j.f.julián: Neboj, neberu! Jenže každý jsme trochu jiný.A já nejsem profík, jen takový kutil...:-)

Lenča: Nj, to lecos vysvětluje...:-)))

Lenča: Páni! Láska na první pohled...Paráda!:-)
Ty si schováváš deníčky nebo máš sloní paměť? Já bych asi podrobnosti už dohromady nedal a psaní deníčku jsem brzy vzdal, už ani nevím, zda před či po!:-(

Je větší blázen ten, kdo hledá,
či ten, kdo předem již to vzdal,
ten, který odradit se nedá,
či ten, kdo bloudění se bál?

Ten, co nemá strach, co se skrývá
v temnot nezměrných dálavách,
všímá si, že se rozednívá,
z příchodu světla nemá strach...
:-)))

Láska bez erotiky je jako vajíčko bez skořápky...:-)

Amelie M.: Pak tedy, prosím, omluv moji nemístnou zvídavost! Jinak souhlasím, že taková zpívaná sbližuje lidi a vytváří přátelskou pohodu. A to já miluju!:-)))

Amelie M.: To máte dvě kytary? A ten vůdčí hlas jsi Ty?:-)
Jo, švagrová kdysi dávno zpívala s nějakou skupinou country. Jednou nás vzala autem na nějakou zpívanou, sešla se tam celá její bývalá kapela, to byl odvaz! V takové nenápadné malé vesnické hospůdce. :-)))
Naposled jsem si zazpíval na oslavě narozenin - měli jsme je v prosinci oba, já i ex, a krásně kulaté,/2 kytary, fňukna./ když nepočítám noční vytí osamělého vlka tady...:-)

Tak to se Ti fakt povedlo!:-)))

Ailin: :-))))

Lenča: Nj, člověk se tak nějak mění a to i v přístupu k minulosti. :-D
Oříšková je moc dobrá, jinak si taky dávám straciatellu, ale nepohrdnu ani jinými, třeba jahodovou či čokoládovou, příp. mixem:-)

Amelie M.: Zpívané mám rád, hlavně, když je pár kytar nebo harmonika, určitě bych se nechal snadno zlákat...Vlastně jsem si teď taky zpíval!:-)
A pihovatou holku mám rád a to nejen ve zpívané podobě! Počítám, že ta sólistka v závěru jsi byla ty!:-)
*Jo, takhle jsme jednou byli na podnikovém zájezdě a skončili jsme ve vinárně v Mělníku - na skále nad řekou, fakt krásný výhled. Taky jsme se tam rozezpívali a oni chtěli v jedenáct večer končit! No, dopadlo to tak, že personál si zpíval a popíjel vínko s námi a odcházelo se ve čtyři...:-)

Ailin: Kdo si hraje, nezlobí!:-)

vanovaso: :-))))))

Naděje neumírá...:-)

Lenča: Tolik lásky v jednom ženském srdci! Šťastný to muž! *Je to působivé, jen opět trochu ulétáváš ke konci. Místo bezradně bych dal snad a hned by to působilo méně rušivě i když já vím, jak je těžké nevyslovit to, co uvnitř tak hluboce prožíváš...:-)

Lenča: Tvá duchovně pojatá dílka vždy mají co říci, ovšem neuškodilo by do nich vnést trochu řádu, rozdělit je na kratší úseky podobné slokám, aby člověk mohl spočinout okem jen na nich a na chvilku nechal na svoji mysl působit jen část z těch mnoha myšlenek a pocitů, které jsi vtělila do své básně, probrat je ze všech stran, než zase půjde o kousek dál...:-)

Lenča: Je to moc hezký, jen ten závěr naznačuje, že jsi na chvíli odlétla myslí do nezměrných výšek a přestala vnímat něco tak nudně materialistického jako je počet slabik. Člověk v takovém stavu je plný pocitů a chtěl by je všechny vtěsnat do jednoho jediného verše...:-)))
Jo, taky to znám, jen jsem se časem stal více nudným sucharem, duše okorala a skřivánek cit ve mně snad zmrz...:-(

Lenča:
Je to něžňounký a Tvé duši by i duha záviděla krásné barvy!
Jen máš drobný problém s tím, že chceš říci všechno najednou a pak jsou některé verše trochu víc natažené do délky. Asi by stálo za to to rozdělit třeba i do více slok, nebo jen naznačit, vnímavý čtenář by už pochopil! Jinak Tě, kněžko bílé magie, vidím v živých barvách s vykládacími kartami a astrologickými tabulkami, kočkou na klíně a sovou na rameni...:-)))

*Blázen by o sobě nikdy neřekl, že je blázen!*
Vnímám to spíše jako takový Tvůj přechod od materialismu k více duchovní bytosti!:-)

Jj, láska časem mění svoji podobu, upouští od vnější podoby zdobené prvky zamilovanosti a stává se něčím hlouběji ukotveným tam uvnitř. Jenže ten, kdo si příliš zvykl na její vnější, mnohem něžnější podobu, má někdy problém s tím, že z křehké princezny je náhle samostatná královna a jeho oči nevidí tu skutečnou pravou krásu! Ostatně té je třeba se spíše jen dotýkat srdcem a vnímat ji svým vnitřním zrakem. Náhle jakoby každý z těch dvou mluvil jiným jazykem lásky, ač tam uvnitř ten oheň stále plápolá! :-)))