všem dík, moc, těšíte mě

Mlčeti Zlato: Musim se trochu usmívat protože v tej básničce byl původně ještě jeden verš poslední-a přede mnou kříž- no pak jsem ho vyhodila :-) dík

Je to tak jednoduché, tak proč je to tak složité. To neni dobou to je lidma. Nějak se ztratila ta úplně primitivní radost ze života. Nahradila ji radost z úspěchu, z věcí, z majetku, z konta, z auta, z toho co je líbivé na pohled. Stejně žádná příručka nepomůže. No ve škole nás učili že práce je jedním ze zdrojů lidského štěstí, tak co s tim. Ale naětěstí jsem asi nedávala pozor :-)

Ginnare: No zajímavá otázka do diskuze a zůstala bez povšimnutí. Je odcizení zrada? Možná jsme odcizením zradili sami sebe. Své ideály, touhy, sny, představy. Možná je odcizení zklamání.

Básnička je moc hezky k zamyšlení. pár slov a stačí. Dá se vysvětlit mnoha způsoby. Pravda že občas sami zíráme kdo vlastně jsme :-) No i ten kdo žije vedle nás se stane cizincem. Opravdu na diskuzi.

Jsou v ní moc hezký místa. Např. zmatený myšlenky a dospělácký plenky...hříšnost co všichni maj...a ve finále vnitřní tělo které je vidno když z krve víno. To se mi fakt líbí. Víš hledej a svoji cestu najdeš a piš, protože tohle je fajn. Vnímám z ní to tápání a plahočení, hledání se v tom dnešním světě plném přetvářky a zvláštních hodnot. Ale kdo hledá najde :-)

No mohlo by to být opravdu děsivé, tak vlastně nevím, to k otázce v závěru. Jinak se mi líbí jak to k ní spěje, barvitě a obrazotvorně.

tvé texty jsou strohý na slova ale bohatý na obsah, nemyslím že je to vrchol tvorby, ale je to fakt dobrý

Dobrý, ty jo :-)

nápaditý a vtipný

Fakt ses toho překlepu hezky chytila :-) pobavilo

Až mi zamrazilo, doopravdy. Jen ten smysl svému životu dáváme my sami, ne.

Všem moc děkuji za čtení a za komentáře, mám ráda své čtenáře

Ginnare: Stopangin sedí :-) Jela jsem někam a najednou fronta aut, houkačky, policajti, hasiči. Prý nehoda...motorkář...Když jsem se vracela nikdo by nepoznal nic, po tom že tam vyhasl mladý život ani známka. Nějak mě to dostalo. K tomu cos napsala v prvním odstavci se snad ani při své skromnosti nemohu vyjádřit, nechápu to :-) a k tomu cos napsala uprostřed zdůrazňuji že i díky Pavlovi umím přijmout kritiku a beru ji, pa a ď

Dík za vysvětlení. No, to co se děje v zákulisí nevím, takže se k tomu nevyjádřím.

Nebudeš se zlobit když tentokrát nakreslím jen smajlíka? Ale nespokojeného. :-( Já také vnímám chyby toho o kom je řeč, ale patří mezi nás jako sem patřila Zamila. Všichni křičí po kritice. Všichni volají po nepoplácávání si po ramenou a když je tu někdo kdo ač subjektivně kritizuje tak ho vyčleňujete. Já vím budeš argumentovat tím že nejde o to že kritizovali a jak, ale o jejich vnímání sama sebe. O to jak reagovali na jim kritizovaná díla nebo na jejich celkový projev. Ale k tomu zdůrazňuji ze Zamila na sobě hodně zapracovala a ten o kom je teď řeč přišel a nevsimla jsem si že by se do někoho navážel. Prostě píše, komentuje a vlastně třeba to ani není on. Třeba je to někdo kdo vyspěl...pochopil, snaží se. No nic. Ale prostě obdivuju že dovedeš takhle zareagovat, možná bravurně ale mně je to cizí. Vždyť mě znáte :-)

Báječně, naprosto ti to schvaluji, hlavně to buď ty, svá. Je to pravda odvěká 'boty' dělaj člověka... povedená poezie s myšlenkou

Vyber si na maximum... dojem z tvé básně je taky maximální, je tak plná všeho že tady nad ní po snídani rozjímám a nemůžu se nabažit. Tvoje básně jsou tak plný života, života bez přetvářky, tryska z nich navíc nadhled a jsou plný originálních myšlenek, obratů. O takové basni bych nejradsi nenapsala nic protoze vsechno mi prijde fádní, všechno co napíšu. Tvé básně jsou plné člověka

Jsou takové dny, bohužel, krásně melancholická

ten nápad mě nadchl

Hanulka: já tobě díky :-)