Lenča: Takže osudová karmická láska? Joj, čím víc Tě člověk čte, tím víc s překvapením zjišťuje, že Tě vůbec nezná...
Tady jsi hotová světice.:-)

Nádhera! Zkusil jsem si to schválně představit. Ty svíčky jsou červené? Že si tedy užíváš!:-)))

Myslel jsem, že Tě znám docela dobře. Nu, mýlil jsem se...:-)

ivkaja: Vyzvání k cestě ducha ?:-)))

Lákavá nabídka, které ten, kterému je určena, asi sotva odolá!:-)))

ivkaja: Nádhera!:-)

Nemohu koupit hvězdy na obloze,
však mohu rozjasnit dvě v očích Tvých,
nemohu Tě svézt ni v Malém voze,
jen sebe dát Ti, když den spánkem ztich´.

:-*

Jako bys popisovala současný svět...:-(

Nikytu: Je mi líto Tvého dědečka!...
Můj táta měl rakovinu hrtanu. A když to vypadalo, že se vše po čtyřech létech v dobré obrací, zemřel během tejdne v nemocnici na zápal plic. Bylo to téměř tři roky před tím, než ses narodila Ty. A od té doby je můj svátek v myšlenkách spjat se dnem pohřbu a i když je to hezká řádka let, padá na mne smutek z mé tehdejší bezmocnosti...:-(

ivkaja: Je to krásné, zejména v kombinaci s tou fotkou, která fakt probouzí zajímavé představy. A s nostalgikem se krásně doplňujete: Ty snílek, on víc realista...:-)))

prostějanek:
V širém poli hruška stojí
a v zahrádce dvě...(Tolik lídové zdroje!)
Ale třeba je to jen fata morgana!:-)

ivkaja: Je to taková upřímná zpověď srdce, Ivko! Škoda, že to čtu až teď, kdy ses někam vytratila...:-)
A já už neumím tak reagovat ve verších jako kdysi, když jsme to oba dělávali s chutí a bez zábran, ač bych rád. Ale na nostalgika bych neměl...:-(

Nikytu: Naděje se, Niky, zbavíš raz dva, ale víry, že ještě žije a takové té bláznivé touhy, těch už tak snadno ne!:-)))

Lenča: Takže Tys tam snad opravdu byla? Četl jsem, že kdo propadl tomu kouzlu, musí se tam stále vracet...O pyramidách jsem pár věcí četl a bylo to moc zajímavé...:-)))

Lenča: Taky už jsem pár lidem pil krev!:-(
Ale nedělám z toho ukvapené závěry...:-)))

Lenča: Věřím Ti, Shady! :-)))

Mayfair:
Děkuju! Je milé, že se rozhodla ke mně nahlédnout...:-)))

Leslie: Hezký! Napadá mne spousta možností, pokud jde o ty nepříznivé okolnosti. Nejjednodušší vysvětlení je Láska k někomu zadanému již jinde, pár chvilek ukradené touhy...:-)))

ivkaja: Nejvíce milujeme právě to, co už ztrácíme...:-)))

ivkaja: To já na to zpopelnění nespěchám. Nevěřím, že bych se mohl stát Fénixem! A tak ať je to pak jednou, už napořád...:-)))