|
...netuším, jak to pojmenovat, ani co k tomu dodat...
|
|
po konzu ...hudba - nekonečná inspirace
|
|
Erm...po dlouhé době...to vypadá...pořád stejně?
|
|
Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi...
A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...
|
|
Už mě unavujou ty hysterický řeči o tom, jak se všichni řítíme do horoucích pekel. Jo - jsem mimoň. Anebo mám štěstí na lidi, kterýma se obklopuju. Anebo - nejspíš obojí. A to je dobře :-)
Pro kamaráda řezbáře a všechny ty, kteří vidí svět barevně :-)
|
|
nevím, jak to správně pojmenovat... tak snad o prozření, o dospění člověka jako takového. Lehce pod vlivem Saint-Exupéryho. Asi nějak moc přemýšlím...
|
|
darem za myšlenky
|
|
Název jsem si bez dovolení vypůjčil od Jeana Giona. ...a nikdo neumřel. Aspoň ne doslova.
|
|
Zas trochu naivní. Podle jedné z nejoptimističtějších písniček, co znám. Promiňte :-)
|
|
Díky Cvokhauz za to, že mě znovu nakopla do psaní.
|
|
ne, nevadí, že nikomu nic neřekne... a pokud jo, taky dobrý... za chvíli poslední pohled z okna na mrtvou ulici a poslední pohled na fotku, která nikdy nebyla... a co s tim, tohle neni o něm, tahle noc je plná rozporu, ale ne o něm... a víte co, ono na tom vlastně vůbec nezáleží, jestli je o něm nebo ne, jestli je bez něj nebo s nim... záleží jenom na tom, že bude stejně zoufalá, jako každá jiná, stejně mrtvá, stejně prázdná... a ráno chuť umřít a pocit, že už to tak vážně jednou bude... (a ten závěr je divnej a něčim mi nesedí... směšný... vlastní báseň mi nesedí, hm...)
|