Jo pobavilo a procvičil sis ho hezky a čtivě

To máš pravdu, už si mrazík se zahradou pohrál...milá básnička vlastně plná naděje

Líbí se mi tvé básnění, potkáváme se a loučíme se někdy i bez pozdravů, kdoví kdo si pohrává, zda my či osud, já v něj moc nevěřím, myslím máme to ve svých rukách, ale když řekneme osud to tak chtěl tak je to takové uklidňující

Prošel si :-)a asi procházíš, nelámeš si hlavu a přitom jí máš plnou, myslím, a Hašler z vinylu je ok

Hm, tak někdy je lepší vzít si kolo nebo cokoliv jiného a vzdálit se, kord když je člověk plný pochybností, ale nelitoval je správné

Milé, moc

Jo noc je krásná, ale den přijde vždy

Jo, to se mi moc líbí

Hm, čtu si to dokola, jak v bludném kruhu, všechno je v hlavě...příliš brzy stárneme, kéž by moudrost byla přímo úměrná

Trochu si s tím pohrát;-)byla by to krásná básnička

Začátek je krásný

loner: jo v tomhle textu se člověk poztrácí jak na pustém ostrově kde je zoufalý Robinson, místy je to hezké a pak člověk jen hledá, ale zas přijde mi to takové rozervané a to se mi na tom vlastně něčím líbí

Řekla bych, s humorem na neveselé téma

Pobavilo:-) a kovaříci to už jsem se fakt smála nahlas

Werther: dík za čtení a připomenutí starého dílka

A já děkuji za čtení a komentáře

Taky jsme v bytovce v dětství měli Fiedlerovi zdaleka ne tak inspirativní a chytré:-) možná proto mi matika nejde, mávající pan Fiedler je zas dost úsměvný, ten můj byl tupej tlusťoch. Tak jasný určitě nebyl že západu;-). Připomnělo mi to jak jsme v 68 šly s maminkou přes Rosseveltův most, jely tam tanky, ničily obrubníky a já se naivně ptala to jsou hodný nebo zlý vojáci, maminka stiskla mojí ruku trochu víc a táhla mě pryč ten den jsem ztratila panenku, nebyl čas ji hlídat. Kláru mám v dětství taky jmenovala se Pepina a byla opravdu postižená a já se jí bála. Promiň za komentář kde píšu o sobě, ale když můj tatínek taky ořezával tužky nožem a jaký měly špičky. Takže to shrnu, děkuji za výlety do tvého dětství a i dál, je to čtivé a moc se mi to líbí a také to burcuje mojí představivost, vidím ty cesty, ty lidi, stavení i malýho bystrýho kluka, fakt pěkné příběhy

Nádherné obraty a verše naplněné zamyšlením, krásná báseň, vše co děláme se nám vrací, chuť si mícháme sami...

Kdo slyší v tichu vše je sám krásný a básnička taky

je to smutné, ale s nadhledem jakým je to psáno mě to malinko pobavilo, vůbec to nemyslím špatně, tak oni řikali že po covidu nic nebude jako dřív a trochu měli pravdu...