dnes jsem ji objevila, líbí a jde si tak nějakým svým způsobem k závěru, který je povedený, způsobem který mě zaujal (-:

ŽblaBuňka: taron: PrimaDen: Miro Sparkus: děkuji za čtení a milé komentáře

Sucháč: klidně by mohla být pro tebe, jsi muž, hudebník i poeta, dík(-:

teda Sucháč mi to úplně vzal z úst, přesně to jsem chtěla napsat, ještě že je to milé

přirovnání na začátku je nápadité, včetně názvu a pak se "rozjíždí" nádherná bolavá báseň....

ano! ;)

...velká snaha nebyla...naprosto tě chápu, to co většinou píšeš to prostě je "to co chce ven", a protože máš duši poety, tak píšeš básně, možná nejsou dokonalé, ale v básních s takovým obsahem není nutno hledat dokonalost, pro mě jsou mrazivé a dojemné a vnímám že prostě sedneš a napíšeš to vše co je uvnitř tebe a jsem ráda že se s tím s námi dělíš, je v nich osud kterému ty se evidentně vzpínáš a bojuješ s ním

čekala jsem horor a tohle je tak milé a navíc tuším že bys to neudělal, banda ukřičených opeřenců, to se mi líbí (-:

jo, blíží se vám to, tak tohle jste vy? blíženci? romantičtí snílci vždy připraveni na pád, dva v jednom, líbí

plně souhlasím se Sucháčem

je taková něžňoučká...kapka v kapce přede...láska nás do rána počká... to je milé

...jak onoho rána, stačí k pochopení celé hořké básně, třetí řádek mě zarazil, jinak působivá

skvěle si ty myšlenky sesumíroval, malinko zmatené, malinko rozervané, od všeho trochu a dohromady mně blízké myšlenky a ještě se mi líbí ta pravidelnost básně, takže vlastně ještě praktické myšlenky plné snů, co tam ještě je?

hlavně ten závěr mě jaksi uzemnil, jo to je povedené sice plné nejistoty, ale v čem mám člověk jasno, ani sám v sobě, i v sobě tápeme, natož druzí v nás )-:

depka, alespoň v závěru je ten příslib, ale jinak nic moc pozitivního, jakoby plná přetvářky, falše a černých myšlenek, které nedovedu rozšifrovat z čeho vlastně pramení

jsi zcela oddaný té jedné kterou opravdu miluješ, jak krásné

je vidět že se potřebuješ vypsat, občas to drhne, ale vnímám tvoji bolest a špatné vzpomínky, tak piš, možná bude lépe

přečetla jsem tu povídku jedním dechem, jsou tam místa s kterými se naprosto ztotožnuji, a ten pozitivní závěr, láska k životu, žádné fňukání, navíc vnímám všechno to prožité, čím vším jsme mohli být a čím jsme, moc se mi to líbí

jo, je psána tak střízlivě a melodicky, i obsah se mi líbí

jo, tak to jsem si tak trochu myslela jen rozpraskaný zdi působily tak negativně