díky! To už je ale dávno...;o)

Zamila: Díky! Jsem rád, že se Ti to líbí a nepovažuješ tudíž to čtení za ztrátu času...;o)

Zamila: Ahoj! Koukám, že mne bereš pěkně zgruntu! Až se při té chvále červenám a přemýšlím, jak to asi pasují růže mých tváří k mým progresívním hustým šedinám. ;o)))
* Jinak mám pro Tebe dobrou zprávu: Taky se brzy vypíšeš a budeš levou zadní sázet i veršované komentíky, tak jako to někdy dělávám já. Je to jen otázkou cviku. a příznivého naladění...;o)))

Zamila: Díky! A romantik, to já jsem , až na půdu!;o)

Zamila: Děkuju! Jsem rád, že Ti to skvěle zní, tohle je totiž svižná píseň...;o)))
Ano, fantazii mám někdy až neskutečně vyvinutou a slovní zásobu si rozšiřuji čtením všeho možného, třeba i miolostných románků...Teď jsem o víkendu přečetl Lekce lásky od Julie Londonové a zrovna louskám Smrtící parfém od Thomase Gordona /autor Enola Gay/.;o)

Hunter: Díky! Tak to někdy zkus taky....;o)

Zamila: Tak to jsem moc rád! Že by další romantička s občasnými sklony ke stýskání? Já si většiniou notuji vesele, ale tady to prostě bylo silnější než já...;o)

janubalinka: A takových tady mám víc! Díky za návštěvu i milá slova a teď se podívej i na jiné mé stránky a pro jistotu si k tomu sedni! ;o)

Dívenko v modrém, směj se přeci,
ač život není jak má být,
zloba ni nezdařené věci
přec nemohou nám vzít chuť žít!

Píšeš tu o probdělých nocích,
snad s pláčem padáš na divan,
smutek, co choulí se nám v srdcích
přec navěky nám není dán!

Znám Tě odtud co modré ptáče,
s úsměvem četlas básně mé,
přijď ke mně, tam i slunce skáče
dál jako Láskou zblázněné.

Ač život náš procházkou není,
věř, s úsměvem jde všechno líp,
ač za ranního kuropění
bych i já někdy smutkem chcíp...

Snad těch pár slůvek povzbuzení
postaví Tě zas na nohy,
víš, úsměvů svět víc si cení
než-li tragické polohy...
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

P.S. Já to dělám tak, že čím je mi smutněji, tím rozverněji se snažím psát...Pomáhá to, věř mi! M.

Dívenko v modrém, směj se přeci,
ač život není jak má být,
zloba ni nezdařené věci
přec nemohou nám vzít chuť žít!

Píšeš tu o probdělých nocích,
snad s pláčem padáš na divan,
smutek, co choulí se nám v srdcích
přec navěky nám není dán!

Znám Tě odtud co modré ptáče,
s úsměvem četlas básně mé,
přijď ke mně, tam i slunce skáče
dál jako Láskou zblázněné.

Ač život náš procházkou není,
věř s úsměvem jde všechno líp,
ač za ranního kuropění
bych i já někdy smutkem chcíp...

Snad těch pár slůvek povzbuzení
postaví Tě zas na nohy,
věř, úsměvů svět víc si cení
než-li tragické polohy...
;o))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))

P.S. Já to dělám tak, že čím je mi smutněji, tím rozverněji se snažím psát...Pomáhá to, věř mi! M.

Aliwien: Mou poslední básní v čase, kdys to psala, ale asi byla právě tato báseň, jenže žádné under line tu nevidím!;o)

valemart: Přiznám se, že já byl na puťáku jen jednou, ještě párkrát na táboře a pak 2 týdny ve dvou ve stanu pro čtyři na Balatonu /ten už ale stál!/ a 10 let jsme s rodinkou již s vlastním stanem jezdili na Sycherák.. Ale rád si zpívám a fantazie funguje taky docela dobře...
Jo, ještě jako vojáci jsme na Libavě spaly na plachtě vedle kanónů a samozřejmě i stihli spartakiádu a to jsme měli dlouhé stany v Praze na Vypichu kousek od brány do parku s letohrádkem Hvězda. ;)

valemart: Přiznám se, že já byl na puťáku jen jednou, ještě párkrát na táboře a pak až s rodinkou pod stanem na Sycheráku. Ale rád si zpívám a fantazie funguje taky docela dobře...
Jo, ještě jako vojáci jsme na Libavě spaly na plachtě vedle kanónů a samozřejmě i stihli spartakiádu a to jsme měli dlouhé stany v Praze na Vypichu kousek od brány do parku s letohrádkem Hvězda. ;oú

valemart: Ano, krásné časy. Škoda, že už minulé...;o(
Poslouchal jsem country radio, Franta Šťastna tam má pravidelně pár těch klasický zpěváků country, vzpomínají i na staré kamarády, co už jsou tam nahoře. A tak mne to prostě napadlo...;o)))

Nikytu: Ale to je omyl. Veroniko! I psaní zabíjí...Ať už jsou to slova rozloučení od té, co mi dává kopačky nebo rozsudek smrti třeba z pera mafiánského kmotra...;o(

PrimaDen:
Ač měsíc za mrak skryl svou tvář,
zbývala tu hvězdiček zář!
Rač všimnout si, kritická ženo:
nebylo zcela zataženo!

A přiznej si to bez vytáčky:
po dešti zbyly sem tam mráčky,
však tam, kde juká Luna bledá,
s tmou černou počítat se nedá!;o)))