já jsem okouzlena těmi rýmy, tohle je přesně to co já u sebe postrádám, tohle je schopnost ten nápad zpracovat k dokonalosti, navíc mohla by to být báseň s metaforou, jo to se mi prostě líbí

Mamka: dík

já myslím že jsi svoji náladu, to jak na tebe to místo působí a trochu filozofování docela zajímavě spojil a líbí se mi ten závěr

líbí se mi, je mi z ní tak příjemně

Jiří Turner: děkuji, mám vždy radost že se někdo vcítí do těch řádků, no popravdě, když jsem si uvědomila že by to mohlo být o mně, jednou, měla jsem skoro vztek, že mě ta básnička na zahradě z ničeho nic přepadla, i já mám své dny...a také mám švestku, tedy švestky, zatím obě hojně plodí

kmotrov: co napsat, já mám fakt radost z toho že si s tím ty dáš tu práci, to víš že mě to taky napadlo tak uspořádaně, tak jak by to asi mohlo být a mělo, ale :-) a teď se musím sama pro sebe smát, když byly moje děti malý tak jsem mnohem raději pro ně šila, tak, kalhoty byly za půl dne, pletení mi lezlo na nervy, to trvalo týden a déle, někdy měsíc a déle a přitom plést a háčkovat jsem uměla daleko lépe, ale deptal mě ten čas, to je výmluva co :-) tím ti opět říkám jaká jsem, hele s příští básničkou si tedy pohraju, slibuju, mám jí na nočním stolku, jmenuje se empatie a vložím ji až si budu myslet že by to mohlo být ono, možná ji nevložím nikdy, uvidím, moc ti děkuji

taron: ano, tak mě to nějak přepadlo na zahradě, nerada píšu takové básně a navíc jsem se zhrozila že tam třeba takhle jednou budu sedět já, nerada se podávám takovým myšlenkám, no, přišla...děkuji za vnímání

Amelie M.: Ignácius J. Reilly: Kalimero: ŽblaBuňka: velice děkuji

koiška: ano, smutné a doufám že tak nikdy nedopadnu i když mě napadla na naší zahradě, téměř pod švestkou, která ale zatím plodí,a jak, děkuji

Zamila: předchozí je pro tebe

jo, myslím že ten závěr se mi povedl a tobě děkuji za připomínku s rýmy :-)

kmotrov: děkuji za komentář, i když závěr vnímám jako kdyby už tě to nebavilo, jako kdybys chtěl říct, to je jako když házím hrách na stěnu :-)no máš pravdu v tom že asi jiná nebudu, já to jednoduše jinak neumím, třeba svým způsobem ani nechápu co mi tady vytýkáš, ale asi vím, čím to vzniká a také u jiných mých básní, vysvětlím. Moje básně vznikají naprosto spontáně, prostě něco vnímám, prožívám a najednou to mám to v hlavě, ale samozřejmě ne celou báseň, prostě jenom pár prvních veršů, když mám možnost ihned je hodím do mobilu, nebo na papír, nebo si je opakuji abych nezapomněla a pak se k tomu dílku vrátím podle času a často dotvořím zbytek, tak možná to je ono, a tobě opravdu dík že se těmi slátaninami zabýváš, možná hlouběji než si zaslouží

Je vidět, že tě ta zadání chytla, mě tohle moc nebaví, raději píšu spontáně, ale tohle je asi těžší, takže u mě fajn

Čtu ji vlastně pořád dokola a nějak nenacházím slova, která bych napsala, snad stačí že se mi líbí

Tohla je ta pravá poezie, emotivní, nutí čtenáře se vracet a znovu si pomaleji přečíst některé úseky, nutí mě přemýšlet, nad tím kdo to psal a jak mu v té chvíli bylo, zamýšlet se nad každým veršem, osobité, originální

obsahově se mi moc líbí, tentokrát nějak mě neokouzlil styl, i když ji čtu nahlas, přijde mi taková nesourodá

vnímám kouzlo toho místa

Tohle je prostě skvělé, vřele ji doporučuji všem, je dobře nezapomínat na hrůzy a ještě to takhle poutavě napsat, nejdřív jsem nevěděla o čem budu číst, ve chvíli kdy mi to došlo jsem byla dojatá a v závěru jsem(bez keců) skoro plakala, ta báseň se ti moc povedla a já myslím že by klidně mohla vyhrát nějakou soutěž, líbí se mi styl, mám pocit jako když čtu o snu, o děsivém, krutém snu, který se ale nestal tak dávno, dík za takovou báseň

možná to jen nechápu...

Toto nazývám jemný dotek veršů, jo, dotkly se, jemně, ale jasně