Ano, mohu se cítit tam uvnitř raněn a s tím pocitem sotva něco udělám, ale mohu se také svobodně rozhodnout, jak tu bolest budu vnímat, jak se k ní postavím a zda jí dovolím, aby ovlivnila celý zbytek mého života, nebo ji z něj jaksi vytěsním...:-)

Pij víno života plnými doušky,
ni kapka ať nazmar nepřijde snad,
neboj se vichřice, neboj se bouřky,
a zaplaš myšlenku: "Nemilovat"...
:-)

Čím to, že někdy tak snadno vykouzlíme úsměv na cizí líci a zažíháme slunce v cizí duši, zatímco v té naší vládne smutek a věčná temnota? :-[

Proč ten příběh dračí
skrývá vinu račí?
Zdání klamné bývá,
smutek navrch mívá...
:-[

Člověk častokrát tam uvnitř dobře ví, co by chtěl a snad i směl udělat, ale z nejrůznějších důvodů si netroufá a promešká vhodný okamžik, a když mu to dojde, vhodná chvíle již pominula...:-(
Pravý muž prý se pozná podle toho, že ví, kdy jednat a kdy naopak nejednat! Jenže kdo z nás je ten pravý, kdo si tak věří, že se dokáže rozhodnout správně, že uchopí ten správný okamžik a jedná? Proč strach, že se mýlíme a podléháme jen klamnému zdání, že realita je jen zdánlivá a odráží pouze naše vnitřní přání, způsobuje, že příliš dlouho zkoumáme různé cesty vedoucí k cíly, ač ten je na dosah?
K čemu to věčné dilema volby? Vždyť již Franz Kafka řekl:
"Je cíl, ale nikoli cesta. To, co nazýváme cestou, je váhání...:-[

Mnohokrát bolest vzbudíme,
když opak chceme dát,
a nevědomky bolíme,
ač lásku chceme dát.

Mnohokrát se to vymkne nám,
když člověk má moc rád,
nevhodná slova zvolíme,
jež nelze zpět již brát...
:-(

Oheň, co vzplane pod hladinou,
která se tichá zdá,
snad potapěč miluje jinou
a tobě vale dá?
:-)

Proč tak smutně?

xaire: Děkuji pěkně! Jsem potěšen, že mou stránku navštívila nová tvář! Pokud se Ti to líbilo, nakoukni i na další dílka, v hlavních i v denníčku. :-)

kalinka: Díky! Ale nemyslím si, že bych byl tak neodolatelný...
Ostatně, nejsem žádný Cassanova, jakkoli by si to někdo z mých reakcí mohl mylně vydedukovat. Prostě mne jen zastihly v žertovné náladě...Co taky zbývá, než brát život s úsměvem? :-)

vanovaso: Jsem rád, že se Ti mé verše líbily a děkujiTi za milé přání! I já Ti přeji totéž! Myslím, že ten, kdo si Tě najde, nebude zklamán...:-)

tomibender: Dáky! Zřejmě nás naladil stejný film...:-)

oslov radek: Díky, Radku!:-)

korálek:
Věř, že i tvůj muž má tě rád,
ač nedá lásce veršů řád,
však jiné věci umí snad,
které bych i já svedl rád...

Já srdce plné lásky mám,
veršohravostí oplývám,
ač stýskáš si zde, má milá,
nás dva bys sotva směnila!
:-)

P.S.
Děkuji ti za milá slova,
hřejí u srdce poetova
i jeho sluchu lahodí,
on pro život se nehodí...
:-(

Nikytu: Nemohu posoudit, tu píseň si nějak nevybavuji, na odkaz juknu doma z noťásku. Teď nahlížím jen z mobilu. Nejsem doma...
:-)

Nikytu: Díky! To mne těší...
Víš, koukal jsem na Vzkaz v láhvi s Kevinem Kostnerem a najednou jsem zas ujížděl na romantické vlně...;-)

Nikytu: Neboj, nejsi v tom sama! Taky jsem tu měl komentíky víckrát, když jsem netrpělivě klikal na "odeslat!" :-)

Nikytu: A občas ani nevíte! S tebou teď asi víc, jak tak koukám na ten zdvojený komentík...:-)))

Nikytu: Buď vůle Tvá! ;-)

Láska je jako otevřená láhev sodovky! Vyprchá dříve než se nadějeme...:-(
Proto si s bublinkami moc netykám...:-)
Když se zamyslím nad tím, kdy jsi psala tuhle báseň, vzpomenu si, jak jsme s jednou ex šli z kina a potkali jsme párek znuděných teenagerů. Šli spolu, zřejmě jen ze zvyku, aby byli In. Byli jsme tak o 10 let starší než oni, ale v srdcích jsme měli lásku! Má kráska pronesla smutnou pravdu, že tahle mladší generace už ani neví, co je to mít opravdu rád, protože už ji to asi nikdo nenaučil. Jen napodobují a předstírají, ale uvnitř jsou jak vyhaslé sopky! Přisvědčil jsem a honem se ujistil, že my dva takoví nejsme! :-)