korálek: Díky! Jsem rád, že se Ti líbí! Snad proto, že vyznívá tak bláznivě? :-P
Inspirace se někdy ubírá prapodivnými cestami...:-)))

Když muž miluje ženu
i luční zvonky slyší
v akordu něžném touhou vyzvánět,

kvůli jejímu jmenu
i tlukot srdce ztiší,
ve verších šeptá spoustu něžných vět...

A stejně jako Adam
i on se nechá svésti,
jablko poznání s ní okusí,

ta jeho sladká madam
jak růže začne kvésti,
polibky, to jsou vášně bonusy...

♥Koukám, že jsme dnes stejně naladěni! I já sem dnes cosi vložil...:-)))

Láska je jako květina! Bez vláhy uvadá a nejvíc nám chybí právě to, co se nám vzdaluje...:-)))
Dlouho jsi sem nic nenapsala, ale stále umíš dotýkat se srdcí druhých! Je to výstižné i působivé! A ten obrazek tu celkovou naladu jenom umocňuje! A zpod řas se tiše mží...:-)))

Když léto kamsi odlétá
na křídlech racků snad,
má vlahé oči poeta,
co blaznive mel rad!

Do veršů skryje smutek jen,
naději nevzdává,
to všechno byl snad pouhý sen
a Láska šanci má!

A milé slůvko pohladí,
noc změní v zářný den,
něžně, jak skřítek z kapradí
přichází PrimaDen...
:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))
))

PrimaDen: Je to v prefixu! Nebo myslíš, že si sám hledám slova? :-)

PrimaDen: Když si to znovu přečteš, zjistíš, že to slovo je součást zadání. (Shaana to vytáhl z knihy, která se , tuším, jmenuje: Stoletý stařík, který vylezl oknem a zmizel. Prý to byl i film...) Rozhodně to neznamená, že bych se začal vyžívat ve vulgarismech! Takže spíš oceň, jak jsem to dokázal skloubit. :-)

Nádherně a smysluplně
na své romantické vlně
vznášíš se jak sova sněžná...
Líbí se mi, žes tak něžná...:-)

Koukám, že máš skvělou sérii citovek...:-p

Lenča: Nápodobně! :-)

Amelie M.: Možná ano! :-)
Taky mám některá svá dítka více v oblibě pro chvíle, kdy vznikla či pro ohlas lidí mně blízkých...:-)

Amelie M.: Tak to blahopřeju! No, já v novější době taky vyhrál, např. dvě dvd v country radiu, obě s Vinnetoue a Old Shatterhandem, a pak ještě knihu Vaříme bez soli, pro změnu v českém rozhlase...:-)
A když ještě KIRA vydávala Luští celá rodina, tak taky dvakrát: knihy, mgf. kazetu a šroubováky...A kluci taky vyhráli, trika a knihy, posílal jsem jim to v jedné obálce s mými řešeními. :-)

Amelie M.: Není zač! A určitě je nás víc...:-)

Amelie M.: A pročpak mne lituješ? Že jsem nevyhrál? Jinak já jsem na tu telefonickou soutěž Binga a další blbinky, co se tehdy vynořily volal z práce. A protože jsem měl avízo, že máme napíchlej služební telefon, tak raději ze zkušebního vozíku. Vlastně jsem na to hned dělal zkoušky tarifování. Takže jen ten čas, co jsem luštil ty křížovky a rébusy s nadějí na třeba 2 tácy byl můj vklad. A procvičit si mozkové závity nebylo k zahození, takže jsem vlastně nic netratil...:-)))

Amelie M.: Jj, líbí! Četl jsem předtím ty Oči modré po tátovi, tohle pak fakt pohladilo...:-)

Amelie M.:
Ano, smrt je někdy bolestivá zvlášť u dítěte a u toho i nepochopitelná...:-(

