GULI: Díky! Tohle byl takový pokus dokázat někomu, že bych to taky uměl, ale není to moje parketa...:-)))

Jj, je to ale Záhada...:-)

GULI: Díky!:-)

korálek: Klidně věř...:-(

korálek:
Děkuji, milý, korálku,
že následuješ Rusalku
a čteš si moje veršohrátky,
kterými navracím se zpátky

do časů, kdy mi Láska kvetla,
než-li mi skrz prsty protekla
jak písek pouště, voda v dlani,
zbylo už jen to veršohraní,

k němu něžných vzpomínek pár
a v srdci již jen suchopár...
:-)

Dobré pokusy, Amálko! Já na to asi teď nemám...:-)))

Nebýt těch hvězdiček v názvu, jsem v podezření, že opisuji! Jinak: Láska by nemusela být ani hřích, kdybych už byl ten ďábel, už bych si nějakou tu záminku vymyslel...:-)

Že by jsi šla i přes mrtvoly? Tomu se mi nechce věřit! Nebo že bych Tvé srdce tak málo znal?

ivkaja: Krásné místo pro inspiraci...:-)

ivkaja: Krásný něžný vzkaz...:-)

Zhluboka dýchat! Co nám zbývá,
když ten, kdo slíbil, zas se skrývá
za hradbou lhostejnosti dál,
neplní sliby, které dal?
:-)

Je snad život jako Möbiův pás?:-)

korálek: Děkuju! Jsem rád, že to tak vnímáš a že jsi se přidala k těm několika milým človíčkům, co už znaji cestu ke mně...:-)

korálek: Díky a vítej na mé stránce! Je překvapivé, kolik milých človíčků našlo cestu už i do mého deníčku...Vpravdě, ulil jsem si sem i dílka, co bych dříve dával jako hlavní. Jenže teď mám takovou krizi, pokud jde o víru ve vlastní výtvory ataque...Jo mám tu i jinou v podobném sebemrskačském duchu v hlavních dílkách: Chlap, kterej píše básně...Je fajn, že S Ti to líbí! I když po mé nápovědě v odpovědi vanovaso už jsi asi uhodla adresátku, která oplývá mnohem větší vírou v sebe a svá dílka...:-)))

ivkaja:
Kam chodíš na svá krásná slova,
kam chodíš na obrázky své,
jak kdyby střela Amorova
omylem protla srdce mé...

Máš v pidibásni maxi něhu,
s údivem pročítám ji zas
a nadšení mé nezná břehu:
Nádhera! Prostě krása krás!
:-)))

Neflákej se na netu,
život, ten je třeba žít,
místo psaní kupletů
lepší lásku v srdci mít...
:-)

ivkaja: Je to nádherný!.-)))

ivkaja: Kdo z nás by po tomhle zase netoužil?:-)

Obávám se, že že stejně upadneme v zapomnění a vlastně: Co na tom záleží, když už to nebudeme vnímat?
I když Ty máš ještě dost času na podobné úvahy a třeba se i někde zvěčníš v almanachu ataque...:-)

Tak vítej zpátky...:-)