Až stromeček se rozzáří,
kéž najdeš pod ním, co máš rád,
já s úsměvem teď na tváři
též krásné svátky chci ti přát...:-)

vanovaso:
Snad i vánoční výprodej
ukrývá kousek fajnovej,
tak ještě lásce šanci dej,
s upřímným srdcem vybírej.

K tomu já štěstí chci Ti přát,
krásné je lásku dát i brát,
vždyť i já pohádky mám rád,
ač je mi za pár šedesát...
:-)

Krásné! :-)))
/Svíčka mých vzpomínek už navždy plane věčným svitem v mém srdci, však jen vyvolení ji budou smět spatřit! :-)/

taron:
Koníky pást tam na podmořských lukách,
v korálů říši perlám potykat,
či se netrápit v pochybností mukách,
velbloudí touhy důvěrněji znát?

Nepotácet se v zoufalství svém na dně,
oázy lásky důvěrněji znát,
nevnímat city jako proudy chladné,
milován kýmsi být i milovat?

*Promiň, Jani, nechtěl jsem se Ti tu předvádět...:-(
Ale máš vzácný dar několika slovy navodit určitou atmosféru a probouzet v lidech pocity a zájem přemýšlet i o tématech, jimž se třeba jindy úzkostlivě vyhýbají...Díky, že jsi tu! :-)))
/A asociace jsou někdy pěkné potvůrky.../

taron: Někdy se děsím myšlenky, že jednou taky budu "usazenej" a zahloubanej jen do sebe a do chmurných myšlenek. To bych raděj nebyl..:-)

taron: Nemyslím, že by něco jen tak mohlo pozbýt svého významu. Věci se nám zdají být jen takové, jaké je vidět chceme! A pokud nám něco zevšední tak, že to ztrácí pro nás význam, to jen my sami tak chceme, to my sami přehlížíme zpětné vazby či neposkytujeme si je navzájem! :-)))

taron: Ano, život je plný povinností, které se snažíme brát s úsměvem, i když nás často též tíží a bývají zdrojem pochybností o jejich smysluplnosti i o našich vlastních schopnostech, chybí-li nám včasná a pozitivní zpětná vazba...:-)

taron: Nj, touha symbolizovaná sladkými plody s upozorněním, že ne vždy je naše očekávání naplněno podle našich představ a vroucích přání! :-*

taron: Nj, moc krásně sníš! A já se nořím do úvah, jaká vlastně je, ta naše skutečná taron?:-)

taron:
Jít a najít Eldorado? Krásná představa, ale: Byli bychom pak opravdu šťastni, kdybychom měli vše?
Nj, asi ne! Aby byl člověk opravdu šťastný, musí kousek ke štěstí chybět! :-)))

taron:
***Bohužel, nemám s podobnými srazy, s výjimkou jednoho minilitwebího, kam jsem ovšem dorazil jen na chvilku, žádné zkušenosti, ale když tak čtu všechny ty ohlasy, včetně Tvého dílka a vzpomenu i na zprávu od Zam*, která o tom psala s velkým nadšením, tak snad starý jezevec možná taky jednou vyleze ze své díry, jak byl už párkrát nabádán a lákán...:-)))
Nejspíš to mé sebemrskačské poustevničení už bylo příliš dlouhé...:-(

taron:
Ten, kdo nepoznal lásky žal,
ni pravou lásku nepoznal...:-)
To není z mé hlavy, tahle moudrost bývala častým hostem památníčků mnoha koček, co jsem znával, i já jsem některým na jejich přání něco nakreslil a napsal, a většinou to taky byly právě kočky a veršovaná moudra! Takže i ta má kočičí posedlost už je rovněž staršího data...Mňaaau! :-)

taron:
Tvá dílka budí pocity,
jež nechával jsem spát,
pak náhle o nich píšeš Ty
a já je budím rád!
:-*

taron: Ta stará taron mne udivovala a přitahovala právě svojí bezprostřední nespoutaností, kouzlem divokého, přírodního tvora. Teď ukazuje jinou svoji tvář, a i když tu vehementně tvrdí, že rozumné uvažování není pro ni, opak je pravdou a opět jím přitahuje pozornost davů...Jsi fakt nevšední človíček a má touha poznat Tě naživo roste.:-)

taron:
Doufám, že se mi taky někdy poštěstí na nějaký dostat! Když pominu ty, co už sem asi nechodí, znám osobně asi jen tři lidi z psanců a to ještě odjinud a jen tak letem světem: Zamilu, Umouněnku a Špáďu. Do Dvorů jsem měl namířeno, ale padlo to, pražský minisraz jsem vzdal kvůli zdravotním problémům...Ale je tu pár lidiček, které bych rád poznal osobně, /Ty k nim taky rozhodně patříš!/ a virtualita dost zkresluje - oboustranně! :-)

taron:
Nezkoumej, jak ta slova zní,
vnímej, co každé skrývá,
zda strunu srdce rozezní
či jenom nudou zývá!
:-*

taron:

Svobodu člověk volí
co nejvyšší svůj cíl,
vůl mnohý za svévoli
ji časem proměnil...
:-(

***Když jsem to četl, vzpomněl jsem si na citát oblíbeného autora naší milé Zamilky:

"Dřív jsem nechápal, proč jsem na svou otázku
nedostal odpověď, dnes nechápu, jak jsem mohl
věřit, že se mohu ptát. Ale já jsem přece nevěřil,
já se jen ptal. “ (Franz Kafka)

taron:
Naději zabít nelze přec,
ta poslední prý zmírá,
snad spí, však ne jak umrlec,
s ní láska Tvá i víra...

Až přijde čas, zas vzbudí se
to trio nejsvětější
a rázem v srdci ožije,
zkrášlí Ti život zdejší!
:-)))

taron: Uvědomit si a poučit se je již první krůček k nápravě věcí života! :-)