Lenča: Kolik jen z toho vyzařuje té láskyplné pohody!:-)
A ten konec, ten mne dostal...
A ty slabiky navíc? Taky jsem kdysi chtěl do jednoho verše dostat všechna krásná slova, co mne napadla...

Lenča:
Naslouchám rukám Tvým
a mám zas pocit štěstí,
klid, víru pocítím
i sílu osud nésti...
:-)
Jo, s takovou něžnou podporou se to jinak žije...

Lenča: Je kouzelné, jak si na věcech kolem sebe umíš všímat právě toho krásného! To se mi na Tobě moc líbí...:-)

Lenča: Do svého srdce vcházej bez klepání!:-)

Lenča: Krása!
Věřím, že duše Tvá slib svůj dodržela...:-)))

Lenča: Koukám, že jsi sečtělá, když do své básně zakomponuješ i hermetismus...:-)
Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.

Jenom mně už ani lišky nechodí dobrou noc přát...

Lenča: Nu, asi nejsem právě "opravdová žena", ale přesto si to našlo cestu k mému srdci...:-)
Sám tu taky opěvuji nejedenkrát právě vás, milé, něžné, nevyzpytatelné ženy s krásnou duší i s mnoha dalšími přednostmi. Např. Fenomén jménem žena či třeba tohle, to nevím, zda tu mám:

Ruka má štětce zas chápe se čile,
a v rytmu kvapíku dává se v let,
vykrouží křivky Tvé, srdci tak milé
na plátně zkouším si zvěčnit Tě hned.

Každičký kousíček, co je mi drahý,
zachytit na věky v mladosti chci,
nádherné řasy Tvé i pohled vlahý,
rozkošná ústa Tvá, smyslné rty!

Plamínky lásky, jež v očích Tvých hoří,
dolíčky v tvářích, co tak něžné jsou,
štětec můj nádherný obraz Tvůj tvoří,
snad Láska sama vede ruku mou!

Tvých něžných pohoří pahorky vnadné
vykouzlím na věky v té kresbě své,
zachytit krásu Tvou není tak snadné,
ještě, že pomáhá mi srdce mé!

Ty jsi má Madona, mé duše touha,
je těžké vyjádřit, jak rád Tě mám,
postačí mi jen Tvá přítomnost pouhá,
a já flek všem mistrům malířským dám!
***Jo, to jsem byl ještě rozpustile mlád...:-)

Lenča: Skvěle pobavila! :-)

Lenča: Mně se nad Tvými verši moc hezky sní...:-)

Lenča: Jsi snílek! A je kouzelné, jak umíš nakazit i druhé...Díky...:-)

Lenča: To se to píše s čerstvými prožitky...:-)
Ale rozumím Ti až moc dobře! Taky jsem tohle prožíval.

Na dětech je kouzelné, že dovedou být takové opravdové a když něco dávají, dávají to opravdově, z celého srdce!:-)

Lenča: Staré lásky nerezaví, jizvy v srdci zůstanou...:-)

Jsou i muži, co netuší,
jak krásnou má žena duši!:-)

Lenča: V jednoduchosti je krása! Tahle je moc hezká...:-)

Lenča: Krásná...Představuju si Tě jako maldou keltskou velekněžku v posvátném dubovém háji...:-)

Láska prý je, když ztratíme sebe a v sobě nalezneme toho, koho milujeme...:-)
I když já to mám teď opačně...

Lenča: Neboj! Jak se jednou upsala, músa si Tě najde všude!:-)

Lenča: Tak jsem z toho tak nějak daněk...Co sis to vlastně dala na ty vlasy? V prefixu píšeš sprchový gel, v básni parfém...:-)
Je fajn,že se ještě nemusíš malovat, i když Ty jsi ještě mládě! /Ale tu nějakou tu neslíbatelnou rtěnku s příchutí bys mohla mít, jsou i jelení loje, které trochu zabarvují./ Je to běs, když začne pršet a ženská se člověku začne rozpouštět před očima...:-)