Olivka: Díky za tip, Olí!Rád ale sním i s otevřenýma očima... :-)

Jiří Turner: Nejspíše Ti je Gellner bližší než to budovatelské nadšení! To už z lidí jaksi dávno vyprchalo, když zjistili, že na něm parazitují jiní, kteří se jen skvěle vezou!
Pro mne je ta budovatelská složka v chytlavé melodii, kterou jsem si při psaní začal broukat. Bůh ví, odku se tak najednou vzala! Ale lze to zpívat i na melodii zcela jiného ražení, třeba ve stylu písní Evy a Vaška...:-)

A42:
Veršotepec roztoulaný
nová místa poznával,
snad i verši těšil dámy,
sobě pro potěchu psal...
♥Nu, jeden rád poslouží! :-P

ŽblaBuňka:
A hele!
Miláček místních dam
přispěchal ke mně sám...
:-)

korálek: A to jen dobře, ne? :-)

ˇYe by výkřik nenaplněná touhy po lásce? Snad bys měl to vyznání směřovat přímo dotyčné osobě! Člověk nemá podléhat pocitu, že pro druhého není třeba dost dobrý, protože si moc nevěří. Lepší je to zkusit a třeba riskovat odmítnutí, než si později vyčítat svoji přílišnou bázlivost! Nebo je to jen pozdní seznání, že to, co ztrácíme, má pro nás náhle vyšší cenu?
Ještě poznámka k formě: Zkus po tečce a čárce zařadit mezery, jednak tam mají být, jednak to bude přehlednější. A doporučil bych rozdělit i ten text, v sevřeném tvaru nevynikne to, cos chtěl říci a i ta moudra tam jaksi utonou...:-)

korálek: Díky! Jsem na tom stejně, a to nejen pokud jde o ty knihy...:-)

A42: Díky! I když nemám příliš kladný vztah k reklamě, v dnešním světě bez ní upadneš v zapomnění...:-)

Lusy: Hádám, že ta, co se otáčí za sluncem měla na mysli ouplněk! Tehdy prý luna nejvíc působí na senzibilní človíčky... :-P

Psavec: Malá vzpomínka na staré dobré časy, kdy tu bývala Ivkaja, nevěrná a dalších pár, co rády či rádi komentovali tímto stylem...Hravé mládí, včak to znáš! :-P

Nikytu: Ano, to je! Zrovna jsem dorazil a stále je nádherně...:-)

Nj, to mi povídej! I když se snažím, aby jich bylo co nejméně a nebylo to znát, někdy je fakt lepší se stáhnout do bažin, pardon, do jeskyně svého nitra, tiše si meditovat a pak se vrátit jako vyměněný...:-)

I muži sice krizové dny mají,
kdy znaveni jsou, hned se pohádají,
jen ten důsledek bývá trochu jiný,
my neztrácíme vzácné tekutiny,

to spíše další navíc hned si dáme,
svět vybarví se, méně proklínáme
osudu cesty, jež nám plány hatí,
z pochmurné stezky mysl zas se vrátí,

vylezem ze své krizové jeskyně,
nic nevadí víc, ni návštěva tchýně,
chlap prostě někdy sám bývává rád,
když srovná se, tak ženy zas má rád...

Nikytu:
Jaro se Ti již dostalo
hluboko pod kůži,
slunce smutky vymazalo
voníváš po růži...

Se skřivánkem si notuješ,
co s jásotem vzlét zas,
jsi šťastna, usmívat se chceš,
zraješ jak plný klas...
:-)

Nikytu: Jak tak koukám, ten Tvůj "šuplíček" je spíše takový ten prádelník jako býval pod starými skříněmi. Počítám, že ho máš nabitý! :-P

Nikytu: Mám já to štěstí! Napřed v jedné Tvé básni najdu jiskření, teď zas ečarování, skoro jako by ten chat navazoval na Tvá dílka...:-P

Oči Tvé vše vypoví,
netřeba plýtvat slovy,
když v nich jiskří, kdo ví,
kdo odolal by tu?

:-)

Nikytu: Já vím, Niky! V letech a pádech už mám letitou praxi...Jenže člověk musí být jak pes Filipes: I když si nabije čumák, zvednout se a jít do toho znovu! :-P
Mimochodem, omluv to vynechané "u" v "ažuru". :-)

Ídží: A projde velbloud po zpětné proměně v komára uchem jehly? :-P

Nestačí pouze pohlédnout,
křídla dej duši svojí,
ať nebojí se vylétnout
tam, kde se mráčky rojí,

kde nebe celé z azuru
je loukou pro beránky,
a že je všechno v ažur
zní ze srdeční schránky...
:-)))

Nikytu: Okouzlená duše? :-)