Čas jsou sice peníze, ale ta daň z příjmu je příliš velká...:-(

Šedo ze saspi, nyní šedý stín?
Ač ctím hosty Tvý, toho nemusím...

Každý z nás je tu mimozemský host,
ať vítáni neb na obtíž snad jen zas,
samotni jako ohlodaná kost,
či dítka Lásky účastni světa krás...
:-)

Nezbývá, než souhlasit, i když díky předsudkům užíváme tenhle lék spíše v ústraní...:-)
Zase kouzelným a přesvědčivým způsobem vyjádřeno...:-)))

Lenča: Tolikrát, kolikrát to bude ještě možné!:-P

Lenča:
Čtu si další ze Tvých básní
a z cukrovky nemám strach,
na chvilinku svět mi zkrásní,
připadám si jako v snách...
:-)))

Lenča:
Přestaň už mudrovat,
životu poddej se,
lepší je volný pád,
než marně trápit se...
:-)

Lenča:
Ač čtu to v předjaří,
já slzu v oku mám,
kéž jen se podaří
zas zlákat lásku k nám...
:-)

Lenča:
Kroniku černou zrušili,
Vánoce jsou jen na chvíli,
tak proč bychom se děsili,
vždyť je to míru čas...

Také ještě v paměti mám,
jak stromek krásně hořel nám,
pěnové cukroví jsem sám
jedl, když zčernalo nám zas...
:-)))
Malá vzpomínka na dětství, kdy jsme měli stromek na skříni a on pak spadl. Táta se hrnul k vypínači a šlápl mi na vláček, takže mašinka na klíček pak trochu kulhala, protože kolečka už byla z plastu a sekundová lepidla snad ještě nebyla...
Ale jinak to byly vždy svátky míru a pohody...

Jsi prostě jako semafor,
co ramena dvě měl,
tu rudou, tu zas zelenou
nám ukazovat chtěl...

Homole s tváří kamennou,
co skrývá lávy žár,
luna, co tvář mám studenou
i žhavých očí pár...
:-)))

Lenča:
I Tobě jen vše Nej,
ač se zpožděním, arci,
přízeň mús všech vždy měj,
nechť čtou Tě mladí, starci

a každý s radostí
vítá Tvé další dílko,
o lásce při něm sní,
Fortuně říká: Milko!
:-)))

Lenča: Píšeš "román", ale člověk by spíše čekal podobnou sbírku básní jak Petrarcových 100 sonetů Lauře!.-P
Snažím se postupně přečíst dílka svých VIP a beru to pozpátku. A zjišťuji, že Tvá dílka jsou stále něžnější a něžnější, plná opravdové lásky, takže vlastně román ve verších...Jo, tohle můžu, tohle jsem kdysi taky zažíval a velmi neskromně bych si to přál ještě prožít, leč je to už jenom sen...:-)))

Tak se nám to hezky rozvíjí a já jsem dnes dokonce první čtenář! Trochu dumám, je-li patogol nářeční výraz z Tvého kraje a jestli jsi fakt byla takové číslo!:-)

Jiří Turner: Ano, je pestrá, jen mít na to čas a myšlenky...Kdysi jsem pilně luštil křížovky a rébusy a posílal to do KIRY, dokonce jsem i něco malého vyhrál a dozvěděl jsem se to nejdříve z pohlednice, kterou mi poslal mamka jedné Brňačky, co jsem si s ní psal. Ani jsem netušil, že o mně ví!:-)

Jiří Turner:
Máš pravdu, nebyla to Lenča, ale Mayfair! Jak jsem si to mohl splést? Asi proto, že jsem je teď obě četl, obě mají vztah k duchovnu a jeví se mi jako prima holky...:-)))
Dcerka studuje literaturu? To má dobré, že jí táta dává dohromady učební texty. Může jí je hned i vysvětlit...:-D

Snad je nebeské záře vinou,
že oči oslepené byly,
teď slz zas proudy se z nich linou,
že chvíli tu nezachytily...
:-)
P.S. Ten druhý řádek mne mate, nemělo být tváři?

Úplně si představuju, jak to zpíváš k sólu na bicí, co máš v profilu...:-)))

Díky, Jirko! Prima nápad to sem dát! Už to jde i do záložek. Nevím, jestli bych na něco takového měl, i když akrostich už jsem tu nedávno četl, snad u Lenči? Nevím, četl jsem toho teď hodně...Přemýšlím, co jsem vlastně kdysi spáchal, když jsem do čtyřverší o chvále jara zakódoval vyznání spolužačce, ovšem to bylo tiskace a velká písmena skrývala sdělení té, co má svátek 1.7.:-)))

Snad nevěděla,
že zrcadlo pocitů
odráží i klam!

vanovaso: K tak něžné a milé básni snad ani jiný napsat nejde!:-)))