Je to takové mile něžné a sladce dráždivé, ale právě jen tak lehounce, nenásilně, aby i čtenář mohl uplatnit svoji fantazii...:-(((
Vždycky když čtu, že někdo cosi hodnotí jako obehrané, kýčovité etc...cosi se ve mně bouří! Vždyť to by pak i sama Láska byla obehraný kýč...Pro mne je důležité, jak to na mne působí, jaké to ve mně budí pocity a až teprve zkoumám prostředky, které ony pocity vyvolávají...
A tohle mi zní jkao mazlvá melodie plná Lásky, která souzní s naladěním mé vlastní struny. :-)
Bylo mi docela líto, žes nemohla na ten sraz do Prahy, protože jsi bezesporu zajímavý exemplář psance a tvůj záběr je veliký! I když samozřejmě těch lidiček, co bych rád poznal osobně, by se našlo víc! Některé jistě uhodneš...:-)))

Jo, to poslední se mi taky stalo! Pak jsem rozesmál pár lidí, když sem se hlásil: Haló, tady Impulsovi! Dokonce i když jsem volal sám a někam úplně jinam a z ouplně jiných pohnutek...:-)

Amelie M.: Každý, kdo propadl kouzlu inspiračních chvilek a poznal pocit "velkého stvořitele byť nepatrných věcí" a okusil radost z toho, že někoho zaujaly, pobavily či potěšily, ti porozuměl! Ano, člověk ztrácí pocit hranic a míchá skutečnost s fikcí, vytváří si svůj zvláštní pohádkový svět a rád do něj vpouští spřízněné duše...:-)

Amelie M.: Taky jsem to okdysi zkusil, když to začínalo a volání z pevné nebylo ještě tak drahé. Jako spojař jsem měl 120 impulsů zdarma, ovšem taky jsem se nakonec nedovolal, jen mne to vláčelo po všech možných hláskách...Ale vím, že někdy to počítalo už při přihlášení té hlásky, vyřizovali jsme takhle spoustu reklamací. :-)
Ale taky jsem i vyhrál, když jsem třeba volal vyluštění křížovek z nějakého časopisu. Celou tisícovku, za kterou se tehdy ještě dalo i lecos koupit...Jenže třeba na Bingo jsem měl skoro všechna čísla a nikdo mi nezavola! Zato jsem mohl mít 2 lístky na Spartu, když jsem správně tipoval její utkání, jenže mi nikdo nevyměnil službu a tak jsem to ukecal na prachy. Poštou přišlo 220 kaček a tak kluci dostali něco dobrého...:-p

Půvabné, něžné...:-)
Doufám, že jen tak hned neroztaješ! A ještě mne napadá: Mají i vločky více životů, nebo je to pokaždé jen nějaká nová? :-)

I když člověk rozumem chápe realitu a je s ní do jisté míry smířen, smrt dítěte, které nedostalo ani šanci okusit život, se mnou vždycky otřese. pro mne je to až příliš sugestivní, výstižné a ukončené... Přístup Zam* nechápu! :-(
Když jdu rodičům na hrob, je na začátku cesty hrobka malé holčičky, snad čtyřleté, plno světýlek a svíček a jednomu je úzko z pomyšlení, že jí byla tak brzy odňata šance žít! Je-li cos nad námi, jaký je v tom řád, že vzklíčí nový život a vzápětí je násilně ukončen? Je to snad trest za karmická provinění duší rodičů či dítěte v jiných životech? Jak necitelné musí být ono "cosi", že místo aby vneslo řád již do života duší v 1. inkarnaci, trestá je za prohřešky z neznalosti řádu v těch dalších? :-(

Těm, kteří nerozumí žertu
vážnou věc nesvěřil bych snad.
Jsou nudní jen, ať táhnou k čertu!
Já milou změnu spíš mám rád.

Ten, kdo s úsměvem na svět shlíží,
kód moudrosti má v genech snad,
a tak bez stresů, bez obtíží
umí i trable spořádat...:-)