korálek: Inu, učím se brát život tak, jak přichází a občas se mi to už i daří! Je přec moudrý ten, kdo se netrápí pro to, co nemá, ale raduje se z toho, co má! :-)

korálek:
Naděje umírá naposledy,
z toho si poučení vem,
že svědkem toho nikdo tedy
nebyl, ani my nebudem!

Takže je marné se tu trápit,
je-li to naším osudem,
můžeme lásku srdcem lapit,
když ne, trápit se nebudem...
:-)

korálek:
Zastavil jsem se rád a zamyslel se taky,
musím se tomu smát, já drápkem chytil se,
též medituji rád, zaháním z čela mraky,
když smutno je mio snad, zkouším si zazpívat...:-)

korálek:
Každý má svá klíčová slova,
jimž jen moudré Já rozumí,
před světem přání a sny schová,
leč před sebou to neumí!
:-)

Lenča:
Každý svého anděla má,
ač mu tak třeba neříká!
ale co je po jméně, že?
Hlavně, že v nouzi pomůže!
:-P

Tom Cortés: Myslím, že už jsem na něj taky narazil, každopádně bylo v té nesoutěžní veršotepárně, kde jsem ho dal jen jako komentík k zadání, protože jsem přišel už pozdě. Jinak Tě odkaz na nettu dovede na www.piste-povidky.cz, kde je něco o tom psáno. Tady se těm krátkým japonským formám věnovala tuším i mamka...:-)

Nikytu: Víš, já jsem posedlý vázaným veršem a je krásné, když ti ty rýmy jen tak plynule odsejpají. Pravdou je, že už jsem taky zkoušel haiku, ba i pajpu, třeba v komentech, ale jsem hračička a tohle moc rychle končí, navc já se tam pokouším vpašovat také vázanost veršů...:-P

Nikytu:
Není zač mi děkovat,
pro Tebe já skládám rád!
:-)

Nikytu: A já jsem rád, že jsi konečně přemluvila músu, aby zůstala o trochu déle! Pro autorku Tvého formátu mi jedno upocené haiku připadalo trochu pod Tvoji úroveň...:-P

I když znám Tě ještě málo,
(písmenek pár klamat může,)
ublížit nechci ni málo,
pokud věříš slovu muže...
:-)

Nikytu: A hele! Má stará dobrá snivá Niky se vrátila! Takhle už Tě poznávám a líbí se mi to...:-)

Tom Cortés: Poslal jsem Ti vzkazem zjednodušené zadání, počet slabik v něm neřešili, takže jsem to neřešil ani já! Subformu jsem pojmenoval podle řazení veršů, mimochodem, nám u téhle uvedli řazení konce tří dvouverší.
Pravdou je, že nejsem odborník ani na literární či hudební teorii a na nic nehraju...A ty verše mám všechny po devíti slabikách! Uznávám, že někde to s těmi přízvuky drhne, snažil jsem se jen dodržet počet slabik a schéma a samozřejmě tam mít i všech pět zadaných slov...:-)

Severak: To těžko, Seve! Tady se spíše předpokládá průnik hlavy do klína! A v tom tkví možná ten TAPův problém...:-P

Timothy A. Postovit:
Nevím, co máš proti klínu,
já spíš touhou po něm hynu! :-P
Taky nikde netvrdím, že by to měl být pokus o novodobou poezii, když sonet je forma stará!
Jinak v zjednodušeném zadání neřešili počet slabik, tak jsem to neřešil taky, i když Tom mi tu uvádí, že u anglického by mělo být o jednu více,než mám. Nu, bral jsem to spíše jako skládanku, jemné nuance ponechám odborníkům...:-)

korálek: Díky! Býval to vlastně i můj postoj. Nu, trochu jsem se od puberty změnil...:-P

vanovaso: :-)

korálek: Nu, to jsem, aspoň si myslím, vymyslel já! Ale možná jsem to taky někde jen zahlédl, utkvělo mi to v podvědomé paměti a pak se to náhle vynořilo...:-)
Jinak mi to připomíná jistý kreslený fórek, kde On říká Jí: "Hele, padá hvězda! Fofrem si taky přej, ať nám nespadne na šišku!" :-P

korálek: Jj, taky jsem kdysi psal něco o pírku snášejícím se k zemi a o tom, že si v té chvíli smíš něco přát podobně jako když padá hvězda...:-)

Pírko, snad holubí, snáší se dolů,
srdce sen Lásky sní, prosté je bolu.
A nežli dopadne, zkud přát si pouze
ať Tě kdos miluje, něžně a dlouze...
:-)

Tomuhle dýchání
ni Shane se nebrání!
Jak každý jogín zná,
Láska jak divizna
rozkvete v všech zdech,
v nichž proudí její dech!
:-)
Vzalas to milá van*
za správný konec snad,
osud je pevně dán:
Dýchat a milovat!!! :-P