Amelie M.: Promiň, to jsem netušil! Ségra na to slyší a nečertí se! A jak tedy to máš ráda?
Mně by se líbilo třeba Danae, ale Ty by sis to asi taky vyložila zle, i když to krásně zní!
;-)

Zamila: Ty jsi ale šťoura, Zamíku! Nu, provedl jsem teď čistě vědeckej pokus před zrcadlem v koupelně a řeknu Ti, že příšerně!;-)

Amelie M.: Neboj, nějak to přežiju, Dančo! Ostatně dnes jsem četl ty Tvoje ZHN! Ale můj komentík tam nedoletěl...Ovšem taron je skvělej logik...;-)

Amelie M.: I Ty Brutte?;-(

Zamila:
Koukněme se, včelka Zam
právě přiletěla k nám!
Dáš si se mnou sladký med,
či chceš zas hned odletět?
;-)

Lenča: Díky, Lenčo!
Když už se cítím úplně na dně, snažím se vždycky vytvořit pro sebe i ty druhé podobnou burcující agitku.;-)
Poslední týdny byly náročné, rozdráždil jsem si tu sršní roj a pobodán mnoha žihadly zas zkouším vstát...;-(

ŽblaBuňka: Ano, bohužel...Díky za návštěvu.'$

Lenča: Díky!;-)

oslov radek: Díky! ;-)
Proč by to četli, když tím sami denně žijí?;-(

To ženy, které milujeme, jsou samy malými bohyněmi, pro které ve svém srdci budujeme ten nejkrásnější oltář Lásky! ;-*

vanovaso:
Nemysli na to, co již nebylo, protože to teď už nezměníš. Raději s láskou v srdci vzpomeň na to, co bylo a věř, že budoucnost Ti ještě něco krásného přinese! Moc bych Ti to přál...;-*

;-)))))))))))))))

Olivka: Moc hezké! Raduji se s Tebou a přeju Ti hodně štěstí! ;-)))

Zdalipak též se s googlem radil,
než pugét v barvách pěkně sladil?
Či vedl jej jen citu hlas,
moudré Já, jež je v každém z nás?

Zamila: Ano, to jsou! Díky, Zamíku! Buď vůle Tvá...;-*

vanovaso: Neznáš ji náhodou /tu píseň, o níž mluvím v prefixu/? Začíná to: A tak už pojď, málo času zbývá, koníčku můj, už se připozdívá...
Já to hledal, zatím marně.;-)

ŽblaBuňka: Díky! Teď jsem se tu písničku snažil vyguglit, měla tak krásný slova! Možná, když zadám verš či dva...;-)

vanovaso:
Lenča má pravdu! Ber si od každého z nás trochu té lásky, /vždyť naše srdce sis už získala!/, a to ostatní ponech na přírodě...;-)

vanovaso:
Čtu to a je mi z toho smutno...;-(
Mám pocit viny, že Ti nemohu pomoci, ač bych tak rád! To odrážení ode dna a šlapání vody taky důvěrně znám...;-)
Pomůže, když napíšu, že jsem v duchu s Tebou a kdyby to šlo, převzal bych na svá bedra trochu té tíhy, co Tě tlačí k zemi? A Tvůj úsměv by mi byl tou nejkrásnější odměnou. Mám totiž rád, když jsou lidé kolem mne štastní a veselí..;-)))

vanovaso: Ale že se Ti to, děvče, povedlo! Fakt moc hezký...;--

vanovaso: Nj, ale do sebe se preci nemuzu zamilovat, to bych teky mohl dopadnout jako Narcis...;-)