vanovaso:
Díky! Mně to docela baví, zkoušet i něco jiného a srovnat to s tím, jak to zvládli druzí...Ale asi takhle psát nebudu, mně je bližší klasický střídavý verš a přirozený rytmus, co člověk tam uvnitř cítí! Z těch nových forem je mi blízký asi jen sonet....K tomu bych se rád vrátilll Pa! :-)))

vanovaso:
Máš štěstí, žes to "starý" dala do uvozovek! :-)
P.S. Člověk se tomu nemá poddávat. Mně hodně pomohla ta veršotepárna. protože jsem si vyzkoušel nové věci a dokázal si, že to svedu. Mimochodem, přibylo mi pár dílek, vesměs pokusů o nové formy, v hlavních i v deníčku. :-)))

vanovaso: Ano, asi to tak má být a smutkem to stejně nezměníš, úsměvem a sportovním přístupem možná ano!:-)
Joj, už možná začínám být zase ten starý Shane, kterého jsi znala, než na mne loni v Praze něco padlo...:-)

vanovaso: Zkus! Myslím, že aspoň v tomhle bych mohl mít pravdu...:-)

Že by nějaké výročí zklamání? Rozumím Tvému smutku, sám jsem ho poznal dost a dost, ale zkus se usmát. Taky to tak dělám, i když někdy je to fakt těžké...Posílám aspoň smajlíka!
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))

Konečně přišlo ochlazení? Takže nic neočekávaného...

korálek: To už se stává...Taky jsem zpracovával podobné téma, pro změnu rozžhavené dýky otáčející se v otevřené ráně v srdci. Jaký to kontrast - ten žhavý kov a chladnoucí naděje! Pravd, ta dýka byla jen metafora pro popis neskutečné bolest srdce uchváceného žalem ...:-)

korálek: A to je jenom dobře!:-)

korálek:
Tak to, korálku, v světě chodí,
že zájem nezájem jen plodí,
ale než smutkem svlažíš zrak,
pomni: Je to i naopak!
:-)

Slovo "hřích" ale hříšné není
a neznalost, ta neomlouvá,
i realitu sotva změní.
kouzelná hůlka, snění pouhá.

Ne "chtěla bych" leč: "chci" tu pouze
změní vše, lepší drobný "čin",
než když jen vzlykat budeš dlouze,
snění je pouhý štěstí stín...:-)

vanovaso: Jenže i Ty se vracíš domů jinam, kde máš svůj klídek! Děkuji, je to od Tebe moc milé, že mi přeješ a jsi přesvědčena i o mých zásluhách! Ano, loni bych jet mohl, teď už se penízky rozkutálely a nových už přibývá jen poskrovnu...Žiji sice skrovně, ale jsem tu doma a umím se těšit i z drobných radostí života! Měj se sluníčkově! Taky si to zasloužíš...:-)))

taron: Bude líp!:-)))

vanovaso: Vždyť já vím, že v životě ne!! Ovšem tady ano, pokud neberu v úvahu, že jména jsou tu modře a ještě podbarvená... Jj, žertuji, ale jen proto, abych to nemusell brát příliš vážně!:-)
Měj se hezky!:-)))

vanovaso: Jsem rád, že jsi si to užila! Aspoň máš na co vzpomínat a z čeho brát síly do dalšího života. Jestli někdy přijdu k penězům, taky vyrazím...Jenže výtěžek pražské anabáze už je pryč, koupil jsem si pár věcí a nebyl ani lakomý...:-)

Copak Tě to trápí? Pravda, taky občas podléhám, ale já už jsem dost starý kocour, ne krásná plavá kočička...:-)))
Jo, včera by měla narozky mamka. Taky na mne dolehly vzpomínky...:-(

Krásných sedmnáct je Ti zas
a vzpomínky na srdce klepou,
na letních lásek dávný čas,
kdys byla ještě dívkou lepou

a věřila´s na čisté city,
co nikdy nezmírají snad,
prožíváš opět lásky rity,
bylo tak krásné dát i brát!

Tenkrát, to ještě člověk věřil
na lásku velkou jako trám,
srdce své s důvěrou hned svěřil
a jiné v úschově měl sám.

Vše bylo tak průzračně čisté,
bez potíží i bez příkras,
dnes lepší je říct citům : Zmizte!
Ač zas se blíží léta čas...

Zdá se, že jsi si to opravdu užila a vytěžila z toho maximum. Má to tu správnou atmosféru! Hezky jsi se rozepsal...☺
☻Tak trochu Ti možná závidím, ale přeju Ti to od ♥ ! :-)))

Prázdná slova již nezachrání
zmizelé souznění,
i když se tomu člověk brání,
v Nic jen se promění...

A když dva, co se milovali,
něhu svou poztrácí,
zbude z touhy jen kousek malý,
i ten se vytrácí...

korálek: Snad ano!:-)

Nial: Děkuju! Jsem rád, že se Ti to líbí... Být něčím vzorem je pro mne velká, i když asi nezasloužená čest. Ale možná se Ti zalíbí i jiná má dílka a stanou se Ti inspirací.:-)))