Zamila:
Kdopak si četl můj hříšek,
který dávno již jsem psal?
Kráska bílá, smíchu míšek,
a já volám: Čti mne dál...;o)

PrimaDen: Nejsou, ale někdy se mohou zdát...;o)

Deadeo: Neděkuj, ale zamysli se! Letmý náhled do tvé tvorby napovídá, že se se trápíš pro věci, které se časem sami vyřeší...;o)

taron: Není zač! Už sis ten citát zapsala?;o)

taron: Díky za návštěvu. Než jsem Ti odepsal a pochlubil se novým dílkem, už jsi tu! To je tedy rychlost!;o)

Přiznávám, že se mi to líbilo a zkoušel jsem si to hned vizualizovat...Jako bych to psal já! /Vracím Ti poklonu u básně jara a možná, že máme fakt stejné kořeny, či stejná múza chodí k nám na táčky... Jen tak dál! ;o)

ŽblaBuňka: To je ten nejlepší způsob použití mého dílka!;o)

Zamila: Díky! Občas se mi i něco povede, aniž bych to musel tvrdě vydřít jako Bezruč. Prostě si broukám a slova přidou sama...Jsem moc rád, že se Ti to líbí!;o)

oslov radek: Díky! Zpěv je osvědčený lék na splíny, aspoň u mne!;o)

Zamila: Díky!;o)

speranza5: Děkuji!;o)

Thesssinka: Děkuji! Jsem rád, že i dnes se ještě najdou romantické dívky, které mé básně osloví...;o)

taron: Díky! Jsem rád, že se Ti můj romantický úlet líbí! Je to taková moje slabůstka, že si rád zpívám a na oblíbené melodie skládám i své texty. Myslím, že nějaký důvod k výtce by se jistě našel, ale ten Tebou uváděný by to určitě nebyl!;o)

PrimaDen:
Kamarádko rozmilá,
chybička se vloudila.

Ta první sloka patřila do prefixu, kde, jak Ti jistě neuniklo,
již to Já bylo odstraněno! Já si to kopíroval odjinud a omylem jsem to v hlavním textu nesmazal. Ale díky za upozornění!;o)

Dívka v modrém:
Život jak bílý koník pádí,
chvilinku nezůstane stát,
co bylo dětství, je teď mládí,
na dospělou již smíš si hrát.

K výročí Tvému dodatečně
já rád bych jen vše krásné přál,
nechť Fortuna je milá k slečně,
již dřív jsem často hostíval

na stránkách svých a veršem milým
těšil i její dušičku,
kéž šťastna kráčí jen dnem bílým
a nesmutní ni chviličku.

Ať dál se umí radovati z modři,
v níž žlutě rozkvétá
slunce, jež úsměvy nám vrátí,
z potůčku, co tu klokotá.

Květinka drobná v tváři její
kéž vždycky úsměv vykouzlí,
stejně jak ptáčci, co tu pějí,
vánek, co s ní se pomazlí...
;o)

Zamila: Díky! Za to může ta krásná čertíčkova báseň. Já se někdy strašně rychle naladím na jinou romantickou vlnu...A čertíček umí!;o)

Zamila: Díky! Na to, že to bylo šito horkou jehlou ze dvou komentíků, jsem s výsledkem spokojen i já, ačkoliv některé rýmy, třeba hned v první sloce, nejsou nic moc. Ale ta snivá myšlenka...;o)

Zamila: Jak už jsem psal, asi mám protekci anebo je to tím, že když kritici zaútočí a mají pravdu, tak to přiznám a ještě o tom žertuji, no...;o)
Nebo prostě někdy upřednostní obsah před formou...

Zamila: Díky! To je jedna z těch mých buditelských! Měla potěšit někoho, kdo neuměl zapomenout...;o)
Jak jsem již psal, upřímnost je můj živel...

Zamila: Týjó! Já se asi zase začnu červenat!;o)
*Jinak mám na tuhle melodii ještě jednu: Nažhav svůj drát! Jen teď nevím, zda i tady...;o)