také se mě bezprosředně netýká, ale lidsky určitě, aktuální, citlivá a se správným zamyšlením v závěru

jasně někdy je lépe nevědět, ale...

já myslím hlavně, že používáš často originální obraty a báseň se čte dobře

až mě v závěru zamrazilo, při představě toho obrazu, povedená

vnímám z té básně vášeň i beznaděj, povedená, stejně mám raději když mají tvé básně tenhle styl, jsou srozumitelnější

jasně, že je metaforická, dík

zaujala mě, tedy hlavně to téma, také to tak vidím tak jak to píšeš na začátku a na konci, životy smrsknuté do nočního stolku a pár igelitek, jenže jak z toho ven??? Jedna věc je to co napsal Kakuzu, krize nevynechala ani zdravotnictví, už i tam! se propouští a pak je tady další důležitá otázka. Co s těmi lidmi?? Rodina se evidentně není schopna o ně postarat a přiznávám, že naše babička je také v penzionu. Jedna známá co se mihla mým životem byla rumunka, ale její věta na tu si vzpomenu ještě dlouho po tom co už je dávno v Rumunsku a stará se o svoji starou matku. " Vy jste zvláštní, řešíte svoje psy víc než rodinné příslušníky." A měla pravdu. Nastínila si svojí básní spoustu problémů. A jedním je také domácí péče, která by pomohla těmto lidem, ale je u nás neoblíbená, je drahá, ale ti lidé by ve svých domovech žili mnohem důstojněji. Je dobře když někdo mladý na to poukazuje, téma tvé básně je hodnotné a moc smutné.

pobavila, hezky si to poskládal (-:

svým způsobem mě to pobavilo i když se nejedná o pocit k smíchu, popsala si to ale fakt dobře, ta naštvanost z toho čiší, a líbí se mi i tvůj pohled, který neviní nikoho jiného než tebe a to je mi sympatické

no tahle se ti ale povedla moc, nejhorší je že to neustává, nebe pláče dál a dál, tady není co vytknout moc hezky se čte a zanechá šedo a plačtivo, tvá báseň je neotřelá, v tom jsi mistr

neni důvod se pohoršovat nad vulgarismy, někdy takhle posraně se cítim taky, napsal si to tak bez obalu a mně se to líbí

asi je to těžké, ale jde to

může se stát že jsme cizinci i ve vlastním těle, kde je ta hranice? zajímavé za myšlení, možná spíš komu dovolíme aby nebyl a abychom my nebyli cizinci, také se mi líbí ta nenápadná spojitost s maloměstským...

něco mi připomněla a líbí se mi, to s těmi vteřinami hlavně a pak ten závěr ačkoli takový úzkostný

kéž bys to dokázal....po přečtení aktuální situace bysme to potřebovali, všichni, vnímám zase tu beznaděj jako v roce 2002

je tam dvakrát slůvko snažíš, je taková rozpolcená, opilá a vášnivá, trochu povrchní, ale pěkná, je to navíc taková zajímavá hra se slovy

kmotrov: nezlobím(-:, ale nepředělám:-D

musím konstatovat že toto je opravdu povedené

Ta básnička je moc citlivá a vyjádřeno je to poeticky, pravda že občas hledám nějakou "melodii", je to krásná báseň v próze

kmotrov: dal sis s tím možná víc práce než já, dík (-: