pro děti je jednoduchost nejlepší, ale zase tak jednoduché to není, je v tom i poučení

no jasně zkušenost a poetická duše a dohromady podtrženo, sečteno a skvěle popsáno, výsledek, který nepopře prožité

krásně jemné, jako ten obrázek, takové nitěrné, jako pel na motýlích křídlech

takže fotografie, ale pro mě je to síla okamžiku, pro který stojí za to žít, no vlastně to je pro mě pro každý okamžik, moje fotky nemají hlavy, výrazy, barvy a proti slunci to už vůbec nedopadne, ale fotky prohlížet, to miluju, nesnášim digitály, ani ten můj

všem děkuji a vážím si reakce

puero: Hehe, jo? Ale dík za komentík

Orionka: děkuji a to brachu je takové univerzální oslovení:-) třeba jako miláčku, broučku, vole :-), no ale pravda hodilo se mi to do rýmu

pěkná, nejvíc se mi líbí prostřední sloka, hezky vyjádřeno

Nejenom krásné obrazy, ale i zamyšlení, nechci ji třeba schazovat, ale něčím mi připomíná tramskou písničku, víš ta je ve své podstatě hlubokomyslná, ale ne každý to tak cítí

taková momentka, takový podvečer, který si dovedu docela dobře představit :-)

Hm, no nemyslím si že z básně kouká bezbarvé prázdno, ona je plná beznadějné lásky, ale tak jakoby každou z těch tří slok psal někdo jiný, druhá se mi líbí nejvíc, první tedy moc ne a s třetí si chtělo ještě pohrát

ó, to je pravdivé haiku, smutné, no pro ty o kterých píšeš snad ne, to pro nás

skoro jako bychom se ovlivňovali v komentářích, ale mně se taky nejvíc líbí ta třetí, ta první je opravdu malinko krkolomná hlavně poslední verš, ale je hezký si takhle pohrát

jako vždy, ze života a s humorem :-)

Jé, to je milá blbůstka a dokonce k zamyšlení, to se mi líbí, když nic je vlastně Něco

šťastná ve své melancholii, jo to z tý básničky vnímám, pěkné

A mně se právě ty náznaky líbí, ale pravda je že jsem se do básničky musela vžít a úplně to vidím, slyším a je mi jí moc líto

Je jaká je...Jo, dobrý nápad

Hm, musela jsem si ji přečíst třikrát, aby mi bylo čím dál tím smutněji, no a poslední verš ten to korunuje, jo tohle se mi líbí

Ano jistě je to povzdech, je to také povzdech jak rychle zapomínáme, ještě nedávno tahle válka plnila první stránky novin a popravdě ani já teď už nesleduju co se děje, přehlušili to jiné příběhy a pravda úplně bezprostředně se mě to netýká, myslím že většina lidí je takových jako já, bohužel, ale omlouvá mě že politice nerozumím, ale díky téhle básničce si určitě na internetu najdu co se vlastně teď děje, takže ji hodnotím jako báseň aktuální, báseň o hnusné a pro mě nepochopitelné válce, báseň o nás o lidech a o našem přístupu, o naší senzacechtivosti a také o našem relativním klidu tady ve středu Evropy. Dík za takovou báseň, možná se zamyslím sama nad sebou.