Zmokli děti, psi jen ty si v suchu a usmíváš se nad pivkem, z pár řádků ta atmosféra přímo prší...Dědek s pivem :-)

Skvělé, originální, plné vášně, erotiky, roztáhnout nohy není stejné jako roztáhnout křídla...Super, škoda že ti nepatří, no třeba je to dobře, pa, bavíš mě

Máš jistě co sdělit, tak ještě doladit formu, víš je to zatím takový moc "ukecaný" a rýmování je dosti fádní, ale to všechno lze napravit když je co říct :-)

Ono to podle mě není nesrozumitelné, jen je tam toho více, moji představivost to burcuje a prostě se mi to líbí, konečně i déšť těžko rozfouká splíny, ale tady mi to nevadí, prostě bude ti hej, žádné slzy, všechno do sebe zapadá, rozmarýnka je bylinka milenců, bylinka co se dávala na hroby a bylinka co opravdu krásně voní, je tak všestranná v použití že s její vůní je možné všechno :-)

kmotrov: Ty se vůbec nestyď

Je to skvělý, obrazný, vzrušující a plné touhy co napíná kůži :-) a ta košile jak stéká, jen to líné gesto je pro mě otazníkem, ale mám vysvětlení, líná gesta totiž znám :-(

kmotrov: Ano, ano, ano a já bláhová si říkala že tohle nikdo nepochopí, mnohokrát děkuji

kmotrov: sakra :-( musel si to napsat dřív než já, přesně tohle bych napsala totiž, a hlavně také proto že jsem si vzpomněla sama na sebe a na moje a jeho večerní toulky kolem řeky a první objetí a první polibky a nad námi to nekonečné nebe a v nás ten pocit že tohle je napořád... Moc hezká básnička, dík za ní, skoro jsem zapomněla...

Zrovna včera kolem půlnoci jsem seděla na zahradě, nad hlavou nádherná scenérie, měsíc téměř v úplňku, přes něj plavaly mráčky, chytaly ho, objímaly, měsíc majestátně zhlížel na zem a v jednom okamžiku byl orámovaný červenooranžovým světlem, byla to neskutečná nádhera, do toho větve stromů co se po tom všem natahovaly, no přála jsem si být básníkem :-) Musím tedy konstatovat že se ti povedlo vyjádřit krásnou ranní atmosféru.

taron: popravdě jsem si v první chvíli vůbec nemohla vzpomenout že jsem napsala báseň Led a nebe, děkuji za zamyšlení nad ní :-)

Hm pro mě má hned několik rovin k zamyšlení, filozofování nad posmrtným životem, ale hlavně zcela jinou a podstatnou. Ty kvanta lidí kteří sice žijou, ale jejich život jakoby žili jiní, oni jen přežívají..., třeba se teprve učí žít, ptoto promrhávají každý okamžik života tady na zemi mezi lidmi, no a to se zase vracím k posmrtnému životu a k návratům :-) Ano tyhle básně tady neskutečně ráda nacházím, básně od tebe

Ano, tohle je přesně ta báseň kterou od tebe očekávám. Nejvíce mě ale pohltila od verše-A prý že mám čas...to jsem si četla několikrát a jsem pokorná ke tvému umu, jsi opravdová básnířka

taron: Vy mi prostě všichni nadržujete, mam vás ráda

taron: no je to taková blbůstka, krásná asi neni, ale tak mě to napadlo, jak ráda tě tu vždycky vidím, nezapomeň že sem patříme :-)

Yanishka: Ty si vlastně moje zdrobnělina, děkuji :-)

ŽblaBuňka: To jo no, valčíček je lepší :-)

kmotrov: si nějak vyměkl, nekritizuješ :-) ale s tou polohou o to mi šlo :-) dík

Jej teď si čtu svůj komentář k tvému dílu, a to jsem ani netušila jak brzy ten vítr potkám, děkuji

Musím ti to napsat, má to souvislost s tvou básní, s větrem, s tím jak vnímáme, se mnou, s tebou a s něčím co je mimo nás, s něčím čeho se dotýkáme, z čeho mrazí a co možná jen já nedovedu pojmenovat, s něčím mimo tuhle realitu. Dnes je u nás obzvlášť větrno, vyrazila jsem se svými psy. Krásná procházka a ještě krásnější návrat. Loukou kde si vítr pohrával s květy, loukou která mě úplně uchvátila a nevím jestli to nebyl sen. Zelená, fialová, žlutá, růžová, bílá, barevní motýlkové pohrávající si nad tou nádherou, ale hlavně ten vítr. Proháněl se se svojí majestátností, já ho snad i viděla a on mi vyprávěl. O době před více než sedmi sty lety kdy jsou první zmínky o naší oblasti, o osídlování, o lidech, o bolesti, láskách i o válce a transportu smrti, o židech, o odsunu a o tom že tahle louka tu byla vždy a vypadala přesně takhle a hrál si v ní už jako malý kluk a čekal tu na mě a na nás na všechny co jí procházíme. To aby nám to vyprávěl a mi byli šťastní, šťastní že jsme alespoň na chvíli součástí té nádhery. A já šla a radovala se, a brečela a snad i ti psi to vnímali. Obraceli ke mě svoje hlavy a drželi se u mě. A okolo nám mávaly ty čekanky, komeníčky, žebříčky, jetel, pantoflíčky, jitrocel a nevímco ještě. I přesličku jsem tam našla. Neskutečné. A pak jsem potkala sousedku na kole. Řekla mi že chodím tedy hodně daleko s pejsky. No a to vlastně ani nevěděla jak strašně daleko jsme byli...

Řekla bych to tak, umíš pohladit svými verši, pohladit a vyvolat představy a navíc se konečně začínám těšit na dovču a na ty večery kdy jen tak jsem, vnímám všemi smysly moře(občas i bohužel chuťovými buňkami), moře také miluji...

Je moc upřímná, to se mi na ní líbí, a ta důvěra a opravdová láska z ní je moc cítit, jsi šťastná a on jistě také