Snad je nebeské záře vinou,
že oči oslepené byly,
teď slz zas proudy se z nich linou,
že chvíli tu nezachytily...
:-)
P.S. Ten druhý řádek mne mate, nemělo být tváři?

Úplně si představuju, jak to zpíváš k sólu na bicí, co máš v profilu...:-)))

Díky, Jirko! Prima nápad to sem dát! Už to jde i do záložek. Nevím, jestli bych na něco takového měl, i když akrostich už jsem tu nedávno četl, snad u Lenči? Nevím, četl jsem toho teď hodně...Přemýšlím, co jsem vlastně kdysi spáchal, když jsem do čtyřverší o chvále jara zakódoval vyznání spolužačce, ovšem to bylo tiskace a velká písmena skrývala sdělení té, co má svátek 1.7.:-)))

Snad nevěděla,
že zrcadlo pocitů
odráží i klam!

vanovaso: K tak něžné a milé básni snad ani jiný napsat nejde!:-)))

Lenča:
Jsi jako něžná květinka,
co si tiše snila sen svého života...
A pak se probudila k poznání!:-)))

Lenča: To je tak krásné, až se mi chce se mi skoro brečet dojetím...Kdo tohle jednou taky prožíval, rozumí Ti! :-)))
Je vážně škoda, že některé věci nelze vrátit...:-(
Moc se mi líbí, jak lehce Tvé verše plynou...:-D

Lenča: Ano, jsou jisté hranice, co nelze překročit, i když by srdce chtělo! I já Ti rozumím a jsem v duchu s Tebou...:-)))

Lenča:Čím to, že jsem si vzpomněl na Jarka Nohavicu a v hlavě mi náhle zní: Měla robka ráda chlopka...? :-)))

Lenča: Člověk by Tě měl za něžného andílka a Ty máš ďáblíka v těle! :-)))

Lenča: Takže osudová karmická láska? Joj, čím víc Tě člověk čte, tím víc s překvapením zjišťuje, že Tě vůbec nezná...
Tady jsi hotová světice.:-)

Nádhera! Zkusil jsem si to schválně představit. Ty svíčky jsou červené? Že si tedy užíváš!:-)))

Myslel jsem, že Tě znám docela dobře. Nu, mýlil jsem se...:-)

ivkaja: Vyzvání k cestě ducha ?:-)))

Lákavá nabídka, které ten, kterému je určena, asi sotva odolá!:-)))

ivkaja: Nádhera!:-)

Nemohu koupit hvězdy na obloze,
však mohu rozjasnit dvě v očích Tvých,
nemohu Tě svézt ni v Malém voze,
jen sebe dát Ti, když den spánkem ztich´.

:-*

Jako bys popisovala současný svět...:-(

Nikytu: Je mi líto Tvého dědečka!...
Můj táta měl rakovinu hrtanu. A když to vypadalo, že se vše po čtyřech létech v dobré obrací, zemřel během tejdne v nemocnici na zápal plic. Bylo to téměř tři roky před tím, než ses narodila Ty. A od té doby je můj svátek v myšlenkách spjat se dnem pohřbu a i když je to hezká řádka let, padá na mne smutek z mé tehdejší bezmocnosti...:-(

ivkaja: Je to krásné, zejména v kombinaci s tou fotkou, která fakt probouzí zajímavé představy. A s nostalgikem se krásně doplňujete: Ty snílek, on víc realista...:-)))