klidně šla napsat v první osobě, takhle je to ale mnohosmyslnější, zajímavější a vyjádření té zamilovanosti je tak úžasné, že mě z toho v závěru až zabolelo (to že nevím jestli to ještě někdy prožiju), ten pocit že je to nejvíc ze všeho, že je to nade všechno...

Dívat se jen pár kroků před sebe, užívat si to štěstí tady a teď, ano, to člověk pochopí když něco prožije. Žít jen tento okamžik...Asi opravdu vlastní zkušenost? Hezky si to napsala, líbí se mi i ta nastíněná moudrost a zamyšlení v závěru

Vyvolala ve mně vzpomínku, ve zkratce: moje sestra po nehodě na ARU, moje dětství, kdy jsme věřily že každý máme svoji hvězdičku(možná věřím dodnes), a moje přání, aby ta její nezhasla. A nezhasla, sledovala jsem ji téměř celou noc kdy nejvíce bojovala. Povedená báseň.

i mně se líbí, je v ní vlastně i hloubka, děti, alou od počítačů a vstřebávajte tu letní nádheru!

ou, tak od půlky je úplně úžasná, úplně se na mě přenesla melancholická nálada z té básně

Takový poetický monolog, stálo by za to přečíst ho autorem, jak přesně cítí svoje slova, určitě tam máš obraty, které jsou originální, to ty umíš a umíš vytvářet díky nim zajímavé obrazy, prostředek básně se mi líbí nejvíce

A já miluji tvé básnění, je mi z něj mooooc milo

zvláštní nálada je z ní cítit, podepřít kmen, nebo použít pilu, každopádně je neotřelá a vnímám rozpolcenost ale nějak uzavřenou v kruhu, jakoby člověk nevěděl jak z něj ven, zajímavá a pěkná

něco na ní je, zajímavá myšlenka proudí tím dílkem, a jsou v něm dobrá místa

...tvé zbystřené smysly zdvojují...ó, miluju takové zážitky, doteky básnického nebe

aha, tak to je úplně jiný pohled, tak to znám moc dobře

taková mírně rozverná, jsi fakt šikulka, atmosféru si vyjádřila skvěle a ten závěr alespoň pro mě famózní

dík za každé nové ráno, no i taková jsou, že hned po otevření očí je člověk maximálně nasranej a vlastně ani neví proč

romantika, a moc milá, jemná a obrazotvorná, jen zavřít oči a snít

hm, tak to je dlouhá cesta, pochopení, možná je lépe nesnažit se pochopit, nebo alespoň jen sebe

ta mě úplně pohladila, vyjádřil si to krásně

vůbec si nemyslím že tady vadí, že se slovo střepy opakuje, naopak, působí to dostatečně psychedelicky, super

jasně, zase jsem si něco našla, Homérova psychosocální sonda současné doby...jo a i tu břízu znam, hodně jsem se divila že do té ruiny někdo investoval, ale je z toho docela dobrá rekreační chalupa, ach jo, předtim to bylo hezčí, dalo se tam hezky přemýšlet...

hodně jsi toho prožil, u tebe nehodnotím styl, ale emoce které tahle básnička předává na 100%

jakoby pokračování té předchozí, žijeme v tom je ta největší naděje a máme své básně...