vanovaso: Díky! Jo, docela mi to sedlo...A to ještě další věci dávám do deníčku. Jó, kdyby si člověk trochu nezadováděl, tak by si připadal jako zombí...:-)))

Ano, nic náhodou tu není,
ani pláč, ani šťastný smích,
ani vzájemné zrcadlení
v srdcích, když láska sídlí v nich...
:-)

vanovaso:
♣Jj, takové poeticky laděné obrazné sdílení vlastního vnímání reality.:-)
♥Metafora umožní často přesnější vyjádření reálných pocitů a vlastně i jisté vypíchnutí toho, co je pro nás důležité! :-))))

Megynka:
Díky! Romantik, to já jsem, což o to...:-)
Jen teď řeším záhadu, jak jsi objevila tak rychle právě můj starý hříšek. Že by ho vynesl na povrch systém jako náhodný tip? :-)

Překvapující název i sdělení samo...
I když jsem možná v první chvíli čekal spíše neobvyklý zážitek z Tvých cest.:-)

Krásné, zpěvné, působivé!:-)

Chtělo by to celou bolest přesunout do jiné dimenze a tady si ponechat jen ty hezké vzpomínky...:-)

Zkus to, modřinko! Já myslím, že ano...:-)))

Jiří Turner: Poslal jsem Ti vzkazem, co jsem k tomu měl. Netvrdím, že tohle je tedy skutečná Villonská balada, stejně jako ty sonety sice splňovali schéma, ale to ostaní asi taky ne...:-)

Jiří Turner: Hele, Jirko! Já to dělal podle informací, které jsem v té skupině dostal, bylo tam uvedeno tři sloky o 7-12 verších, měli jsme na vybranou ze dvou tipů schémat, přičemž obě byla rozdělena na 8 a 4 verše ve sloce a vyznačením toho, které verše se opakují. Informace byly dost stručné, pak už tam byla jen dvě vložená dílka. Jak jsem koupil, tak prodávám...:-)

Ignácius J. Reilly: Díky! Krásně jsi mito rozparceloval...:-)
Ono je lehčí zařadit život psa a ticho do části se střídavým rýmem, než tam vpašovat mladíka a léčku, když už je ten rým obkročný. .-)))

oslov radek: Díky! Zkus to taky, je to vcelku krátká forma a nemusí se tu žádné verše opakovat jako třeba u pantunu...:-)

Timothy A. Postovit: Ale občasná změna přináší čerstvý vítr do plachet!:-)

vanovaso:
Díky! Mně to docela baví, zkoušet i něco jiného a srovnat to s tím, jak to zvládli druzí...Ale asi takhle psát nebudu, mně je bližší klasický střídavý verš a přirozený rytmus, co člověk tam uvnitř cítí! Z těch nových forem je mi blízký asi jen sonet....K tomu bych se rád vrátilll Pa! :-)))

vanovaso:
Máš štěstí, žes to "starý" dala do uvozovek! :-)
P.S. Člověk se tomu nemá poddávat. Mně hodně pomohla ta veršotepárna. protože jsem si vyzkoušel nové věci a dokázal si, že to svedu. Mimochodem, přibylo mi pár dílek, vesměs pokusů o nové formy, v hlavních i v deníčku. :-)))

vanovaso: Ano, asi to tak má být a smutkem to stejně nezměníš, úsměvem a sportovním přístupem možná ano!:-)
Joj, už možná začínám být zase ten starý Shane, kterého jsi znala, než na mne loni v Praze něco padlo...:-)

vanovaso: Zkus! Myslím, že aspoň v tomhle bych mohl mít pravdu...:-)

Že by nějaké výročí zklamání? Rozumím Tvému smutku, sám jsem ho poznal dost a dost, ale zkus se usmát. Taky to tak dělám, i když někdy je to fakt těžké...Posílám aspoň smajlíka!
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))))))))))))))))))

Konečně přišlo ochlazení? Takže nic neočekávaného...

korálek: To už se stává...Taky jsem zpracovával podobné téma, pro změnu rozžhavené dýky otáčející se v otevřené ráně v srdci. Jaký to kontrast - ten žhavý kov a chladnoucí naděje! Pravd, ta dýka byla jen metafora pro popis neskutečné bolest srdce uchváceného žalem ...:-)