Jasně, takhle to také vnímám, zrovna dnes jsem trávila chvíli s člověkem, s takovým tím ztěžovatelem na všechno a na všechny, je mi z něj neskutečně úzko, jenže tahle básnička by mu nic neřekla, ani by ji nečetl, raději nadává, brrr, takže ještě jednou mluvíš mi z duše a pár slovy vyjadřuješ životní filozofii ke které se přikláním

První sloka mě hned vtáhla, má to nápad a zajímavé zpracování, navíc se to dotýká toho co dodnes nevím jak je...takže dává prostor k zamyšlení i když píšeš že "stačí jen..."

Hm, určitě mám nějakou báseň psanou touhle formou, aniž bych věděla...jak už jsem jistě psala teorie (možná mně na škodu) není moje hobby, ale takhle se s tím ráda seznamuji, jinak básnička Větrný podvečer u dvou lip je víc než příjemná

Jej, ta je příjemná, také jsem se zakoukala, působivé obrazy, hravost a pozitivní nálada, to na mě z tvé básně vykouklo

No, hezky, je tak zastřená, přitom tak hříšná...jistě, ve svých představách můžeme cokoli, napsat o tom vkusně je umění

Jste zlatí, děkuji, pro vás má cenu psát

moc hezká, obrazotvorná a nápaditá

musím napsat že na mě působí tak divně, úplně bych čekala pravidelnost, rýmy a nějak se nemůžu dneska "chytit", první sloka právě nastolí nějaký rytmus a pak se mi to nějak rozpadá

Hm, nikdy by mě nenapadlo že ten útvar je báseň v próze, opět dík za osvětu, ale ten text se mi neskutečně líbí, ó, já bych až brečela, jak bych se chtěla vrátit do dětských let, vidět svět očima té malé zvláštní holčičky, dnes můžu říct že ji mám moc ráda a moc ráda mám celý život a mám strach že jednou, jednou cosi pohltí všechno co mám...

tak smířeně na mě působí, ale smutně smířeně, člověk se smíří, ale chtěl by křičet...

Zvláštní rozpoložení tě asi vedlo k napsání téhle básničky, ano někdy je náš život absurdní, nepochopitelný, k uzoufání, zvláštní rozpoložení a možná proto vznikla zvláštní báseň, nepochopitelná a asi i nepochopená jako život sám, občas

naprosto nadčasová báseň, klidně bych ji očekávala v románu z minulého století, úplně mě vtáhla a čtu si ji dokola, ale už nemůžu, protože pláču...

připojuji se k předchozímu komentáři, prostředek na mě působí díky voleným obratům kýčovitě, ale první a poslední dvojverší je bezva

Pro mě je zvláštně melancholická ta básnička a taková roztříštěná, z každé sloky na mě dýchá atmosféra a nálada úplně jiná, ale vlastně je to celkem fajn

jů, pěkná, moc hezky se mi četla a moc hezká pointa

Hm a také víno je čím starší tím lepší, to nevím jestli platí u žen, děkuji milovníkovi žen za básničku která je vlastně poučná pro muže, ano, měli by si nás hýčkat abychom chutnaly sladce, perlivě a mohly by naši chuť povalovat slastně po jazyku, jak se ří ká bez práce nejsou koláče, možná bych si více pohrála s interpunkcí, ale jinak fajn

Jsem koňák, ano věk koní ještě nepřestal, líbí se mi každopádně obsahem, verše by si možná zasloužily drobné úpravy

Hm, že působí je jasné, že by si ji měl přečíst ten, komu je de facto určená, je ještě jasnější, já to vidím tak, že tvoje poezie skrývá tvá nejvroucnější přání a vše co se v tvém krásném nitru odehrává, hlavně není to nahodilé, nicméně, já bych básníka nechtěla, bohéma to ano, jo, ještě až ho budeš mít, myslím opravdu budeš psát ještě krásněji, báseň se hezky čte a závěr je krásný

přečetla jsem si ji napodruhé, pozorně a objevila příjemné obrazy i obraty

Něco na té miniatuře je, stěžejní je hlavně věta: Přijde až v okamžik, kdy budeme obě šťastné...víš, možná ani nemusíš potkat toho anděla, to jen to, co je v tobě se "zasnoubí" s tím co je navenek, najdeš neskutečnou rovnováhu a budeš děkovat komusi, ale vlastně to budeš ty sama, tak mě napadlo si nad tvým dílkem zauvažovat, ano, přijde pak svoboda, krása, úžas a radost z poznání, možná si tohle dílko založím, má opravdu cosi ta tvoje miniúvaha do sebe, jen dávej více pozor při vkládání děl, máš tam úplně zbytečné drobné chyby.