Hm, tohle jak znám Orionku bude trochu hlubší, nejde jen o toho rozervaneho, zoufalé poetu. I když si myslím že to je ten opravdový z nás, jednou jsem napsala ze jeden zdejší psanec je možná tím největším poetou z nás,je to právě proto že jeho básně jsou plné nepochopení, hledání,

Všechny ty oči tváře ruce klíny, schováno je v ní daleko víc než jen dva mrtví básnici (stejně jsem je nenašla :-) Víš proč mam ráda tvoje básně, protože je v nich tvoje moudrost a vždycky mě tak odzbrojí že nemam co říct, ale tady se mi líbí ten styl který si básničce dala, rýmy a prostředek k zamyšlení. Včera jsme jeli kolem hřbitova a bylo tam spousta aut, říkám: Asi nějaká akce, no všichni se začali smát ale mě je to jedno, já na dušičky nehraju, víš, já na ty zemřelé myslím tak občas, jak mě to napadne...

Asteroidů se nebudu dotýkat, ale tvoje báseň se dotkla mě, to stačí

A proto pro všechno přesto stojí za to žít, dík

Za takovými básněmi sem vždycky ráda zajdu a mám opravdu radost když tu najdu něco od tebe, ač je to neradostné, a nejen obsah je to co na té básni zaujme, ale i styl, nenásilný a přitom vymazlený, ale to musí být v tobě, to se prostě nedá naučit, básni věřím a nikde nic nepřebývá ani neschází

Jasně že budem...opravdu melancholické, ale konec mi vyloudil úsměv na tváři, dík za něj, a taky za ten klavír, i mně se moc líbí, jinak také nacházím v tvé tvorbě určitou změnu, ale asi jako máme různá životní období, tak i tvorba se mění, já třeba teď nepíšu nic, ale nevadí mi to

Vidím titul a vím žes to napsal ty, to asi že už vím kdo si, dík za úryvek věnovaný mě, nedělám si z ničeho nic, to proto že všechno bylo jak má být a užila jsem si to, jako všechno co si užít chci, konečně vím že tvoje básnění je o lásce k životu, bezva

Nechť je z nich kostní moučka, nezasloužíš si žádnýho

Nikdo není ostrov napsal Simmel, hezky jsi to vyjádřila, byli jsme částečky puzzlí, a každý přesně zapadl a bylo nám moc fajn, mimochodem dodnes si vzpomínám na školku, mám radost za všechny, radost že jsme si to všichni užili, díky

Pána prstenů samozřejmě

Nikdy jsem neviděla Pána pramenů, neznám Galadriel, ale myslím že mi to lichotí. Ty mi připomínáš mého bratrance. Neskutečně inteligentního mimoně, vnímavého, s vlastním světem, do kterého nakouknout je čest, je to svět bezelstnosti, děkuji

První tvoje reportáž, který beze zbytku naprosto rozumím, bylo mi ctí strávit víkend s vámi všemi, tak různorodou skupinou lidí, které spojuje literární servr a ano, díky tomu se znají, nejen povrchně, ale doopravdy, byl to víkend s přáteli...

taková poetická bilance, je v tom kus tvé moudrosti kterou miluju a navíc taky už dávno nejsem princezna, vlastně zapomněla jsem, princezna jsem nikdy nebyla :-)

Líbí se mi to už jen proto že není jednoduché prezentovat se něčím úplně odlišným od stylu kterým píšeš, ale prostě někdy to tak je a je to naprosto autentický a chce to ven

Ano, ako pre koho...Děkuji za tvé zamyšlení :-)

Moc se mi ta básnička líbí, je v ní toho vyjádřeno daleko víc než co se vešlo do pár řádků

Všem děkuji za komentáře

ŽblaBuňka: Neboj nezmizím nakonec vždycky jaksi končím na zemi :-)

taron: Zlato, děkuji ti za všechny komentáře, za to že mě čteš a podle reakcí mě máš přečtenou :-)

Zmokli děti, psi jen ty si v suchu a usmíváš se nad pivkem, z pár řádků ta atmosféra přímo prší...Dědek s pivem :-)