vanovaso: To zní nadějně i lákavě!;-)
Když láska srdce zradí,
tělo se nevzdává
a s touhou svou se radí,
pak všanc se vydává..n

Slziček perly
matku zemi smáčí,
ze smutku berly
srdce Tvé si vláčí,

smutně se plíží
okoralým bytím,
když ke mně vzhlíží,
z pohledu to cítím.

Kvůli té soli
v perličkové kráse
srdce mne bolí,
ač tvrdé být zdá se...

Láska, já a Ty
a vysoké cíle,
denní trampoty,
přání pošetilé,
co jak kontraband
v srdci ukrývám,
oběť citů band
a navěky sám...
;-(

vanovaso: vanovaso:
Je to vážně nádhera:
Tvá báseň i ta představa!
Je to tak krásně a s citem napsáno! Jsi zřejmě hodně citově založená, něžná i toužící, každičkým coulem žena...;-)

vanovaso: vanovaso:
Vzdát chtěla by ses komukoli?
Být já to - krásná představa!
Však z pomyšlení srdce bolí,
že nebyl bych to já!

vanovaso: Ta je tak krásná, že bych si skoro přál být tím nebožtíkem!;-(

Čas dozrál a já musím jít,
ač zůstat bych si přál,
srdce Tvé žalu zůstavit,
nechat Tě samu dál...

Měl jsem Tě, lásko, tolik rád!
Pak zazněl shůry hlas,
ze světa se pryč že mám brát,
již nadešel můj čas.

Já tělo červům tělo zanechal,
Tobě vzpomínky jen,
jak moc jsem Tebe miloval,
teď sním už věčný sen...

Však neplač, shledáme se zas,
já počkám na Tebe,
až naplní se i Tvůj čas
a přijdeš do nebe!

Prozatím šťastna zkus tu být,
ať úsměv je Tvůj druh,
já nad Tvým štěstím chci tu bdít,
jak jenom může duch...
;-*

vanovaso: Ta je tak krásná, že bych si skoro přál být tím nebožtíkem!;-(

Čas dozrál a já musím jít,
9ač zůstat bych si přál,
srdce Tvé žalu zůstavit,
nechat Tě samu dál...

Měl jsem Tě, lásko, tolik rád!
Pak zazněl shůry hlas,
ze světa se pryč že mám brát,
již nadešel můj čas.

Já tělo červům tělo zanechal,
Tobě vzpomínky jen,
jak moc jsem Tebe miloval,
teď sním už věčný sen...

Však neplač, shledáme se zas,
já počkám na Tebe,
až naplní se i Tvůj čas
a přijdeš do nebe!

Prozatím šťastna zkus tu být,
ať úsměv je Tvůj druh,
já nad Tvým štěstím chci tu bdít,
jak jenom může duch...
;-*

Čím to, že cítím se jak pták
s hladovým srdcem /je to tak!/,
chtěl bych se vznésti do oblak,
leč mám jen křídla bez peří
a slabý jsem jak pápěří -
kdo znal mne, ztěží uvěří!;-(

vanovaso: Budu raději, když budeš ještě dlouho tady a rozplývat se budeš jen ve svých básních nebo nad těmi mými, případně i nad těmi od konkurence.
/Nebo i nad mými komentíky! ;-) / ;-*

vanovaso: Tak trochu se měníme i při čtení Tvého dílka...;-*

vanovaso: Nahlížíš snad do mých snů? ;-)

vanovaso: Tohle se mi taky moc líbí!;-)

vanovaso: Ano, to se mi líbí!;-)

vanovaso: Vezmi mne s sebou!;-)

vanovaso:
Co bylo, uprchlo zadními vrátky
a život nevrátí, co jednou vzal,
ještě se naposled ohlédni zpátky,
usměj se, štěstí vstříc kráčej pak dál...;-)

vanovaso: Vždyť já jsem! To jen tohle mne nějak dostalo. Nejspíš proto, že je to psáno celým Tvým srdcem! ;-*
Vždyť i Achilles měl svoji zranitelnou patu! ;-)

vanovaso:
Kdybys sem, moje malá
nic mi už nenapsala,
já chudší bych tu stál,
svět smutným by se zdál...
;-(

vanovaso: Promiň, nechtěl jsem otvírat staré rány, jen potěšit tím, že v tom nejsi sama! A netušil jsem, že to bylo až tak zlé! Ale jak píše i Amélie, ta báseň má své kouzlo a tak jsem se sem už párkrát vrátil, i když tím probouzím lítice vlastních vzpomínek...;-)

Amelie M.: Souhlasím s Tebou, že něco existuje, ale není to žádný fousatý stařík na obláčku. Myslím, že dávní mudrci, a to nejen z východu, o tom věděli své. To něco s námi komunikuje prostřednictvím našeho podvědomí, nejspíše telepaticky, k čemuž je třeba být vyladěn na správnou vlnu a přenos obrazů /koncentrace a vizualizace etc./

vanovaso: Ale já Ti přece rozumím, jen jsem tu poněkud obšírněji tlumočil i svůj názor!
*I já jsem tím tak trochu promlouval i k ostatním a tím, že jsem to adresoval Tobě, jsem Ti jen vyjádřil svoji podporu. Jak vidíš, přidala se k nám i Amelie M. a nejspíš se brzy do diskuze zapojí i další...;-*