vanovaso: No, mne taky! Tak se z toho takhle vypisuji...;-)

vanovaso: Diky! Drobna inspirace pisni Jirky Sucheho /Obnosena vesta/.;-)
Na tu melodii toho mam vic...

vanovaso: Diky! Ta byla kdysi psana pro Severku.;-)

vanovaso: Diky! Okolnosti vzniku popisuji ve vzkazu Veronice i dalsim.;-)

vanovaso: Nesmíš to s tím studiem mé osoby tak přehánět. Nech si taky něco na potom!;-)

gabkin: Tak v tom se, Milane, naprosto shodneme! ;-)

vanovaso: To víš až teď? ;-)

vanovaso: Třeba ještě napíše, co Ty víš?;-)

vanovaso: Ale Ty přece nemusíš mít důvod k obavám! Jsi přece pořád moje hodná holka, nebo už ne?;-*

Amelie M.: Nu, každej občas zazlobí! Hlavně když nemáš černou duši...;-)

Zamila: Já myslel, že u Tebe už ty důvody pominuly, kdežto já mohu být smutný, žes na mne zapomínala, tady i na FB! ;-)

Amelie M.: A co takhle usměváčka?

Amelie M.:
Pevně doufám, že ne! Anebo máš důvod k obavám?;-)

vanovaso: Vidím, žes o tom asi hodně přemýšlela! I já dospěl k stejnému závěru...
Ale musí to chtít obě strany! Jenže v mé písni je to právě Ona, kdo nejeví zájem o komunikaci!
Tak trochu se zajímám o psychologii, i když seminář bych o tom asi neuspořádal. Možná vědět tenkrát, co vím dnes...;-(
Anotaci jsem převzal od někoho moudrého, už nevím od koho, jména jsou to první, co nám ten zpropadenej Němčour ukradne...A taky to, nač ty narážíš, je trochu jiný případ! Když vyhoří vztah a změní se v pouhý zvyk a nudnou frašku, je to jiné, než když jeden odejde morte violenta a manu propria tam, odkud není návratu a zanechá v pozůstalém srdci hluboké rány...
;-(

vanovaso: A vida! Máme stejnou slabůstku! ;-)
Nekouřím, alkahol mi taky nijak moc nechybí, ale čokoládu si dám rád! Prý je to i afrodisiakum...;-)

Amelie M.: Díky! A já mám těch rychlovek hodně, hlavně mezi komentíky.;-)
První nápad bývá nejlepší, pokud je psán srdcem a ne veden jen snahou se zalíbit. Tohle byl ten první případ!;-)

Amelie M.: Díky! Zdá se, že tahle setba mi přinesla bohatou úrodu ovací! Má ješitnost blaženě vrní...;-)

vanovaso:
A co Ti v tom brání? ;-)

Amelie M.:
Ahoj!
Zdá se, že možná budeš teď častějším hostem mých stránek, když už znáš cestu. Pokud Ti mé verše umožňují vstoupit do říše snů a učinit Tě na chvilku šťastnou, čti mne po libosti, mám toho tu dost a někdy mé (re)komenty zastíní i vlastní dílko.
"Štěstí je to jediné, co člověk může dát, i když to sám nemá!"
A já jsem rád, když jsou lidé i mou zásluhou
šťastní. Možná tak trochu toužím stát se v jejich vzpomínkách nesmrtelným! ;-)
*A možná Tě to inspiruje i k nějakě další úvaze, třeba o tom, co je to štěstí...#

Amelie M.:
Ahoj Amélie!
Přeji Ti, aby se Tvá křídla nehojila "nekonečně" dlouho a doporučuji Ti knížečku Chalíla Džibrána : Zlomená křídla. Bude se Ti líbit...;-*