Lenča: Kdo sám neprožil, nepochopí...:-)

Asi to tak sama chtěla,
proto zůstat neuměla...:-)
Hezké a budící jisté nevšední představy...

Uváz jsem v dohadů síti:
Odešla snad pro Tvé pití?
přestals s tím, či hledáš sílu
tím, že dal jsi se na víru?

vanovaso: Já Ti rozumím! Jsem sice jen chlap, ale četl jsem dnes dvě Tvá dílka a obě na mne dost silně zapůsobila, mnohem více, než bych si byl ochoten připustit...:-)
Vypsat se z toho, dostat to ze sebe, vidět to před sebou černé na bílém, prožít si to a pak se snažit to přijmout, to hodně pomáhá! Za ta léta už o tom něco vím...Hodně štěstí!:-)))

vanovaso:
Když si něco znovu silně prožiješ, tak Tě to pak nějak vnitřně osvobodí, rána se začne hojit a i když jizva zůstává, posílí Tě to tam uvnitř a uvolní cestu k lepší, šťastnější budoucnosti!
Vím to, trvalo mi dlouho, než jsem pár pocitů odblokoval a přijal je jako užitečnou zkušenost...:-)

vanovaso: Krásné a přímo nabité silnými pocity a nádhernými metaforami. Vzpomínky na zítřek se zkušenostmi minulosti a dnešní láskyplnou touhou, toť skvělá kombinace!:-)))

koiška:Díky! Ale myslím, že ty další, co mám v deníčku, by si možná taky zasloužily poslat, jenže vznikly pozdě, takže ani změna identity by jim už cestu neproklestila...:-)

koiška: Děkuju! Bohužel, tohle není ten soutěžní. Tři povolené kousky mám jako předchozí dílko, ovšem řádil jsem pak pěkně v komentech, důkazy najdeš v podobě sonetů v deníku. Vše vzniklo většinou ve čtvrtek večer, jen ten poslední dnes, Tys mne inspirovala ke Starému Joeovi.:-)

korálek: Díky za milá slova i za hezké verše!:-)
Buď vílou, co u lesní tůně
lehounce tančí po špičkách,
a pokud touhou srdce stůně,
přitančím k Tobě jako v snách.

Pak budem tančit rosou ranní
dokud nás to neunaví,
pak pohladím Tě něžnou dlaní,
co bude pak, jen vítr ví...
:-)))

korálek: Jj, bujnou fantazii mám taky a někdy se i probudí, když čtu něco, co mne osloví. Jen už si většinou dávám víc pozor, abych neujel a nepsal veršované komenty někomu, kdo to bere jako můj pokus odstavit jej do stínu...:-(
Půvabné ovšem je, když to pošlu ve vzkazu a dozvím se, že jsem to tam mohl klidně dát a příště jsem zase jemně upozorněn, že by to tam být nemělo. :-)))

PrimaDen: Copak máš proti století páry, děvenko milá? :-)
Rytmus to má, protože je to složeno na melodii inspirovanou částí známé písně, ale v sudých verších mám jiný počet slabik. Jsem ctitel romantiky onoho století, takže i tak píšu a tohle má být sonet na pět zadaných slov, i když, jak tam koukám, jsem vytvořil hybrida ze dvou doporučených uspořádání, čtyřverší dle Shakespeara a dvouverší podle sicilského způsobu. :-)

koiška: Díky! Když si přečteš moji odpověď J.T., pochopíš, proč jsou ta má u sebe a proč by nefungovaly ani ty další úpravy při mé melodii...:-)))

Příště zkus Fibonaciho konstantu...:-)

vanovaso: Díky! Jsem rád, že se Ti líbí...:-)

Lenča: Děkuju! To jsem rád...:-)

Jiří Turner: Za slova chvály děkuji, k ostatnímu se taky vyjádřím.
1)"2x má" je tam schválně, původně bylo "již", zkoušel jsem i "ta", ale neznělo mi to, kdežto na té dvojici "má" se to při zpívání hezky zhoupne.:-)))
Ty liché verše mají stejně slabik jak Neckářova píseň Koukám, jak ten čas letí. Konkrétně jsem začínal jako "Znávám ji podobnou__ půvabné lani", druhý verš už je u mne o slabiku kratší, tak jsem tu melodii pozměnil. Ovšem vždy se to láme po 6. slabice.
2) Z téhož důvodu se mi tak krásně vejde to "skulili" i "nenabírám", protože za oběma slovy se to zase pěkně zhoupne...
Prostě můj styl skládání je, že si najdu pár veršů a k nim určitou melodii a pak už se to řadí samo, jen na závěr přepočítám slabiky, ale většinou to sedí...:-)))

koiška: Díky, Matušku má ze všech zpěváků snad nejraději, ovšem tohle je na melodii někoho jiného.:-)

Jiří Turner: Tak to je fajn!:-)

Jiří Turner: Děkuju za nečekanou pochvalu!:-)

Daisy Moore: Děkuju! Je to jen hříčka...:-)